Pierre Bourdieu slavné citáty

naposledy aktualizováno : 5. září 2024

other language: spanish | czech | german | french | italian | slovak | turkish | ukrainian | dutch | russian | portuguese

Pierre Bourdieu
  • Nejúspěšnější ideologické efekty jsou ty, které nepotřebují slova a nežádají nic víc než spoluvinné ticho.

  • Mužská nadvláda je tak zakořeněna v našem kolektivním nevědomí, že ji už ani nevidíme.

  • Každý zavedený řád má tendenci produkovat naturalizaci své vlastní svévole.

  • Televize má de facto monopol na to, co jde do hlav významné části populace a co si myslí.

  • Pokud není zachráněn výjimečným talentem, nutně platí cenu za jasnost.

  • Smyslem mé práce je ukázat, že kultura a vzdělání nejsou jen koníčky nebo menší vlivy. Jsou nesmírně důležité při potvrzování rozdílů mezi skupinami a sociálními třídami a při reprodukci těchto rozdílů.

  • Chuť klasifikuje a klasifikuje klasifikátor

  • Pokud má sociolog nějakou roli, je pravděpodobně více vybavit zbraně než dávat lekce.

  • Mysl je metaforou světa objektů.

  • Funkcí sociologie, stejně jako každé vědy, je odhalit to, co je skryto.

  • Často říkám, že sociologie je bojové umění, prostředek sebeobrany. V zásadě jej používáte k obraně, aniž byste měli právo jej použít k nespravedlivým útokům.

  • Smyslem mé práce je ukázat, že kultura a vzdělání nejsou jen koníčky nebo drobné vlivy.

  • Alžírsko je to, co mi umožnilo přijmout sám sebe.

  • Symbolické násilí je násilí ovládané tichou spoluúčastí mezi jeho oběťmi a jeho agenty, pokud si oba neuvědomují, že se mu podřizují nebo ho ovládají.

  • Nemůžete podvádět se zákonem zachování násilí: veškeré násilí je placeno, a například strukturální násilí vyvíjené finančními trhy, ve formě propouštění, ztráty bezpečnosti atd., se dříve či později shoduje ve formě sebevražd, kriminalita a kriminalita, drogová závislost, alkoholismus, celá řada drobných i velkých každodenních násilných činů.

  • Praxe má logiku, která není logikou logika.

  • Pouze v imaginární zkušenosti (například v lidovém příběhu), která neutralizuje smysl pro sociální realitu, má sociální svět podobu vesmíru možných stejně možných pro jakýkoli možný subjekt.

  • Jednoduše bych se zeptal, proč tolik kritiků, tolik spisovatelů, tolik filozofů bere takové uspokojení, když tvrdí, že zkušenost uměleckého díla je nevýslovná, že ze své podstaty uniká veškerému racionálnímu porozumění; proč jsou tak dychtiví připustit bez boje porážku poznání; a kde se bere jejich nepotlačitelná potřeba bagatelizovat racionální porozumění, tento vztek k potvrzení neredukovatelnosti uměleckého díla nebo, abychom použili vhodnější slovo, jeho transcendence.