Dietrich Bonhoeffer slavné citáty

Musíme být připraveni nechat se vyrušit Bohem.

Být křesťanem je méně o opatrném vyhýbání se hříchu než o odvážném a aktivním konání Boží vůle.

Kdo může být skutečně věrný ve velkých věcech, pokud se nenaučil být věrný ve věcech každodenního života?

Církev není náboženským společenstvím ctitelů Krista, ale je to sám Kristus, který se formoval mezi lidmi.

Jeden akt poslušnosti je lepší než sto kázání.

Sám Ježíš se nepokusil obrátit dva zloděje na kříži; čekal, až se k němu jeden z nich obrátí.

Ježíš povolává lidi ne k novému náboženství, ale k životu.

Slavení adventu je možné pouze pro ty, kteří se trápí v duši, kteří vědí, že jsou chudí a nedokonalí, a kteří se těší na něco většího, co přijde.

Když čtete Bibli, musíte si myslet, že tady a teď, Bůh mluví se mnou

Váš život jako křesťan by měl přimět nevěřící, aby zpochybňovali jejich nedůvěru v Boha.

Musíme se naučit dívat se na lidi méně ve světle toho, co dělají nebo vynechávají, a více ve světle toho, co trpí.

Kristův dar není křesťanským náboženstvím,ale milostí a láskou Boží, která vrcholí křížem.

Jen ten, kdo věří, je poslušný a jen ten, kdo je poslušný věří.

Laciná milost je smrtelným nepřítelem naší církve. Dnes bojujeme za drahou milost.

V běžném životě si stěží uvědomujeme, že dostáváme mnohem víc, než dáváme, a že život se stává bohatým pouze s vděčností.

Soudit druhé nás činí slepými, zatímco láska je osvětlující. Soudíme-li druhé, slepíme se k vlastnímu zlu a k milosti, na kterou mají ostatní právo stejně jako my.

Levná milost je milost bez učednictví.

Křesťanství bez učednictví je vždy křesťanstvím bez Krista.

Bitvy se nevyhrávají se zbraněmi, ale s Bohem. Jsou vyhráni tam, kde cesta vede ke kříži.

Pán uděluje svým služebníkům velkou čest, když jim přináší utrpení....

Mlčení tváří v tvář zlu je samo o sobě zlé: Bůh nás nebude držet bez viny. Nemluvit znamená mluvit. Nečinit znamená jednat.

Nebojte se! Pozemské statky klamou lidské srdce, aby věřilo, že mu dávají jistotu a svobodu od starostí. Ale ve skutečnosti jsou to, co způsobuje úzkost. Srdce, které lpí na zboží, přijímá s sebou dusivé břemeno starostí. Strach sbírá poklady a poklady produkují více starostí. Toužíme zabezpečit svůj život pozemskými statky; chceme, aby nás naše starosti zbavovaly starostí, ale pravda je opačná. Řetězy, které nás spojují s pozemskými statky, spáry, které drží statky pevně, jsou samy o sobě starostí.

Kdyby někdo chtěl jít po mně, ať zapře sám sebe. Učedník si musí říci stejná slova, která Petr řekl o Kristu, když ho zapřel: "neznám tohoto muže. Sebezapření není nikdy jen série izolovaných činů umrtvování nebo askeze. Není to sebevražda, protože i v tom je prvek vlastní vůle. Popírat sám sebe znamená být si vědom pouze Krista a už ne sebe, vidět jen toho, kdo jde dříve, a už ne cestu, která je pro nás příliš tvrdá. Ještě jednou, vše, co sebezapření může říci, je: "vede cestu, Držte se blízko něj.

Učednictví však nikdy nespočívá v tom či onom konkrétním jednání: je to vždy rozhodnutí, ať už pro Ježíše Krista nebo proti němu...Kristus k nám mluví přesně tak, jak mluvil k nim. Nebylo to tak, že by ho nejprve poznali jako Krista a poté přijali jeho příkaz. Uvěřili Jeho Slovu a rozkazu a poznali ho jako Krista-v tomto pořadí.

První služba, kterou člověk dluží ostatním ve Společenství, spočívá v naslouchání jim. Stejně jako láska k Bohu začíná nasloucháním jeho slovu, tak Počátek lásky k našim bratrům a sestrám je naučit se jim naslouchat.

Pouze trpící Bůh může pomoci.

Musíme být připraveni nechat se vyrušit Bohem, který bude překazit naše plány a zmařit naše cesty znovu a znovu, dokonce i denně, tím, že pošle lidi přes naši cestu s jejich požadavky a požadavky. Můžeme je tedy míjet, zaměstnaní našimi důležitými každodenními úkoly, stejně jako kněz-možná četl Bibli-prošel kolem muže, který padl mezi lupiče. Když to děláme, míjíme viditelné znamení kříže vzneseného v našich životech, aby nám ukázal, že záleží na Boží cestě, a ne na naší vlastní.

Bůh nemiluje nějakého ideálního člověka, ale spíše lidské bytosti takové, jaké jsme my, ne nějaký ideální svět, ale spíše skutečný svět.

Neexistuje nic, co by mohlo nahradit nepřítomnost někoho, kdo je nám drahý, a člověk by se o to neměl ani pokoušet. Člověk to prostě musí vydržet a vydržet. Zpočátku to zní velmi tvrdě, ale zároveň je to také velký komfort. Neboť do té míry, do jaké prázdnota skutečně zůstává nenaplněna, zůstává člověk skrze ni spojen s druhou osobou. Je špatné říkat, že Bůh vyplňuje prázdnotu. Bůh ji v žádném případě nenaplňuje, ale mnohem více ji ponechává přesně nenaplněnou, a tak nám pomáhá zachovat-i v bolestech-autentický vztah.

Křesťan je někdo, kdo sdílí utrpení Boží ve světě.

Podstatou optimismu je, že nebere v úvahu přítomnost, ale je zdrojem inspirace, vitality a naděje tam, kde ostatní rezignovali; umožňuje člověku držet hlavu vysoko, nárokovat si budoucnost pro sebe a neopustit ji svému nepříteli.

Akce nepochází z myšlení, ale z připravenosti na odpovědnost.

Křesťanské společenství žije a existuje na přímluvu svých členů jeden za druhého, nebo se zhroutí. Už nemohu odsoudit ani nenávidět bratra, za kterého se modlím, bez ohledu na to, kolik problémů mi způsobí. Jeho tvář, která mi byla až dosud podivná a nesnesitelná, se proměňuje na přímluvu ve tvář bratra, za kterého Kristus zemřel, tvář odpuštěného hříšníka.

Pozemské zboží je dáno k použití, nikoli ke sběru.... Hromadění je modlářství.

Pokud děláte dobrou práci pro ostatní, léčíte se zároveň, protože dávka radosti je duchovní lék.

Vyloučení slabých a bezvýznamných, zdánlivě zbytečných lidí z křesťanského společenství může ve skutečnosti znamenat vyloučení Krista; v chudém bratru Kristus klepe na dveře.

Pastor by si nikdy neměl stěžovat na svůj sbor, rozhodně nikdy jiným lidem, ale také ne Bohu. Shromáždění mu nebylo svěřeno, aby se stal jeho žalobcem před Bohem a lidmi.

Křesťanství hlásá nekonečnou hodnotu toho, co je zdánlivě bezcenné, a nekonečnou bezcennost toho, co je zdánlivě tak ceněné.

Modlitba neznamená jen vylévat své srdce. Znamená to spíše najít cestu k Bohu a mluvit s ním, ať už je srdce plné nebo prázdné.

Kdo jsem? tohle nebo to druhé? Jsem dnes jeden člověk a zítra jiný? Jsem oba najednou? Pokrytec před ostatními a před sebou opovrženíhodný slaboch? Nebo je ve mně stále něco jako poražená armáda prchající v nepořádku před již dosaženým vítězstvím? Kdo jsem? Vysmívají se mi, tyto mé osamělé otázky. Kdo jsem, ty víš, Bože, já jsem tvůj!

Křesťan tedy také nepatří do ústraní klášterního života, ale do hustých nepřátel. Je tu jeho provize, jeho práce.

Když Kristus zavolá člověka, nabídne mu, aby přišel a zemřel.

Učedníci nebudou oslabeni utrpením, opotřebovaní a zahořklí, dokud nebudou zlomeni. Místo toho nesou utrpení mocí toho, kdo je podporuje. Učedníci nesou utrpení, které je na ně kladeno, pouze mocí toho, který nese veškeré utrpení na kříži. Jako nositelé utrpení stojí ve Společenství s ukřižovaným.

Hudba... pomůže rozpustit vaše zmatky a očistit váš charakter a citlivost a v době péče a smutku ve vás udrží živý pramen radosti.

Křesťanství bez živého Krista je nevyhnutelně křesťanstvím bez učednictví a křesťanství bez učednictví je vždy křesťanstvím bez Krista.

Děláme Boží práci pro naše bratry a sestry, když se jim učíme naslouchat. Křesťané, zejména kazatelé, si tak často myslí, že jejich jedinou službou je vždy něco "nabídnout", když jsou spolu s ostatními lidmi. Zapomínají, že poslech může být větší službou než mluvení. Mnoho lidí hledá soucitné ucho a nenachází ho mezi křesťany, protože tito křesťané mluví, i když by měli poslouchat.

Bůh vás a nás povolá pouze v hodinu, kterou si Bůh vyvolil. Až do té hodiny, která leží pouze v Boží ruce, budeme chráněni i v největším nebezpečí; a z naší vděčnosti za takovou ochranu jistě vyvstává nová připravenost na poslední volání

Boží pravda soudí věci z lásky a Satanova pravda je soudí ze závisti a nenávisti.

Často bojujeme se svými zlými myšlenkami nejúčinněji, pokud absolutně odmítneme dovolit, aby byly vyjádřeny slovy..

Celý den dostává řád a disciplínu, když získává jednotu. Tuto jednotu je třeba hledat a nalézt v ranní modlitbě. Ranní modlitba určuje den.