Gregory Palamas slavné citáty

Pán přišel, aby poslal oheň na zemi (srov. Lk. 12: 49), a účastí v tomto ohni činí božskou nejen lidskou podstatu, kterou přijal pro nás, ale každého člověka, který je shledán hodným společenství s ním.

I když vaše tělo nic nedělá, hřích může být aktivní ve vaší mysli. Když vaše duše vnitřně odrazí útok zlého člověka modlitbou, pozorností, vzpomínkou na smrt, zbožným smutkem a truchlením, tělo také vezme svůj podíl na svatosti, když získalo svobodu od zlých činů. To je to, co Pán myslel tím, že říká, že někdo, kdo čistí vnější část poháru, jej nevyčistil uvnitř, ale vyčistil vnitřek a celý pohár bude čistý

... vášeň pro popularitu přináší takové zranění těm, které ovládá, že ztroskotá na samotné víře. Náš Pán to potvrzuje, když říká: "jak můžete mít víru ve mě, když se vám dostává cti jeden od druhého a nehledáte čest, která pochází od jediného Boha?"(srov. Jn. 5:44).

Být bez těla, Bůh není nikde, ale jako Bůh je všude. Kdyby existovala Hora, místo nebo jakákoli část stvoření, kde by Bůh nebyl, pak by se zjistilo, že je nějakým způsobem ohraničen. Takže je všude a ve všem. V jakém smyslu je to tak? Není obsažen v každé části, ale v celku? Ne, protože pak by to bylo tělo. Objímá a zahrnuje všechno a je sám sebou všude a také nade vším, uctíván pravými ctiteli v jeho duchu a pravdě.

...pokud se někdo dívá s vírou na mystický stůl a na něj položený Chléb života, vidí osobu Božího slova, která se pro nás stala tělem a přebývala mezi námi (Jan 1:14). Pokud se ukáže jako hodná schránka, nejen že ho uvidí, ale stane se jeho účastníkem, přijme ho, aby v něm přebýval, a bude naplněn jeho božskou milostí.

... s tímto "zákonem hříchu" se potýkáme (Řím. 8: 2) a vyhnat ji z našeho těla, kterým se stanoví na jeho místě dohled nad intelektem. Prostřednictvím tohoto dohledu předepisujeme, co je vhodné pro každou schopnost duše a každého člena těla. Smyslům předepisujeme, co by měly brát v úvahu a do jaké míry by to měly dělat, a toto uplatňování duchovního zákona se nazývá sebeovládání.

Pokud... volíme spíše smrt než skutečný život, Bůh nám nebere moc, kterou nám dal. A nejen, že to neodnáší, ale znovu a znovu nám to připomíná. Od úsvitu do soumraku života? Neboť nikdo nemůže přijít ke Kristu, jak sám řekl v evangeliích, pokud ho otec nepřitáhne (srov. Jn. 6:44).

Pokud na hořící uhlí položíte něco voňavého, motivujete ty, kteří se blíží, aby se znovu vrátili a zůstali blízko, ale pokud si místo toho obléknete něco s nepříjemným, tísnivým zápachem, odpuzujete je a zahnáte je. Stejné je to s myslí. Je-li vaše pozornost zaměstnána tím, co je svaté, činíte se hodni toho, abyste byli navštíveni Bohem, protože to je sladká vůně, kterou Bůh zachycuje. Na druhou stranu, pokud v sobě pěstujete zlé, odporné a pozemské myšlenky, odstraňujete se z Božího dohledu a bohužel se stáváte hodným jeho averze.

Je zbytečné, aby někdo říkal, že má víru v Boha, pokud nemá skutky, které jdou s vírou. Jaký užitek měly jejich lampy pro pošetilé panny, které neměly olej (Mt. 25: 1-13), jmenovitě skutky lásky a soucitu?

Modlitba se mění z prosby na díkůvzdání a meditace o božských pravdách víry naplňuje srdce pocitem jásání a nepopiratelné naděje. Tato naděje je předzvěstí budoucích požehnání, z nichž duše i nyní dostává přímou zkušenost, a tak zčásti poznává převyšující bohatství Boží milosti, v souladu se slovy žalmisty: "ochutnejte a vězte, že Pán je štědrý" (Ps. 34:8). Neboť on je jásot spravedlivých, radost vzpřímených, radost pokorných a útěcha těch, kteří kvůli němu truchlí.

Blíží se připomínka Kristova Spasitelského utrpení a nového velkého duchovního Pesachu, který je odměnou za nezaujatost a předehrou budoucího světa. Lazar to hlásá předem tím, že se vrací z hlubin Hádu a čtvrtý den vstává z mrtvých jen hlasem a rozkazem Boha, který má moc nad životem a smrtí (srov. Jn. 11:1-45).

...moudrá Boží prozřetelnost řídí naše záležitosti mnoha různými způsoby a láskyplně dává každému z nás to, co je vhodné a prospěšné jak pro ctnostné skutky, tak pro tajemství víry.

Milost přichází okamžitě, aby se setkala s některými z těch, kteří se snaží, a dala jim ujištění o vážnosti jejich dědictví (srov. Srov. 1: 14), nechat je ochutnat slíbené ceny, jako by natáhl milující ruku, aby je přivítal, a pomazal je pro další boje. S ostatními však grace čeká na konec boje a připravuje pro ně také korunu trpělivosti. Jak říká jeden z otců nesoucích Boha: "někteří dostávají svatou odměnu před svou prací, někteří během práce a někteří při odchodu" (St.John Climacus).

... Pánův kříž odhaluje celou dispensaci jeho příchodu v těle a obsahuje v sobě celé tajemství této dispensace. Rozprostírá se ve všech směrech a zahrnuje vše nahoře, dole, kolem a mezi nimi? Sám Pán, když se chystal vystoupit na kříž, o něm otevřeně hovořil jako o svém pozvednutí a své slávě (Jn. 3:14-15). A oznámil, že až znovu přijde a projeví se, toto znamení Syna člověka přijde s mocí a velkou slávou (Mt. 24:30).

Život duše je spojení s Bohem, stejně jako život těla je spojení s duší. Jako byla duše oddělena od Boha a zemřela v důsledku porušení přikázání, tak poslušností přikázání je opět spojena s Bohem a je oživena. Proto Pán v evangeliích říká: "slova, která k vám mluvím, jsou duch a život" (Jan. 6:63).

... můžeme vidět, že láska k Bohu se rodí z ctností a že ctnosti se rodí z lásky. Z tohoto důvodu Pán V jednom bodě evangelií řekl: "Ten, kdo má Má přikázání a zachovává je, je ten, kdo mě miluje" (Jn. 14: 21), a na jiném místě, "ten, kdo mě miluje, bude zachovávat má přikázání" (srov. Jn. 14:23).

... připomínáme si každého ze svatých hymny a vhodnými písněmi chvály, o kolik více bychom měli oslavovat památku Petra a Pavla, nejvyšších vůdců přední společnosti apoštolů? Jsou to otcové a průvodci všech křesťanů: apoštolů, mučedníků, svatých asketů, kněží, hierarchů, pastorů a učitelů. Jako hlavní pastýři a mistři stavitelé naší společné zbožnosti a ctnosti nás všechny pečují a učí, jako světla ve světě, držet slovo života.

Měli byste tajně dávat z toho, co máte, potřebným, abyste dostali od Boha, který vidí v tajnosti, stokrát více, stejně jako život věčný v příštím věku (srov. M. 6: 4; Mk. 10:30).

Víme, že modlitba sama o sobě nás nemůže zachránit, ale uskutečňovat ji dříve, než může Bůh. Neboť když jsou na nás oči Páně, posvěcuje nás, jako Slunce ohřívá vše, na co svítí.

Pádem byla naše přirozenost zbavena božského osvětlení a záře. Ale Logos Boží litoval našeho znetvoření a ve svém soucitu vzal naši přirozenost na sebe. Na táboře to projevil svým vyvoleným učedníkům, kteří se znovu oblékli nejbrilantněji. Ukázal, čím jsme kdysi byli a čím se skrze něj staneme v příštím věku, pokud se rozhodneme žít svůj současný život, pokud je to možné, podle jeho cest.

Kristovo světlo osvěcuje všechny,

Ať nikdo z vás nemá duši neplodnou a bez ovoce. Ať nikdo nemiluje nebo nepřijímá duchovní semeno. Kéž každý z vás dychtivě přijme nebeské semeno, slovo spásy (srov. Lk. 8: 11), a svým vlastním úsilím jej dovedete k dokonalosti jako nebeské dílo a ovoce příjemné Bohu. Ať nikdo nezačíná dobré dílo, které nepřináší žádné ovoce k dokonalosti (srov. Lk. 8: 14), ani vyznávat svou víru v Krista pouze s jeho jazykem.

...každý den bychom měli stát v úctě k němu, jak je s námi, a dělat to, co je příjemné před ním. Pokud ho nyní nejsme schopni vnímat svými fyzickými očima, můžeme ho, pokud jsme bdělí, neustále vidět očima našeho porozumění, a nejen ho vidět, ale sklízet z něj velké výhody. Tato vize ničí veškerý hřích, ničí všechno zlo a zahání všechno špatné. Rodí čistotu a nezaujatost a dává věčný život.

Světlo Proměnění Páně nevzniká ani nepřestává být, ani není ohraničené ani vnímatelné smysly, i když na krátkou dobu na úzkém vrcholu hory bylo viděno lidskýma očima. Spíše v tu chvíli zasvěcení učedníci Páně "prošli", jak jsme byli učeni, "z těla na ducha" proměnou svých smyslů, kterou v nich duch vykonal, a tak viděli toto nevýslovné světlo, když a tak moc Ducha Svatého jim to umožnila.

...ti, kdo jsou povoláni Kristovým jménem, by si měli objednávat své životy. Měli by vytrvat v modlitbách a prosbách a v napodobování andělů by měli mít oči zvednuté k Mistrovi nad nebesy, chválit ho a žehnat mu bezúhonným chováním a čekat na jeho mystický příchod. Jak mu říká Žalmista: "budu zpívat a budu se chovat moudře dokonalým způsobem. Kdy ke mně přijdeš?' (PS. 101:2).

Začneme... imitace Krista se svatým křtem, který symbolizuje Pánův pohřeb a vzkříšení. Ctnostný život a jednání v souladu s evangeliem jsou jeho mezistupněm a jeho dokonalostí je vítězství skrze duchovní boje proti vášním, které obstarávají bezbolestný, nezničitelný, nebeský život.

Učedníci uctívali Nejvyššího Pána, který sestoupil z nebe, učinil zemi do nebe a znovu vystoupil, odkud přišel, spojil věci dole s věcmi nahoře a vytvořil jednu církev, zároveň nebeskou a pozemskou, ke slávě jeho lásky k lidstvu.

...milost Ducha se zmocňuje tiché duše a dává jí okusit nevýslovných dobrých věcí, které přijdou, které žádné vášnivé a nedbalé oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani nevstoupilo do srdce takového člověka (srov. I Cor. 2:9). Tato chuť je opravdovou z těchto dobrých věcí a srdce, které přijímá tyto sliby, se stává duchovním a přijímá jistotu své spásy.

"Obávám se, že Bůh poslal tyto muže, aby zpustošili svět."

Ať nikdo z lenosti nebo nepřetržitých světských povolání nevynechá tato svatá nedělní shromáždění, která nám sám Bůh předal, aby nebyl Bohem spravedlivě opuštěn... Pokud jste zadrženi a nezúčastníte se při jedné příležitosti, vynahradte to příště a přiveďte se do Kristovy církve. Jinak můžete zůstat nezranění, trpět nevěrou ve svou duši kvůli skutkům nebo slovům a nepřistoupit ke Kristově operaci, abyste ji přijali... svaté uzdravení.

Nebeský Otec, kterého uctíváme, je otcem pravdy, totiž Jednorozeného Syna, a má Ducha Pravdy, Ducha Svatého, a ti, kdo ho uctívají v těchto dvou, tak činí, protože věří v tyto osoby a jednají skrze ně. Apoštol nám totiž říká, že skrze Ducha uctíváme a modlíme se (srov. ROM. 8: 26), a Boží Jednorozený Syn říká: "Nikdo nepřichází k Otci, ale skrze mne" (Jan 14: 6).

Zatímco on [Pán Ježíš] seděl sám u studny, "přišla samařská žena, aby čerpala vodu" (Jan 4: 7). Jako člověk měl Pán žízeň a viděl, že někdo, kdo měl přirozenou žízeň, přichází uhasit její žízeň. Jako Bůh však také viděl, že její srdce je první pro vodu spásy, i když neznala toho, kdo by jí ji mohl dát. Spěchal tedy, aby se zjevil její toužebné duši, protože, jak je psáno, on sám touží po těch, kteří touží po něm (srov. PS. 9: 10; Prov. 7:15).

Pokud... Bůh vysoce vyvýšil Krista, protože se pokořil, trpěl hanbou, byl pokoušen a snášel hanebný kříž a smrt pro nás, jak nás zachrání, oslaví a pozvedne, pokud si nevybereme pokoru, ani neprojevíme lásku svým bližním, ani nezískáme své duše trvalým pokušením (srov. Lk. 21: 19), ani následovat spásonosného průvodce "úžinnou bránou" a "úzkou cestou" vedoucí k věčnému životu (Mt. 7:14)? Za tímto účelem jsme byli povoláni, říká Petr, Hlavní Apoštol, "protože Kristus také trpěl za nás a zanechal nám příklad, že bychom měli následovat jeho kroky" (i Pet. 2:21).

...rozumné povahy mají svobodnou vůli a mohou se dobrovolně obrátit na dobré nebo špatné. Buď se připoutají k Boží vůli, která vede k jejich neustálému pokroku, zlepšování a pokroku, nebo se staví proti Boží vůli, jsou spravedlivě podrobeni tomu, co dovoluje, a ubohě klesají od špatného k horšímu.

...anděl... jsou stále naplněni světlem, jsou stále zářivější a požehnaně využívají své přirozené schopnosti měnit se. Tančí pro radost kolem prvního světla, neustále se k němu dívají a jsou jím osvíceni přímo, protože neúnavně zpívají chválu pramene světla a jako služebníci světla předávají osvětlující milost těm nižším bytostem, které jsou osvíceny.

Vzhledem k tomu, že toužíme po dlouhém životě, neměli bychom brát v úvahu věčný život? Toužíme-li po království, které, jakkoli trvalé, má konec, a po slávě a radosti, které, jak velké jsou, zmizí, a po bohatství, které zahyne s tímto přítomným životem, a pracujeme pro takové věci; neměli bychom hledat království, slávu, radost a bohatství, které, stejně jako je vše-přesahující, jsou neutuchající a nekonečné, a neměli bychom snášet malé omezení, abychom je zdědili?

...nejsme bez naděje na spásu, ani není ten správný čas, abychom si zoufali. Celý náš život je obdobím pokání, protože Bůh "si nepřeje smrt hříšníka", jak je psáno, "ale aby se bezbožní odvrátili od své cesty a žili" (srov. Ez. 33: 11 LXX). Neboť, kdyby nebyla naděje na návrat, proč by smrt bezprostředně následovala po neposlušnosti, a proč bychom nebyli zbaveni života, jakmile zhřešíme? Protože tam, kde je naděje na návrat, není místo pro zoufalství.

Když se staneme neporušitelnými a nesmrtelnými a dosáhneme požehnaného stavu shody s Kristem, budeme vždy s Pánem a dosáhneme naplnění v nejčistších kontemplacích jeho viditelné teofanie, která nás osvětlí svými nejbrilantnějšími paprsky, stejně jako osvětlila učedníky v době nejbožštější proměny. Toto je Boží světlo, jak řekl Svatý Jan ve svém Zjevení (Zj 22,5), a takový je názor všech svatých.

Maria správně nesla jméno Panny a plně vlastnila všechny atributy čistoty. Byla pannou tělem i duší a udržovala všechny síly své duše a tělesných smyslů daleko nad jakoukoli poskvrnu. To dělala autoritativně, vytrvale, rozhodně a zcela nedotknutelně za všech okolností, jako zavřená brána uchovává poklad uvnitř a zapečetěná kniha skrývá před zraky to, co je napsáno uvnitř. Písmo o ní říká: "Toto je zapečetěná kniha" (srov. ZJ 5: 1-6: 1; Dan. 12: 4) a "tato brána bude zavřena, a nikdo nesmí vstoupit do ní" (Ezek. 44:2).

Osvobození od tělesných hříchů nestačí; musíme také očistit vnitřní energii, která přebývá v naší duši. Neboť z našich srdcí "vycházejí zlé myšlenky, cizoložství, smilstva, vraždy, krádeže, chamtivost" (Mk. 7: 21) a tak dále ? to je to, co lidi motivuje.

"Nyní jsme synové Boží." Toto je výchozí bod adopce. "Ještě se však nezobrazuje, jací budeme; ale víme, že až se objeví, budeme jako On; neboť ho uvidíme takového, jaký je" (i Jn. 3:2). To je dokonalost přijetí synů a obnovy, kterou nám Bůh udělil v Kristu a o níž Jan ve svém evangeliu říká, že "Kristus dal moc stát se Božími syny, Dokonce těm, kteří věří v jeho jméno: kteří se narodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle člověka, ale z Boha" (Jn. 1:12-13).

Obnova duchovního zraku a Uzdravení fyzické slepoty mají mnoho společného. Někteří z těch, jejichž tělesné oči byly slepé, okamžitě viděli svůj zrak, jako muž, který slyšel a okamžitě viděl a byl uzdraven (Lk. 18:35-43). Jiní postupně obnovili zrak, jako v případě muže, který předtím, než byl úplně vyléčen, řekl: "vidím lidi jako stromy, kteří chodí" (Mk. 8:22-26). Je to stejné s těmi, jejichž duchovní oči jsou uzdraveny. Zatímco někteří se okamžitě zotaví? ostatní jsou uzdraveni po etapách?

Každý, kdo upadl do smilstva, cizoložství nebo jakékoli jiné takové tělesné nečistoty, by měl upustit od této odporné špíny a očistit se zpovědí, slzami, půstem a podobně. Neboť Bůh soudí smilníky a cizoložníky bez pokání. Odsuzuje je, propouští je a posílá je do pekla, neuhasitelného ohně a dalších nekonečných trestů a říká: "ať jsou nečistí a prokletí odebráni, aby neviděli a netěšili se Hospodinově slávě" (srov. ISA. 26: 10 LXX).

"Jděte k mým bratřím a řekněte jim: vystupuji ke svému otci a vašemu Otci a ke svému Bohu a vašemu Bohu." 20:!7). On je náš Otec milostí skrze Ducha adopce (Řím. 8: 15), ale jeho otec od přírody kvůli jeho božství. Stejně tak je naším Bohem jako Stvořitelem naší lidské přirozenosti, ale jeho Bohem z důvodu dispensace, kterou se stal člověkem. Udělal tyto rozdíly, abychom mohli pochopit rozdíl.

Pokud z jedné hořící lampy někdo rozsvítí jinou, pak další z té a tak dále za sebou, má světlo nepřetržitě. Stejně tak se prostřednictvím apoštolů, kteří vysvěcují své nástupce, a těchto nástupců, kteří vysvěcují ostatní atd., předává milost Ducha Svatého po všechna pokolení a osvěcuje všechny, kteří poslouchají své duchovní pastýře a učitele.

...i když je Duch Svatý rozdělen ve svých různých silách a energiích, v každém ze svých děl je zcela přítomný a aktivní, nerozděleně rozdělený, účastní se, zatímco zůstává úplný, jako sluneční paprsek.

...noc nás ovládla a stín smrti nás obklopil, protože jsme upadli do hříchu a ztratili sílu zraku, která byla naše Boží milostí a díky níž jsme byli schopni vnímat světlo, které dává pravý život. Noc a smrt byla vylita na naši lidskou přirozenost ne kvůli nějaké změně pravého světla, ale proto, že jsme se odvrátili a už jsme neměli žádný sklon k životu nesoucímu světlu. V posledních dobách se však nad námi slitoval dárce věčného světla a zdroje pravého života.

... kdykoli je Kristus, ženich čistých duší, mysticky spojen s každou duší, dává otci příležitost radovat se z toho jako na svatbě. Je to sám Kristus, kdo říká: "radost bude v nebi nad jedním hříšníkem, který činí pokání" (Lk. 15:7). Pro radost je podle apoštola plodem Ducha Svatého (Gal. 5: 22), který skrze obrácení přivádí zpět ke Kristu ty, kteří žijí v pokání, a sjednotí je s ním. A tato radost zahrnuje jak ty v nebi, tak zbožné lidi na zemi. Proto je v nebi radost nad jedním kajícím hříšníkem.

[Náš Pán Ježíš Kristus] byl... nesen do nebe (Lk. 24:50-51). Se zářivým mrakem pro vůz vystoupil ve slávě (srov. Skutky 1: 9), vstoupil do svatyně svatých, která nebyla vytvořena rukama, a posadil se po pravici nebeského majestátu, aby naše lidská podstata sdílela jeho vlastní trůn a božství.