Symeon the New Theologian slavné citáty

Osoba, která trpce trpí, když je opovržena nebo uražena, by si z toho měla uvědomit, že stále ukrývá starodávného hada v prsou. Pokud potichu snáší urážku nebo reaguje s velkou pokorou, oslabuje hada a snižuje jeho držení. Ale pokud odpoví ostře nebo bezostyšně, dá mu sílu nalít jeho jed do jeho srdce a nemilosrdně se živit jeho vnitřnostmi. Tímto způsobem se had stává stále silnějším; ničí sílu jeho duše a jeho pokusy napravit se, nutí ho žít pro hřích a být zcela mrtvý spravedlnosti.

Veselost spočívá v tom, že věci nepovažujeme za své, ale za to, co nám Bůh svěřil ve prospěch našich spolubojovníků. Spočívá v tom, že je velkoryse rozptýlí do zahraničí s radostí a velkodušností, ne neochotně nebo pod nátlakem.

"Usilujte o mír se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána" (Žid. 12: 14), proč řekl "usilovat"? Protože není možné, abychom se stali svatými a svatými za hodinu! Musíme tedy postupovat od skromných počátků ke svatosti a čistotě. I kdybychom v tomto životě strávili tisíc let, nikdy bychom ho neměli dokonale dosáhnout. Spíše o to musíme vždy bojovat každý den, jako by to byli pouhí začátečníci.

Skrze pokání se smývá špína našich odporných činů. Poté se účastníme Ducha Svatého, ne automaticky, ale podle víry, pokory a vnitřní dispozice pokání, do kterého je naše duše zapojena. Z tohoto důvodu je dobré činit pokání každý den, protože akt pokání je nekonečný.

... pokud se stydíme napodobovat utrpení našeho Pána, které pro nás snášel, a trpět tak, jak trpěl On, je zřejmé, že se s ním nestaneme účastníky v jeho slávě. Pokud je to pravda o nás, budeme věřící pouze ve slově, ne ve skutcích. Když chybí skutky, naše víra je mrtvá.

Osvícení Duchem je nekonečným koncem každé ctnosti.

Běda jeho zaslepené duši! Když to řekl, on, jak bylo řečeno Bohu: "ty sám jsi vinen, protože žena, kterou jsi mi dal, mě oklamala."To samé nyní trpím já sám, ubohý a nešťastný, když si nepřeji být pokořen a celou svou duší říci, že jsem vinen svou zkázou. Ale naopak říkám: "ten člověk tam mě inspiroval, abych to udělal nebo řekl. Poradil mi a srazil mě z cesty."Běda mé ubohé duši, která mluví taková slova plná hříchu! Ó nejostudnější a iracionální slova nestydaté a iracionální duše!

Utíkejme před lstí života a jeho domnělým štěstím a utíkejme k samotnému Kristu, který je Spasitelem duší. Snažme se najít toho, kdo je všude přítomen, a když jsme ho našli, držme ho pevně a padejme mu k nohám (srov. M. 28: 9) a obejmout je v zápalu našich duší.

Nevěřící, ti, kteří věří s obtížemi, nebo věří částečně, jsou ti, kteří neukazují svou víru prostřednictvím skutků. Kromě skutků věří i démoni (srov. Jms. 2: 19) a vyznejte Krista, že je Bůh a mistr. "Víme, kdo jste" (Mk. 1: 24), říkají: "Ty jsi Syn Boží" (Mt. 8: 29), a jinde, "tito muži jsou služebníci Nejvyššího Boha" (skutky 16:17). Taková víra však neprospěje démonům ani lidem. Tato víra je k ničemu, protože je mrtvá.

Když lidé hledají Boha očima svého těla, nenajdou ho nikde, protože je neviditelný. Ale pro ty, kteří přemýšlejí v duchu, je přítomen všude. Je ve všem, ale za vším.

Pokud skrze strach z Boha přerušíte svou vlastní vůli-nevysvětlitelně, protože nevíte, jak se to stane - Bůh vám dá svou vůli. Budete ji nesmazatelně uchovávat ve svém srdci, otevřete oči své mysli, abyste ji poznali; a dostanete sílu ji naplnit. Milost Ducha Svatého působí tyto věci: bez ní se nic nedosáhne.

Když člověk chodí v bázni Boží, nezná bázně, i kdyby byl obklopen bezbožnými lidmi. Má v sobě bázeň Boží a nosí neporazitelnou zbroj víry. Díky tomu je silný a schopný přijmout cokoli, dokonce i věci, které se většině lidí zdají obtížné nebo nemožné. Takový muž je jako obr obklopený opicemi nebo řvoucí lev mezi psy a liškami. Jde vpřed s důvěrou v Pána a stálost své vůle udeřit a paralyzovat své nepřátele. Ovládá hořící klub slova v moudrosti.

Když je vaše duše píchnuta výčitkami a postupně se mění, stává se z ní fontána tekoucí řekami slz a výčitek. Pokud někdo z vás někdy komunikuje se slzami, ať už pláčete před liturgií nebo během Božské liturgie, nebo právě v době, kdy přijímáte božské dary, a nechce to dělat po zbytek svých dnů a nocí, nic mu neprospěje, aby plakal jen jednou. Není to jen to, co nás okamžitě očišťuje a činí nás hodnými; je to každodenní lítost, která nepřestává až do smrti.

Co je příčinou toho, že jeden je zatvrzelý a druhý snadno přešel k lítosti? Poslouchej! Pramení z vůle, v druhém případě dobré vůle, v prvním zlé vůle. Pramení také z myšlenek, v prvním případě zlých myšlenek, v druhém z opaku; a podobně z činů, v prvním případě činů odporujících Bohu, v druhém zbožných... je to svobodnou volbou vůle, že každý člověk buď dosáhne lítosti a pokory, nebo se stane tvrdým a hrdým.

... ti, kteří sedí v temnotě vášní a jejichž mysl je oslepena nevědomostí, nebo spíše ti, kteří nezískali "Kristovu mysl" (i Kor. 2: 16), myslete si, že ten, kdo má mysl Kristovu, je pošetilý, a že ten, kdo ji nemá, je rozumný. Z nich Prorok David správně říká: "nevědomý a pošetilý zahynou společně" (Ps. 49:11). Proto tito lidé překrucují celé Písmo podle svých vlastních tužeb (srov. II. 3: 3, 16) a zkorumpovat se ve svých vlastních vášních. Ale není to božské písmo, které tím trpí, ale ti, kteří ho znetvořují!

Jsou chvíle, kdy, aniž bych to chtěl, stoupám do výšky kontemplace; svou vůlí jsem z ní stažen kvůli omezením lidské přirozenosti a nacházím bezpečí v Ponížení. Znám mnoho věcí, které jsou většině lidí neznámé, přesto jsem nevědomější než všichni ostatní. Raduji se, protože Kristus, "kterému jsem uvěřil" (II. 1: 12), dal mi věčné a neotřesitelné království, přesto neustále pláču jako ten, kdo není hoden toho, co je nahoře, a nepřestávám.

Ó člověče, věříš, že Kristus je Bůh? Věříte-li, bojíte se a zachováváte jeho přikázání? Není jiného Boha než on (srov. Dt. 4:35). Jemu není nikdo roven, ani se nemůže stát rovným (srov. Být. 40:18). Je vládcem všech věcí, soudcem všech, králem všech, tvůrcem světla a pánem života. On je světlo, které je nevýslovné, nepřístupné (srov. I Tim. 6: 16), A on je jediný. Svým zjevením způsobí, že všichni jeho nepřátelé zmizí před jeho tváří (srov. PS. 68: 2 f.), stejně jako ti, kteří neplní jeho přikázání, stejně jako slunce, když vychází, zahání temnotu noci.

Chvějte se bázní, ó muži! Urážky, které Bůh utrpěl kvůli naší spáse, musíte snášet i vy! Bůh je plácnut po tváři nejzákladnějšími otroky (Jn. 18:22). Dává vám příklad vítězství, ale odmítáte to podstoupit z rukou muže podobných vášní, jako jste vy? Stydíš se stát se napodobitelem Boha (EF. 5: 1), Jak pak budete kralovat s ním a podíl na jeho slávě v království nebeském, pokud nechcete vydržet toho muže?

... Modlím se... abyste mohli rozeznat své záležitosti způsobem, který se líbí Bohu, a mohli jednat a usilovat o to, abyste našli Krista, jak s vámi nyní spolupracuje, a včas, která přijde, vám hojně poskytne požitek z osvětlení, které pochází od něj. Nesledujte vlka místo pastýře (srov. M. 7: 15), ani vstoupit do stáda, které je nemocné (srov. Ezeku. 34:4). Nebuď sám sám?

... muž... kdo říká, že v naší době a mezi námi není nikdo, kdo by byl schopen dodržovat přikázání evangelia a stát se jako svatí otcové? Mistr jim správně říká mocným hlasem: "Běda vám zákoníkům a farizeům (Mt. 23:13)! Běda vám, slepí průvodci slepých (Mt. 23: 16), protože nevejdete do království, a ty bránit těm, kteří chtějí vstoupit" (Mt. 23:13).

Mějte na paměti Boží přikázání, které říká: "Nesuďte a nebudete souzeni" (Lk. 6: 37), a v žádném případě se nemíchat do životů ostatních.

Za předpokladu, že žijí důstojným životem, jak ti, kteří se rozhodnou bydlet uprostřed hluku a hluku, tak ti, kteří bydlí v klášterech, horách a jeskyních, mohou dosáhnout spásy. Pouze kvůli jejich víře v Něj jim Bůh uděluje velká požehnání. Proto ti,kteří kvůli své lenosti nedosáhli spásy, nebudou mít v den soudu žádnou omluvu. Neboť ten, kdo nám slíbil, že nám dá spásu jen pro naši víru v něho, není lhář.

Stejně jako zlato pošpiněné do hloubky (srov. Jms. 5: 3) nemůže být řádně očištěna a obnovena do svého správného jasu, pokud není vržena do ohně a důkladně zatlučena paličkami, takže když byla duše poskvrněna rzí hříchu a stala se zcela zbytečnou, nemůže být očištěna a obnovena její původní krása, pokud se nesetká s mnoha zkouškami a nevstoupí do pece soužení.

Protože "království nebeské trpí násilím a násilníci ho berou silou" (Mt. 11: 12), a to je nemožné, aby věřící vstoupit do ní jiným způsobem, pokud se projít úzkou bránou zkoušek a soužení, božský věštce nám správně přikazuje, rčení: 'snažte se vstoupit úzkými dveřmi' (Lk. 13:24). Opět říká: "svou vytrvalostí získáte své duše" (Lk. 21: 19), a, "skrze mnoho soužení musíme vstoupit do království nebeského" (skutky 14:22).

Mít víru v Krista znamená víc než jen pohrdat požitky tohoto života. Znamená to, že bychom měli snášet všechny naše každodenní zkoušky, které nám mohou přinést smutek, úzkost nebo neštěstí, a trpělivě je snášet tak dlouho, jak si Bůh přeje, a dokud nás nepřijde navštívit. Neboť se říká: čekal jsem na Hospodina a on ke mně přišel.

Duchovní poznání je jako dům postavený uprostřed světského a pohanského poznání, ve kterém je jako pevná a dobře zajištěná truhla položena znalost inspirovaných písem a neocenitelného bohatství, které obsahují. Ti, kteří vstoupí do domu, nikdy nebudou moci vidět tyto poklady, pokud jim nebude otevřena tato truhla. Ale nepatří k lidské moudrosti (srov. I Cor. 2: 13) vždy, aby bylo možné jej otevřít, takže bohatství ducha uloženého v něm zůstává neznámé všem, kteří jsou světští.