Paul Tournier slavné citáty

Dříve nebo později vyhrají ti, kteří si myslí, že mohou.

Přijetí vlastního života nemá nic společného s rezignací; neznamená to útěk z boje. Naopak to znamená přijmout to, jak to přichází, se všemi handicapy dědičnosti, utrpení, psychologických komplexů a nespravedlností.

Tam, kde už není příležitost k pochybnostem, už není ani příležitost k víře.

Naším úkolem je žít naše osobní společenství s Kristem s takovou intenzitou, aby bylo nakažlivé.

Jsem přesvědčen, že devět z deseti osob, které vidí psychiatra, nepotřebuje jednoho. Potřebují někoho, kdo je bude milovat Boží láskou...a uzdraví se.

To je to, co manželství ve skutečnosti znamená; pomáhat si navzájem dosáhnout plného postavení osob, odpovědných a autonomních bytostí, které neutečou ze života.

Bůh nás vede krok za krokem, od události k události. Teprve poté, když se ohlédneme zpět na cestu, kterou jsme přišli, a přehodnotíme některé důležité okamžiky v našem životě ve světle všeho, co je následovalo, nebo když zkoumáme celý vývoj našeho života, zažíváme pocit, že jsme byli vedeni, aniž bychom to věděli, pocit, že nás Bůh tajemně vedl.

Všechno, co v životě stojí za to, je děsivé. Výběr školy, výběr kariéry, svatba, mít děti - to vše je děsivé. Pokud to není strach, nestojí to za to.

Mnoho běžných nemocí není nic jiného než vyjádření vážné nespokojenosti se životem.

Jsou dvě věci, které nemůžeme udělat sami. Jeden má být ženatý a druhý má být křesťanem.

Opravdu důležitou věcí v životě není vyhýbání se chybám, ale poslušnost víry. Poslušností je člověk veden krok za krokem k nápravě svých chyb, zatímco pokud se nedostane, nikdy se mu nic nestane.

Poslouchejte všechny rozhovory našeho světa, mezi národy i mezi jednotlivci. Jsou to z větší části dialogy neslyšících.

Jádrem osobnosti je potřeba cítit pocit, že je milý, aniž byste se museli kvalifikovat pro toto přijetí.

Nic nás nedělá tak osamělými jako naše tajemství.

Nejtragičtějším důsledkem naší kritiky člověka je zablokovat mu cestu k ponížení a milosti, právě proto, aby ho přivedl do mechanismů sebeospravedlnění a do jeho chyb, místo aby ho od nich osvobodil. Pro něj náš hlas utopí hlas Boží.

Cena, kterou je třeba zaplatit za nalezení skutečně osobního života, je velmi vysoká. Je to cena, pokud jde o přijetí odpovědnosti. A vědomí odpovědnosti nevyhnutelně vede buď k zoufalství, nebo ke zpovědi a milosti... Je potřeba nový výhled, osobní revoluce, zázrak.. Přichází z milosti, skrze setkání s Bohem, skrze dialog s ním.

Abychom opravdu pochopili, musíme poslouchat, ne odpovídat. Musíme poslouchat dlouho a pozorně. Abychom komukoli pomohli otevřít jeho srdce, musíme mu dát čas, položit jen několik otázek, co nejpečlivěji, abychom mu pomohli lépe vysvětlit jeho zkušenost.

Vždy hledáme velký akční program plný skvělých nápadů, kdy je třeba začít tím, že se budeme řídit malými nápady.

Život se může znovu stát velkým dobrodružstvím, pokud ho odevzdáme Bohu. Přináší jedno dobrodružství do konce, jen aby nám otevřel další. S ním musíme být připraveni na cokoli.

Váš způsob života nyní určuje váš život v těch letech stáří a odchodu do důchodu, aniž byste si to vůbec uvědomovali, a možná i bez toho, abyste o tom dostatečně přemýšleli. Člověk se proto musí připravit na odchod do důchodu.

Je zcela jasné, že mezi láskou a porozuměním existuje velmi úzké spojení...Ten, kdo miluje, rozumí, a ten, kdo chápe, miluje. Ten, kdo se cítí pochopen, se cítí milován, a ten, kdo se cítí milován, se cítí jistý, že je pochopen.

Nikdo se v tomto světě nemůže svobodně rozvíjet a najít plný život, aniž by cítil, že mu rozumí alespoň jedna osoba.

Vyprávění životního příběhu, mysl přemýšlející nahlas vede člověka nevyhnutelně k úvahám o problémech, které již nejsou psychologické, ale duchovní.

Nemoc může být slavnostní příležitostí Božího zásahu do života člověka.

Nejhorší je nemýlit se, ale být si jistý, že se člověk nemýlí.

Čím rafinovanější a jemnější jsou naše mysli, tím zranitelnější jsou.

Zkušenost být mezi-mezi časem, kdy opouštíme domov a dorazíme do cíle; mezi časem, kdy opouštíme dospívání a dorazíme do dospělosti; mezi časem, kdy opouštíme pochybnosti a dorazíme k víře. Je to jako doba, kdy trapézový umělec pustí mříže a visí ve vzduchu, připraven chytit další podporu: je to doba nebezpečí, očekávání, nejistoty, vzrušení nebo mimořádné živosti.

Téměř vždy toužíme po lehkém náboženství, snadno srozumitelném a snadno sledovatelném; náboženství bez tajemství, bez neřešitelných problémů,bez zádrhelů; náboženství, které by nám umožnilo uniknout z našeho ubohého lidského stavu; náboženství,ve kterém nás kontakt s Bohem šetří všechny spory, veškerou nejistotu, veškeré utrpení a všechny pochybnosti; zkrátka náboženství bez kříže a bez křížku; náboženství bez kříže, které nám umožňuje uniknout

Nesnažme se přinášet náboženství druhým, ale snažme se ho žít sami.

Dobrodružný život není osvobozen od strachu, ale naopak, ten, který je prožíván s plným vědomím strachu všeho druhu, ten, ve kterém jdeme vpřed navzdory našim obavám.

Kdyby nebyl strach z neúspěchu, nebyla by ani radost z úspěchu.

To, co se pak stane, je jako to, co se stane, když rozdělíme skládačku na její sto kusů: celkový obraz zmizí. To je stav moderní medicíny: ztratila smysl pro jednotu člověka. To je cena, kterou zaplatil za svůj vědecký pokrok. Obětoval umění vědě.

Mít pravdu je nebezpečné, bylo to vždy zdrojem veškeré nesnášenlivosti.