John Flavel slavné citáty

Dejme tomu, že pomstou můžete zničit jednoho nepřítele; přesto uplatněním křesťanské nálady můžete dobýt tři své vlastní chtíče, Satanovo pokušení a srdce svého nepřítele.

Jaké milosrdenství pro nás bylo mít rodiče, kteří se za nás modlili dříve, než nás měli, stejně jako v dětství, když jsme se nemohli modlit za sebe!

Zákon nás posílá ke Kristu, abychom byli ospravedlněni, a Kristus nás posílá k zákonu, abychom byli regulováni.

Tělesný člověk se bojí člověka, ne Boha. Silný křesťan se bojí Boha, ne člověka. Slabý křesťan se příliš bojí člověka a příliš málo Boha.

Uvažujme a žasněme nad tím, že tento velký a Požehnaný Bůh by se měl vždy tolik zajímat, jak jste slyšeli, že je ve všech svých prozřetelnostech, o takové odporné, opovrženíhodné červy, jako jsme my! Nepotřebuje nás, ale je dokonale požehnaný a šťastný v sobě bez nás. Nemůžeme mu nic dodat.

Podívejme se, aby naše poznání Krista nebylo bezmocným, neplodným, nepraktickým poznáním, aby při svém přechodu od našeho chápání k našim rtům mocně roztavilo, osladilo a okouzlilo naše srdce! Pamatujte, bratři, svaté povolání nikdy nezachránilo žádného člověka bez Svatého srdce; pokud jsou naše jazyky posvěceny, musí být celý náš člověk zatracen. Musíme být souzeni podle stejného evangelia a stát ve stejném baru a být odsouzeni ke stejným podmínkám a zacházet s nimi stejně přísně jako s ostatními muži.

Nesmíme si myslet, že víra sama o sobě je odpočinkem duše; je to pouze její prostředek. Nemůžeme najít odpočinek v žádné vlastní práci nebo povinnosti, ale můžeme ho najít v Kristu, kterého víra chápe pro ospravedlnění a spásu.

Někdy Bůh používá nástroje k dobru pro svůj lid, který jim nevymyslel nic jiného než zlo a neplechu. Josefovi bratři tak přispěli k jeho pokroku právě v tom, v čem zamýšleli jeho zkázu (GN 50,20).

Je lepší být tak nízko jako peklo se slibem, než v ráji bez něj.

Není milosti dokonalejší než víra; žádný hřích více hanebný a ohavný než nevěra. Víra je spásná milost a nevěra zatracující hřích. (Marek 16: 16)... Než může být Kristus přijat, musí být srdce vyprázdněno a otevřeno; ale srdce lidí je plné spravedlnosti a marné důvěry (Řím 10: 3).

Hněv, který přijde, znamená budoucnost i věčnost tohoto hněvu.... Ano, není to jen jistě budoucnost, ale až přijde, bude to trvalý hněv, nebo hněv stále přichází. Až budou miliony let a věků pryč, bude to stále hněv, který přijde. Vždy přichází jako řeka, která kdy teče.

Poznání Krista je hluboké a velké. Všechny ostatní vědy jsou jen stíny; toto je nekonečný, bezedný oceán. Ačkoli se něco z Krista rozvíjí v jednom věku a něco v jiném, věčnost sama o sobě ho nemůže plně rozvinout.

Vidět člověka pokorného v prosperitě je jednou z největších rarit na světě.

Jedno Boží slovo může udělat více než deset tisíc slov lidí, aby ulevilo zoufalé duši.

Prozřetelnost je jako zvědavý kus gobelínu z tisíce kousků, které se samy zdají zbytečné, ale dohromady představují pro oko krásnou historii.

Můžete se znovu a znovu podívat na některé prozřetelnosti a vidět v nich málo nebo nic, ale podívejte se "sedmkrát", to znamená, často o nich meditujte, a uvidíte jejich rostoucí slávu, jako ten rostoucí mrak (1.Královská 18:44).

Kristus [je] samotnou podstatou všech potěšení a potěšení, jejich duší a podstatou. Jako se všechny řeky shromažďují do oceánu, který je shromážděním nebo místem setkávání všech vod na světě: tak Kristus je ten oceán, ve kterém se setkávají všechny pravé potěšení a potěšení. . . .

Všechny slzy kajícného hříšníka, pokud by prolil tolik, kolik padly kapky deště od stvoření, nemohou smýt jeden hřích.Věčné hoření v pekle nemůže očistit planoucí svědomí od nejmenšího hříchu.

Dívám se na každého dobrého člověka jako na dobrou knihu, kterou jeho majitel půjčil jinému ke čtení, a přepisovat vynikající pojmy a zlaté pasáže, které jsou v něm pro jeho vlastní prospěch, aby se s ním mohli vrátit, když majitel znovu zavolá knihu; ale v případě, že tato vynikající kniha bude hozena do rohu a nebude jí k ničemu, spravedlivě provokuje majitele, aby ji v nelibosti vzal. -Pohřeb Johna Uptona, Esq

Co je to dítě, ale kousek rodiče zachycený v jiné kůži? A přesto jsou nám naše nejdražší děti jen cizí, ve srovnání s nevýslovnou drahostí, která byla mezi otcem a Kristem. Nyní, že by se měl vždy spokojit s rozchodem se synem, a takový jediný, je takový projev lásky, který bude obdivován po celou věčnost.

Dokončil Kristus své dílo pro nás? Pak nemůže být pochyb, ale také dokončí svou práci v nás.

Žádná doktrína není dokonalejší nebo nutná k tomu, aby byla kázána a studována, než Ježíš Kristus a ukřižovaný.

Myslím, že není příliš obtížné rozeznat podle povinností a konverzací křesťanů, pod jakými rámečky jsou jejich duchové. Vezměte křesťana v dobrém rámci a jak vážné, nebeské a ziskové budou jeho rozhovory a povinnosti! jaký krásný společník je během jeho pokračování!

Je povinností svatých, zejména v dobách rovin, přemýšlet o výkonech Prozřetelnosti pro ně ve všech státech a ve všech fázích jejich života.

Jistě, kdyby neušetřil svého vlastního syna jedním úderem, jednou slzou, jedním sténáním, jedním povzdechem, jednou okolností bídy, nikdy si nelze představit, že by někdy poté popřel nebo odepřel svému lidu, pro jehož dobro to všechno bylo vytrpěno, jakékoli milosrdenství, jakékoli pohodlí, jakékoli privilegium, duchovní nebo dočasné, což je pro ně dobré.

Vina je nebezpečí, co oheň je střelný prach; člověk se nemusí bát chodit mezi mnoha sudy prášku, pokud kolem sebe nemá oheň.

Kristus omezuje a ukončuje obrovské touhy duše; On je sám sobotou duše.

Písmo nezná jinou cestu ke slávě, ale Kristus se oblékl a uplatnil vírou.

Všechny temné, složité, záhadné prozřetelnosti, při kterých jsme byli někdy tak uraženi...budeme [jednoho dne] vidět, že se k nám, jako obtížný průchod přes poušť byl do Izraele, "správná cesta do města obydlí".

Ať už je důvodem něčí úzkosti cokoli, mělo by ho to vést k Bohu, ne od Boha.

Udržovat srdce pak znamená pečlivě ho chránit před hříchem, který ho narušuje; a udržovat ten duchovní a laskavý rámec, který mu vyhovuje pro život společenství s Bohem.

Christiane! víš, že nosíš střelný prach o sobě. Přejte si ty, kteří nesou oheň, aby se drželi na dálku. Je to nebezpečná krize, když se hrdé srdce setká s lichotivými rty.

Spasení, i když nemetodické poznání Krista, nás přivede do nebe, Jan 17: 2, ale pravidelné a metodické, stejně jako spasitelné poznání o něm, přinese nebe do nás, kol 2: 2, 3.

Pane, tady je mé tělo; jsem za to velmi vděčný; nezanedbal jsem nic, co patřilo jeho obsahu a blahu; ale pokud jde o mou duši, která je navždy ztracena a zavržena. Málo jsem se staral a přemýšlel o tom.

Ó má duše, nyní se obracím k největšímu dílu, na kterém kdy bylo stvoření zaměstnáno-jdu do slavnostní přítomnosti Boží o podnikání věčného významu!

Co, v míru s otcem a ve válce s (jeho) dětmi! To nemůže být.

Ach, kdybychom správně pochopili, co je nevýhodou hříchu, raději bychom obdivovali Boží milost, než bychom si stěžovali na přímočarost Prozřetelnosti. A kdybychom se domnívali, že na Bohu nespočívá žádná povinnost spravedlnosti nebo vděčnosti odměnit kteroukoli z našich povinností, vyléčilo by to naše reptání (GN 32,10).

Je to velká podpora a útěcha svatých ve všech strastech, které je zde postihují, že ve všech kolech pohybu sedí moudrý duch a řídí nejexcentričtější stvoření a jejich nejškodlivější plány požehnaným a šťastným problémům.

Boží neposkvrněná věrnost nikdy nezklamala žádnou duši, která se durst důvěřuje v náručí.

Je běžnou věcí, že si lidé ohýbají ruce a činí je mrtvými a zbytečnými tím, že se o ně příliš opírají: tak je to morálním i přirozeným způsobem: veškerá obezřetnost a bolesti na světě bez Boha ničemu neprospívají. Tak praví Žalmista v Žalmu cxxvii. 2.

Bratří, je snazší prohlásit proti tisícům hříchů druhých, než umrtvit jeden hřích v sobě.

Ježíš Kristus je ve všech směrech dostačující k obrovským touhám duše.

Ó pánové, zacházejte s hříchem jako s hříchem a mluvte o nebi a pekle tak, jak jsou, a ne jako byste byli v žertu.

Milost dává slib a prozřetelnost platbu.

[Prozřetelnosti] často hádají a zamotávají naše myšlenky, ale přiveďte je ke slovu a vaše povinnost se rychle projeví. "Dokud jsem nešel do Boží svatyně, pak jsem pochopil jejich konec" (Ps. 73:17). A nejen jejich konec, ale jeho vlastní povinnost, být zticha v postiženém stavu a nezávidět jejich prosperitu.

Když se na nás svět usměje a my máme teplé hnízdo, jak prorokujeme odpočinek a mír v těchto akvizicích, přemýšlíme s dobrým Baruchem, velkými věcmi pro sebe, ale Prozřetelnost určitou nebo obecnou kalamitou převrací naše plány (Jer. 45: 4,5), a to vše obrátit naše srdce od stvoření k Bohu.

To, co nezačíná modlitbou, málokdy končí útěchou.

Rozhlédněte se po světě a na každém místě můžete vidět některé, kteří jsou předmětem lítosti, pozůstalí po smutných nehodách veškerého pohodlí života, zatímco Prozřetelnost vás mezitím něžně zachovala.

Kristus je tak zamilovaný do svatosti, že za cenu své krve nám ji koupí.

Prozřetelnost nařizuje, že víra a modlitba přicházejí mezi naše potřeby a zásoby, a Boží dobrota může být tím více zvětšena v našich očích.