Bernard Lewis slavné citáty

Islám a islámské hodnoty mají nyní v západním světě úroveň imunity vůči komentářům a kritice, kterou křesťanství ztratilo a Judaismus nikdy neměl.

Abychom přijali příběh arabského zničení Alexandrijské knihovny, musíme vysvětlit, jak je možné, že tak dramatická událost nebyla zmíněna a bez povšimnutí nejen v bohaté historické literatuře středověkého islámu, ale dokonce i v literatuře koptských a jiných křesťanských církví, Byzantinců, Židů nebo kohokoli jiného, kdo by si mohl myslet, že zničení velké knihovny stojí za komentář. To, že příběh stále přežívá a opakuje se, navzdory všem těmto námitkám, svědčí o trvalé síle mýtu.

Zlatý věk rovných práv ve Španělsku byl mýtus a víra v něj byla výsledkem, více než příčinou, židovského soucitu s islámem. Mýtus vymysleli Židé v Evropě devatenáctého století jako výtku křesťanům.

Během prvních formativních století své existence bylo křesťanství odděleno od státu a skutečně antagonistické vůči němu, do kterého se zapojilo až později. Od života svého zakladatele, Islám byl stát, a identita náboženství a vlády je nesmazatelně vyražena na vzpomínkách a povědomí věřících z jejich vlastních posvátných spisů, dějiny, a zkušenosti.

Amerika je neškodná jako nepřítel, ale zrádná jako přítel.

Cílem džihádu je podřídit celý svět Islámskému právu.

Pokud je konflikt o velikosti Izraele, pak dlouhá a obtížná jednání mohou nakonec problém vyřešit. Ale pokud je konflikt o existenci Izraele, pak je vážné vyjednávání nemožné.

Je těžké zobecnit o islámu. Za prvé, samotné slovo se běžně používá se dvěma souvisejícími, ale odlišnými významy, jako ekvivalenty křesťanství a křesťanstva. V jednom smyslu označuje náboženství jako systém víry a uctívání; v druhém civilizace, která vyrostla a vzkvétala pod záštitou tohoto náboženství. Slovo islám tak označuje více než čtrnáct století historie, miliardu a třetinu lidí a náboženskou a kulturní tradici obrovské rozmanitosti.

Filozofie Studené Války o vzájemném zaručeném ničení (MAD), která zabránila bývalému Sovětskému svazu a Spojeným státům používat jaderné zbraně, na které se zaměřily, by se nevztahovala na Írán prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda. Pro něj (Ahmadínežáda) není vzájemné zaručené zničení odstrašujícím prostředkem, je to pobídka.

Islám výslovně odmítá diktaturu a v Koránu neexistují žádné Prorokovy tradice ani pasáže, které by diktátorům jasně poskytovaly tuto podporu.

Pozoruhodným rysem islámu je, že dává důstojnost i těm nejpokornějším negramotným rolníkům. Dává jim to určitou lidskou důstojnost, kterou člověk v jiných společnostech nenajde.

Slovo "demokracie" je samozřejmě Západní slovo. V arabštině neexistuje. Demokratie je slovo výpůjčky. My v západním světě děláme velkou chybu, když předpokládáme, že naše je jedinou formou dobré vlády; že demokracie znamená to, co znamená v angloamerickém světě a na několika dalších místech na Západě, ale ne mnoho dalších. Muslimové mají svou vlastní tradici omezené vlády. Nyní v islámu existuje velmi silná politická tradice. Protože různé okolnosti, Islám je politický od samého počátku.

Na většině Blízkého východu panuje všeobecný názor, že Spojené státy jsou nespolehlivým přítelem a neškodným nepřítelem. Myslím, že chceme působit přesně opačným dojmem.

Islám dává lidskou důstojnost, jistě. Chtěl jsem poukázat na to, že je velkou pošetilostí pokoušet se vnucovat naše představy o demokracii. Mají své vlastní tradice.

Myslím, že důležitý bod, který jsem se snažil překonat, je, že islám je od samého začátku silně, jasně proti autokratické diktátorské vládě. Myšlenka, kterou tak často slyšíme vyjádřenou v západním světě, taková jsou, taková budou vždy a nemohou dělat nic jiného.

Vláda Mustafy Kemala byla jistě autoritářská, ale měl výrok, který je hluboce pravdivý, nepamatuji si přesná slova, ale řekl, že jsem diktátor, takže v Turecku už nikdy nebude diktátor, a myslím, že to bylo správné. Cítil, že je třeba provést určité změny. Chtěl tyto změny provést, cítil, že jsou zásadní.

Můj postoj k tomu byl v médiích znovu a znovu zkreslován. Ujasním si to. V Iráku jsou dvě války. První byl naprosto nezbytný a zcela ospravedlnitelný. Saddám Husajn zaútočil a napadl Kuvajt, suverénní nezávislý stát, byl to do očí bijící akt agrese a akce byla ospravedlnitelná a nezbytná. Nemám s tím vůbec žádné problémy.

Jeden z důvodů, který mě na Izraeli obzvlášť fascinuje, je tento. Neexistuje nic jako Židovská civilizace. Existuje židovská kultura, židovské náboženství, ale neexistuje nic jako Židovská civilizace. Židé byli v podstatě součástí dvou civilizací. V západním světě mluvíme o židovsko-křesťanské tradici a vy o židovsko-islámské tradici, protože v zemích islámu žily velké a důležité židovské komunity.

Ve většině zemí dnešního muslimského světa jsou většina z nich autokratické režimy, které jsou nepopulární, pokud je jejich lidé nenávidí. Potřebují obětního beránka a imperialista tomuto účelu dlouho sloužil.

Říkají si sefardští židé,ale to není důležité. Důležité je, že někteří pocházejí z muslimského světa a někteří z křesťanského světa. Nazval bych je muslimskými Židy a křesťanskými Židy. Zní to absurdně, ale víte, co tím myslím.

Židovský Talmud říká, že spravedliví lidé mají v ráji stejné místo. Křesťané a muslimové souhlasí s tím, že to odmítají; tvrdí, že jsou šťastnými příjemci Božího posledního poselství a ti, kteří přijali, půjdou do nebe a ti, kteří odmítli, půjdou do pekla. Existuje tedy dlouhý boj mezi Dar Al-islámem a Dar al-Harb, což bylo ve skutečnosti křesťanstvo. To byl vnímaný nepřítel. A to nevyhnutelně zabarvilo vnímání všeho ostatního.

Vidíte, že křesťané a muslimové mají jednu společnou věc, kterou nesdílejí se svými ostatními náboženstvími, pokud vím. Jsou šťastným příjemcem Božího posledního poselství lidstvu.

Když mluvíme o židovsko-křesťanské nebo židovsko-muslimské tradici, je důležité si uvědomit, že mluvíme o židovské složce civilizace, ale ne sama o sobě o civilizaci. To, co se nyní děje v Izraeli, je, že máte setkání Židů z křesťanského světa a Židů z muslimského světa s různými kulturami.

Tunisko bylo první v muslimském světě. Už je to tak dlouho a ženy hrají v Tunisku důležitou roli. Existují ženy ve všech profesích. Lékaři, zubaři, právníci, politici, novináři a tak dále.

Pokud se podíváte na pohyb uprchlíků, ve větě Vladimíra Lenina "lidé, kteří hlasovali nohama", pohyb uprchlíků až do poměrně moderní doby byl v drtivé většině ze západu na východ, nikoli z východu na západ. Uprchlíci všeho druhu neustále prchali z křesťanstva do islámských zemí. Židé samozřejmě a muslimové samozřejmě, ale i někteří křesťané a hnutí uprchlíků šli v drtivé většině tímto způsobem.

Myslím, že v konfrontaci s moderním světem nebo se zbytkem světa si lidé začínají uvědomovat, že západní a Islámská civilizace mají více společného než odděleného. Byl to německý učenec C. H. Becker, který už dávno řekl, že skutečná dělicí čára není mezi islámem a křesťanstvím; je to dělicí čára na východ od islámu, mezi islámským a křesťanským světem společně na jedné straně a zbytkem světa na straně druhé. Myslím, že je na tom hodně pravdy.