John Cassian slavné citáty

...ten, kdo je veden pouze svým vlastním úsudkem a rozhodnutím, nikdy nevystoupí na vrchol dokonalosti a nebude se stát obětí ďáblovy ničivé moci klamat.

...měli bychom si uvědomit, že pro naše myšlenky existují tři zdroje - Bůh, ďábel a my sami.

Pouto mezi přáteli nelze přerušit náhodou; žádný časový nebo prostorový interval jej nemůže zničit. Ani samotná smrt nemůže rozdělit skutečné přátele.

Pravé duchovní poznání někdy nejvíce vzkvétalo u těch, kteří byli bez výmluvnosti a téměř negramotní. A to velmi jasně ukazuje případ apoštolů a mnoha svatých mužů, kteří se nerozšířili prázdným listím, ale byli skloňováni tíhou pravých plodů duchovního poznání: o nichž je psáno ve skutcích: "ale když viděli smělost Petra a Jana a poznali, že jsou nevědomými a neučenými lidmi, byli ohromeni" (skutky 4:13).

Bůh nemá být poznáván pouze ve svém požehnaném a nepochopitelném bytí, protože to je něco, co je vyhrazeno pro jeho svaté v příštím věku. Je také znám z vznešenosti a krásy svých tvorů, ze své prozřetelnosti, která den za dnem vládne světu, ze své spravedlnosti a z divů, které ukazuje svým Svatým v každé generaci.

Doktor našich duší umístil lék do skrytých oblastí duše.

Stejně jako vás horlivost božské lásky přibližuje Bohu, tak se k Vám bude hrnout větší shromáždění svatých bratří. Neboť, jak říká Pán, "město položené na kopci nemůže být skryto" (Mt. 5:14).

[Bůh] zařídil, aby byl chlapec Samuel vybrán, ale místo toho, aby ho učil přímo, měl ho, obrátit se jednou nebo dvakrát na starého muže. Tento mladík, kterému poskytl přímé setkání se sebou samým, však musel jít pro poučení k někomu, kdo urazil Boha, a to vše proto, že ten člověk byl starý muž. Rozhodl se, že Samuel je nejvíce hoden vysokého povolání, a přesto ho přiměl podrobit se vedení starého muže, aby se jednou povolán k božské službě mohl naučit pokoře a mohl se sám stát pro všechny mladé vzorem úcty.

Když je duše pevně zakořeněna... mírumilovnost, když je osvobozena od pout každého tělesného nutkání, když neotřesitelný tah srdce směřuje k jedinému Nejvyššímu dobru, pak se slova apoštola naplní. "Modlete se bez přestání," řekl (i Thes. 5:17). "Na každém místě zvedněte čisté ruce, bez hněvu a bez soupeření" (i Tim 2: 8). Citlivost je takříkajíc absorbována touto čistotou. Je přetvořena do podoby duchovního a andělského, takže všechny její jednání, veškerá její činnost bude modlitba, naprosto čistá, naprosto bez poskvrny.

Všechno, co děláme, každý náš cíl, musí být provedeno kvůli... čistota srdce... musíme praktikovat čtení Písma spolu se všemi ostatními ctnostnými činnostmi... držet naše srdce bez újmy každé nebezpečné vášně a krok za krokem stoupat k nejvyššímu bodu lásky.

Ve skutečnosti byly všechny dary dány z důvodů dočasného použití a potřeby a na konci této dispensace jistě pominou. Láska však nikdy nebude odříznuta. Funguje to v nás a pro nás, a nejen v tomto životě. Neboť až bude břemeno fyzické potřeby odloženo v nadcházejícím čase, vydrží účinněji, excelentněji, navždy neochvějně, lpí na Bohu s větším ohněm a horlivostí po celou dobu neporušitelnosti.

Druhým požadavkem velmi čisté duše je vidět příchod Otcova království (srov. M. 6:10). To znamená především to, že každý den by měl Kristus vládnout mezi svatými lidmi. A to se stane, když Ďáblova moc byla vyhnána z našich srdcí vyhnáním hříšné faulness a když Bůh začal vládnout v nás uprostřed dobrého pachu ctnosti. S poraženým smilstvem vládne cudnost; s přemoženým hněvem je mír králem; s pýchou pod nohama je pokora svrchovaná.

... když byla na svatého přivedena smrt, neměli bychom si myslet, že se mu stalo zlo, ale věc lhostejná; což je zlo pro zlého člověka, zatímco dobru je to odpočinek a osvobození od zla. "Smrt je odpočinkem pro člověka, jehož cesta je skrytá" (Job 3: 23 LXX). A tak z toho dobrý člověk neutrpí žádnou ztrátu.

... je pro nás jasně vyjádřeno? to, co je, musíme připisovat buď svobodné vůli, nebo rozhodnutí a každodenní pomoci Pána. Jsme charakterizováni tím, zda reagujeme horlivě nebo nedostatečně na laskavé Boží dispensace. Tato perspektiva je jasně vyjádřena v uzdravení dvou slepých mužů. Ježíš procházel kolem, což bylo možné díky Boží prozřetelné milosti. A dosažení jejich vlastní víry a víry bylo volat: "Pane, synu Davidův, smiluj se nad námi" (Mt. 20:31). Obnovený pohled na jejich oči je darem Božího milosrdenství.

Je nemožné, aby mysl zůstala nerušena myšlenkami, ale každý, kdo to myslí vážně, jim jistě může dovolit vstoupit nebo je zahnat, a přestože jejich původ nespočívá zcela pod naší kontrolou, můžeme se rozhodnout je schválit a přijmout.

Proto by tedy měla být celá pozornost mnicha upřena na jeden bod a vzestup a kruh všech jeho myšlenek by se měl rázně omezit na něj; viz., ke vzpomínce na Boha, jako když člověk, který touží zvednout na vysokou klenbu kulatého oblouku, musí neustále kreslit čáru kolem jejího přesného středu a podle jistého standardu, který dává, objevit zákony budování veškeré požadované rovnoměrnosti a kulatosti....

Ať to všichni vědí. Bude přidělen k místu a službě, které se v tomto životě věnoval a věnoval, a může si být jistý, že ve věčnosti bude mít jako svůj úděl službu a společnost, kterou v tomto životě upřednostňoval. To je to, co Pán myslí, když říká: "Je-li někdo mým služebníkem, ať mě následuje a kde jsem, bude tam jako můj služebník" (Jn. 12:26).

...stejně jako stavba všech ctností usiluje vzhůru k dokonalé modlitbě, tak nebudou všechny tyto ctnosti ani pevné, ani trvalé, pokud nebudou pevně spojeny korunou modlitby. Tento nekonečný, neutuchající klid modlitby... bez těchto ctností nelze dosáhnout ani naplnit. A stejně tak ctnosti jsou předpokladem modlitby a nemohou být uskutečněny bez ní.

Není to naše svobodná vůle, ale "je to Pán, kdo osvobozuje zajatce" (Ps. 145:7). Není to naše vlastní ctnost, ale "je to Pán, kdo pozvedá ty, kteří byli položeni nízko" (Ps. 145:8). Není to aplikace pro čtení, ale "je to Pán, kdo dává světlo slepým" (Ps. 145:8). Není to naše opatrnost, ale "je to Pán, kdo chrání cizince" (Ps. 145:9). Není to naše vytrvalost, ale "je to Pán, kdo vzbuzuje nebo podporuje padlé" (Ps. 144:14).

Zloděj, který přijal království nebeské, i když ne jako odměnu ctnosti, je skutečným svědkem skutečnosti, že spása je naše skrze milost a milosrdenství Boží.

Je-li Boží království v nás a to je království spravedlnosti, pokoje a radosti, pak ten, kdo zůstává s těmito ctnostmi, je určitě v Božím království. Naproti tomu všichni, kdo jednají v nespravedlnosti, ve sváru a v temnotě nesoucí smrt, zaujali své postavení v království ďábla, v pekle a v bez života. Právě podle těchto znamení je rozpoznáno království Boží nebo ďábla.

...díla zbožnosti a lásky... jsou v tomto současném životě nezbytné, dokud převládá nerovnost. Jejich fungování by zde nebylo nutné, kdyby nebylo hojného počtu chudých, potřebných a nemocných... Dokud tato nespravedlnost zuří ve světě, budou tyto dobré skutky nezbytné a cenné pro každého, kdo je praktikuje, a přinesou odměnu věčného dědictví člověku dobrého srdce a znepokojené vůle.

Všichni naši svatí otcové to věděli a všichni jednomyslně učí, že dokonalosti ve svatosti lze dosáhnout pouze pokorou.

Lidé, kteří se zmocnili touhy mít poznání Boha a být čistí v mysli, věnují všechny své shromážděné energie tomuto jedinému úkolu. Zatímco ještě žijí ve zkaženosti těla, věnují se službě, ve které budou vytrvat, až bude zkaženost odložena. A již se dívají na to, co Pán a Spasitel drželi, když řekl: "Blahoslavení čistí srdce, protože uvidí Boha" (Mt. 5:8).

Apoštolové si byli velmi jisti, že všechno, co se týkalo jejich spásy, je pro ně darem od Boha. "Zvyšte naši víru" (Lk. 17:5). Nepředpokládali, že k nim přijde plnost víry jen proto, že se pro ni svobodně rozhodli. Věřili spíše, že je to Boží dar, který jim bude muset být udělen.

Musíme s Boží pomocí vymýtit smrtící jed démona hněvu z hlubin našich duší. Dokud přebývá v našich srdcích a oslepuje oči srdce svými pochmurnými poruchami, nemůžeme ani rozlišovat, co je pro naše dobro, ani dosáhnout duchovního poznání, ani naplnit naše dobré úmysly, ani se účastnit pravého života; a náš intelekt zůstane nepropustný pro kontemplaci pravého, božského světla; protože je psáno: "hněv člověka nepřináší Boží spravedlnost" (Jms. 1:20).

... křesťan je zcela jistý, že upadne do stejných hříchů, které odsuzuje v jiném s nemilosrdnou a nelidskou přísností, protože "přísný král upadne do neštěstí" a "ten, kdo zastaví uši, aby neslyšel slabé, bude sám plakat a nikdo ho nebude slyšet" (Prov. 13:17; 21:13).

Půst a bdění, studium Písma, vzdání se majetku a všeho světského nejsou samy o sobě dokonalostí, jak jsme řekli; jsou jeho nástroji. Neboť dokonalost se v nich nenachází; je získávána skrze ně. Je tedy zbytečné chlubit se půstem, bděním, chudobou a čtením písma, když jsme nedosáhli lásky Boha a našich bližních. Každý, kdo dosáhl lásky, má Boha v sobě a jeho intelekt je vždy s Bohem.

Dokonalost... není zjevně dosaženo pouhým naháním, nedostatkem bohatství nebo odmítáním poct, pokud neexistuje také láska, jejíž složky apoštol popsal (srov. I Cor. 13) a která se nachází pouze v čistotě srdce. Nežárlit, nenechat se nafouknout, nejednat nedbale, nehledat to, co nepatří jednomu, neradovat se z nějaké nespravedlnosti, neplánovat zlo - co to je a jaké to je, když ne nepřetržitá oběť Bohu srdce, které je dokonalé a skutečně čisté, srdce bez veškerého rušení?

Často jsme lhostejní k našim bratřím, kteří jsou zoufalí nebo rozrušení, protože jsou v tomto stavu bez naší viny. Doktor duší, který si však přeje vykořenit výmluvy duše ze srdce, nám říká, abychom opustili svůj dar a byli smířeni nejen tehdy, když jsme náhodou rozrušeni naším bratrem, ale také pokud je rozrušen námi, ať už spravedlivě nebo nespravedlivě; pouze když jsme uzdravili porušení naší omluvou, měli bychom nabídnout svůj dar.

Skutečné poznání se nachází pouze mezi těmi, kteří skutečně uctívají Boha.

Chcete-li opravit svého bratra, když dělá špatně? musíte se zachovat v klidu; jinak byste sami mohli chytit nemoc, kterou se snažíte vyléčit, a mohli byste zjistit, že slova evangelia se nyní vztahují na vás? "Proč se díváš na skvrnu prachu v oku svého bratra a nevšimneš si krokve ve svém vlastním oku?'

Chcete-li dosáhnout pravého poznání písma, pospěšte si, abyste nejprve získali neotřesitelnou pokoru srdce. To samo o sobě vás povede ne k poznání, které se nafoukne, ale k tomu, co osvítí, zdokonalením lásky.

...pokud Boží milost nepřijde na pomoc naší slabosti, aby ji chránila a bránila, nikdo nemůže odolat zákeřným útokům nepřítele, ani nemůže tlumit nebo držet na uzdě horečky, které hoří v našem těle ohněm přírody.

Boha můžeme vnímat, když se třesoucím srdcem díváme na jeho moc, která ovládá, vede a vládne všemu, když uvažujeme o jeho nesmírném poznání a jeho vědomém pohledu, kterému se tajemství srdce nemohou vyhnout.

...duše mrtvých [nejsou] zbaveny svých intelektuálních schopností, ale... nechybí jim ani pocity, jako je naděje a smutek, radost a strach. Již mají předzvěst toho, co je pro ně připraveno po obecném úsudku. Ani se nestane, jak by si někteří nevěřící mysleli, že když opustí tento svět, obrátí se k ničemu. Ve skutečnosti žijí intenzivněji a více se soustředí na chválu Boha.

Pokory lze zase dosáhnout pouze vírou, bázní před Bohem, jemností a zbavením se veškerého majetku.

...nejprve musíme důkladně prozkoumat vše, co se objeví v našich srdcích, nebo jakékoli přísloví, které nám bylo navrženo. Přišlo to očištěno od božského a nebeského ohně Ducha Svatého? Nebo se přiklání k židovské pověře? Je jeho povrchová zbožnost něco, co sestoupilo z nafouklé světské filozofie? Musíme to pečlivě prozkoumat a dělat, jak nám apoštol přikazuje: "nevěřte v každého ducha, ale ujistěte se, že zjistíte, zda duchové pocházejí od Boha" (i Jn. 4:1).

Skrze ně dosáhneme dokonalé lásky milostí a soucitem našeho Pána Ježíše Krista, jemuž budiž sláva po všechny věky. Amen.

Žádná jiná ctnost nečiní člověka rovnějším andělům než napodobování jejich způsobu života.

...když opustíme viditelné bohatství... je to zvláštní zboží a ne naše vlastní, že odcházíme. A je tomu tak, i když se chlubíme tím, že jsme je získali vlastním úsilím nebo že nám byly předány jako dědictví. Říkám, že nic není naše, kromě toho, co je v našich srdcích, co patří našim duším, co nemůže nikdo vzít.

...víme, že Bůh připravuje příležitosti ke spáse různými způsoby. Naše situace spočívá v tom, že dychtivě nebo opožděně reagujeme na tyto příležitosti, které nám Bůh poskytl. Bůh učinil volání z vaší vlasti; Abraham tím, že vyšel, vykonával poslušnost. Tam byl pokyn přišel do země; stalo se to, a to bylo dílo poslušnosti. Ale dodatek, který vám ukážu, souvisí s milostí Boha,který dal příkaz - a slib.

Žádný spravedlivý člověk nestačí sám sobě k získání ospravedlnění. Boží milosrdenství musí vždy vztáhnout ruku k jeho stopám, když zakolísají a téměř klopýtnou, a to proto, že slabost jeho svobodné vůle může způsobit, že ztratí rovnováhu, a pokud padne, může navždy zahynout.

Když říkáme Bohu "posvěť se tvé jméno", ve skutečnosti říkáme " Otče, učiň nás takovými, kteří si zaslouží poznání a pochopení toho, jak jsi svatý, nebo alespoň nech svou svatost zářit v duchovních životech, které vedeme. A to se jistě stane, když lidé vidí Naše dobré skutky a oslavují našeho Otce v nebi.