Cyprian slavné citáty

My tedy, kteří jsme při křtu zemřeli a byli pohřbeni kvůli tělesným hříchům starého muže, kteří znovu vstali s Kristem v nebeském znovuzrození, přemýšlíme a činíme věci, které jsou Kristovy.

Kéž jsou všichni křesťané shledáni hodnými buď čistě bílé koruny svatého života, nebo královské červené koruny mučednictví.

Tento nadpřirozený chléb a tento zasvěcený kalich jsou pro zdraví a spásu lidstva.

Úměrně velikosti nádoby víry, kterou jsme přinesli Pánu, je míra, kterou čerpáme z jeho přetékající milosti.

Je jeden Bůh a jeden Kristus a jedna církev a jedna židle založená na Petrovi slovem Páně. Není možné postavit jiný oltář nebo aby kromě toho jednoho oltáře a toho jednoho kněžství existovalo další kněžství. Kdokoli se shromáždil jinde, rozptyluje se.

On [Kristus] chrání jejich víru a dává sílu věřícím v poměru k důvěře, kterou je každý člověk, který tuto sílu obdrží, ochoten do něj vložit.

Kristova manželka nemůže být poskvrněna; je nepoškozená a cudná.

Buďte neustále oddáni modlitbě nebo čtení [Písma]; modlitbou mluvíte k Bohu, při čtení k vám mluví Bůh.

Zvyk je často jen starověk chyby.

Jestliže v případě nejhorších hříšníků a těch, kteří dříve hodně zhřešili proti Bohu, když poté uvěří, je odpuštění jejich hříchů uděleno a nikdo není zadržen od křtu a milosti, oč více by tedy nemělo být zadržováno dítě, které se, ale nedávno narodilo, nespáchalo žádný hřích, kromě toho, že se narodilo z těla podle Adama a nakazilo se nákazou této staré smrti od svého prvního narození. Právě z tohoto důvodu přistupuje [dítě] snadněji k odpuštění hříchů: protože hříchy, které mu byly odpuštěny, nejsou jeho vlastní, ale hříchy jiného

A podle toho, jak říkáme, "Otče náš", protože je otcem těch, kteří chápou a věří; tak to také nazýváme" náš chléb", protože Kristus je chlebem těch, kteří jsou ve spojení s jeho tělem. A prosíme, aby nám tento chléb byl denně dáván, abychom my, kteří jsme v Kristu a denně přijímáme eucharistii jako pokrm spásy, nemuseli vložením nějakého ohavného sin...be oddělen od Kristova těla.

Vousy se nesmí trhat. "Neposkvrníte postavu svého vousu".

Vražda, považovaná za zločin, když ji lidé páchají jednotlivě, se promění v ctnost, když to dělají hromadně.

Zatímco křest může být jen jeden, myslí si, že mohou křtít; opustili pramen života, přesto slibují život a milost vod spásy. Lidé tam nenajdou očištění, ale znečištění; jejich hříchy nejsou odplaveny, ale pouze přidány. Že "znovuzrození" nepřináší syny Bohu, ale ďáblu. Zrozeni ze lži, nemohou zdědit to, co zaslíbila pravda; zplozeni nevěřícími jsou zbaveni milosti víry.

Protože víme, že existuje jeden křest, my, kteří držíme hlavu a kořen jedné církve, víme jistě, že tomu, kdo je mimo církev, není nic dovoleno.

Nikdo z nás nenabízí odpor, když je chycen, nebo se pomstí za vaše nespravedlivé násilí, ačkoli náš lid je početný a plentiful...it není dovoleno, abychom nenáviděli, a tak se Bohu více líbíme, když za újmu neodpustíme...oplácíme vaši nenávist laskavostí.

Ale později, pomocí vody nového narození, byla skvrna dřívějších let odplavena a světlo shora - klidné a čisté - bylo vneseno do mého smířeného srdce. Pak skrze Ducha, který dýchal z nebe, mě druhé narození vrátilo k novému člověku.

Pán se stáhne, když je odepřen, a to, co je přijato nezaslouženými, jim nepomůže ke spáse, protože spásná milost se promění v popel a svatost odejde.

Křest se týká pouze církve.

Petr, když ukázal, že církev je jedna a že spaseni mohou být pouze ti, kteří jsou v Církvi, řekl: "v Noemově arše byly některé osoby, čítající pouze osm, zachráněny vodou, což pro vás křest působí podobným způsobem" (1 Petr 3:20). Dokazuje a ukazuje, že osamělá Archa Noemova byla postavou jedné církve. Kdyby v době tohoto křtu světa mohl být někdo spasen, aniž by byl v Noemově arše, pak ten, kdo je mimo Církev, mohl být nyní přiveden k životu křtem.

Lidé napodobují bohy, které zbožňují, a pro takové ubohé bytosti se jejich zločiny stávají jejich náboženstvím.

Nemyslete si, že tak zachováváte Kristovo evangelium, když se oddělujete od Kristova stáda.

Je to trvalé zlo pronásledovat člověka, který patří k Boží milosti. Je to pohroma bez nápravy nenávidět šťastné.

Neboť kormidelník je rozpoznán v bouři; ve válce je voják prokázán.

Zvyk, i když nikdy tak starý, bez pravdy, je jen starý omyl.

Svět se zbláznil ve vzájemném vyhlazování a vražda, považovaná za zločin, pokud je spáchána individuálně, se stává ctností, když je spáchána velkým počtem. Je to násobení šílenství, které vrahům zajišťuje beztrestnost.

Nikdo není silný ve své vlastní síle, ale je v bezpečí Boží milostí a milosrdenstvím.

Když se modlíme k Bohu s plnou jistotou, je to on, kdo nám dal Ducha modlitby.

Protože křestní znovuzrození probíhá pouze s jednou Kristovou nevěstou, kde by se mohl narodit ten, kdo není synem církve?

Ubohá těla odsouzených budou v těchto živých požárech hořet a hořet.

Co se týká případu kojenců: vy [Fidus] jste řekl, že by neměli být pokřtěni do druhého nebo třetího dne po narození, že je třeba vzít v úvahu Starý zákon obřízky a že jste si nemysleli, že by člověk měl být pokřtěn a posvěcen do osmého dne po jeho narození. V naší radě se nám zdálo, že je to jinak. Nikdo nesouhlasil s kurzem, o kterém jste si mysleli, že by se měl ubírat. Spíše, všichni soudíme, že Boží milosrdenství a milost by neměla být odepřena žádnému narozenému člověku

Učitel pokoje a mistr jednoty by před všemi věcmi neměli modlitbu jednotlivě a jednotlivě, jako za toho, kdo se modlí pouze za sebe. Neboť neříkáme: "můj Otče, který jsi na nebesích"... Naše modlitba je veřejná a společná; a když se modlíme, nemodlíme se za jednoho, ale za celý lid, protože my celý lid jsme jedno.

"Pokud někdo žízní, ať přijde a napije se z řek živé vody" (srov. Jan 7: 38). Kam přijde ten, kdo žízní? Kacířům, kde fontána a řeka vody nejsou v žádném případě životodárné? Nebo do církve, která je jedna?

Je to špatný svět, Donatus, neuvěřitelně špatný svět. Ale uprostřed toho jsem objevil tiché a dobré lidi, kteří se naučili velké tajemství života. Našli radost a moudrost, která je tisíckrát lepší než kterákoli z potěšení našeho hříšného života. Jsou opovrhováni a pronásledováni, ale je jim to jedno. Jsou pány svých duší. Překonali svět. Tito lidé, Donatus, jsou křesťané. . . a já jsem jedním z nich.