George Berkeley slavné citáty

Celý Nebeský sbor a nábytek země - jedním slovem všechna ta těla, která tvoří rámec světa-nemají žádné živobytí bez mysli.

Dokud omezuji své myšlenky na své vlastní myšlenky zbavené slov, nevidím, jak se mohu snadno mýlit.

Měl jsem být raději ústřicí než člověkem, nejhloupějším a nesmyslnějším ze zvířat.

Mnoho věcí, co vím, může existovat, o čemž ani já, ani žádný jiný člověk nemá nebo nemůže mít žádnou představu nebo představu.

To, že ani naše myšlenky, ani vášně, ani myšlenky vytvořené představivostí neexistují bez mysli, je to, co každé tělo dovolí.

Být znamená být vnímán (Esse est percipi)."Nebo:" pokud strom spadne do lesa a nikdo tam není, aby ho slyšel, vydává zvuk?

Jen málo lidí myslí, ale všichni budou mít názory.

Pravda je pláč všech, ale hra několika.

Dívám se na výchovu dětí, odkud mohu učinit vlastní úsudek, pozoruji, že jsou poučeni o náboženských záležitostech dříve, než o nich mohou uvažovat, a proto všechny takové pokyny nejsou ničím jiným než naplněním něžné mysli dítěte předsudky.

Jaké pochybnosti, jaké hypotézy, jaké labyrinty zábavy, jaké oblasti sporů, jaký oceán falešného učení, se lze vyhnout touto jedinou představou nehmotnosti!

Všichni ti, kteří píší buď výslovně, nebo narážkami proti důstojnosti, svobodě a nesmrtelnosti lidské duše, mohou být dosud spravedlivě řečeno, aby zrušili zásady morálky a zničili prostředky k tomu, aby se lidé stali přiměřeně ctnostnými.

V anglické mysli je určitá temnota a dychtivost, která vede do smutného extrému; náboženství k fanatismu; svobodné myšlení k ateismu; svoboda ke vzpouře.

Nic nemůže být jasnější, než to, že pohyby, změny, rozpady a rozpuštění, které každou hodinu vidíme narazit na přirozená těla (a to je to, co máme na mysli chodem přírody), nemůže ovlivnit aktivní, jednoduchou, nekompromisní látku: taková bytost je tedy nerozlučitelná silou přírody, to znamená, že duše člověka je přirozeně nesmrtelná.

Skutečná podstata, vnitřní vlastnosti a konstituce i toho nejodpornějšího předmětu jsou z našeho pohledu skryty; něco, co je v každé kapce vody, každé zrnko písku, které je mimo sílu lidského porozumění pochopit nebo pochopit. Je však evidentní, že jsme ovlivněni falešnými zásadami do té míry, že nedůvěřujeme svým smyslům a myslíme si, že nevíme nic o těch věcech, kterým dokonale rozumíme.

Náboženství je centrem, které spojuje, a cementem, který spojuje několik částí členů politického orgánu.

Že jídlo vyživuje, spánek osvěžuje a oheň nás ohřívá; že zasít v době semene je způsob, jak sklízet sklizeň, a obecně, že k dosažení takových Nebo takových cílů jsou takové nebo takové prostředky příznivé, to vše víme, ne objevením jakéhokoli nezbytného spojení mezi našimi myšlenkami, ale pouze dodržováním ustálených přírodních zákonů, bez nichž bychom měli být všichni v nejistotě a zmatku, a dospělý člověk už neví, jak se řídit v záležitostech života, než právě narozené dítě.

Toto vnímající, aktivní bytí je to, čemu říkám mysl, duch, duše nebo já. Kterými slovy neoznačuji žádnou ze svých myšlenek, ale věc zcela odlišnou od nich, kde existují, nebo, což je totéž, čím jsou vnímány; protože existence myšlenky spočívá v vnímání.

To, že objev této velké pravdy, která leží tak blízko a jasné mysli, by mělo být dosaženo z důvodu tak velmi málo, je smutným příkladem hlouposti a nepozornosti lidí, kteří, i když jsou obklopeni tak jasnými projevy božstva, jsou jimi tak málo ovlivněni, že se zdají, jako by byli oslepeni nadbytkem světla.

Láska k pravdě, ctnost, a štěstí lidstva jsou falešné záminky, ale ne vnitřní principy, které uvádějí božstva do práce; jinak by měly ovlivňovat zneužívání lidského rozumu, znevažovat přirozené náboženství, obchodovat s filozofy tak, jak to dělají všeobecně?

Člověk nepotřebuje žádné argumenty, aby ho rozeznal a schválil, co je krásné: udeří na první pohled a přitahuje bez důvodu. A tak jako se tato krása nachází v podobě a formě tělesných věcí, tak je jí analogická i krása jiného druhu, řád, symetrie a vznešenost v morálním světě. A jako oko vnímá jedno, tak mysl určitým vnitřním smyslem vnímá druhé, který smysl, talent nebo schopnost je vždy nejrychlejší a nejčistší v nejušlechtilejších myslích.

Mohl bych také pochybovat o svém vlastním bytí, stejně jako o bytí těch věcí, které skutečně vidím a cítím.

Bůh je bytost transcendentní a neomezené dokonalosti: jeho přirozenost je proto pro konečné duchy nepochopitelná.

Domnívali se však lidé, že Slunce, Měsíc a hvězdy a každý jiný předmět smyslů jsou jen tolika pocity v jejich myslích, které nemají jinou existenci, ale sotva jsou vnímány, bezpochyby by nikdy nespadly a neuctívaly své vlastní myšlenky; ale raději se vzdávají pocty oné věčné neviditelné mysli, která produkuje a udržuje všechny věci.

Kdykoli se pokusím vytvořit jednoduchou představu o čase, abstrahovanou od posloupnosti myšlenek v mé mysli, která plyne jednotně a účastní se jí všechny bytosti, jsem ztracen a objat v neoddělitelných obtížích.

Pokud to, co myslíte slovem "hmota", je pouze neznámou podporou neznámých vlastností, nezáleží na tom, zda něco takového existuje nebo ne, protože se nás to nijak netýká; a nevidím výhodu, že existuje spor o to, co nevíme co, a nevíme proč.

Je chybou si myslet, že totéž ovlivňuje zrak i dotek. Pokud je stejný úhel nebo čtverec, který je předmětem dotyku, také předmětem vidění, co by mělo slepému člověku na první pohled bránit v tom, aby to věděl?

Zdá se mi, že svoboda a ctnost byly stvořeny jeden pro druhého. Pokud si někdo přeje zotročit svou zemi, nic není lepší než zlozvyk; a nic nevede ke zlozvyku tak jistě jako bezbožnost.

Mám sklon si myslet, že kdybychom věděli, co to je být andělem na jednu hodinu, měli bychom se vrátit na tento svět, i když měl sedět na nejjasnějším trůnu v něm, s mnohem větší nenávistí a neochotou, než bychom nyní sestoupili do odporného žaláře nebo hrobu.

Všechna ta zásoba argumentů [skeptici] produkují znehodnocovat naše schopnosti, a aby lidstvo vypadalo nevědomě a nízko, jsou čerpány hlavně z této hlavy, vtip, že jsme pod neporazitelnou slepotou, pokud jde o pravou a skutečnou povahu věcí.

Hodně by to prospělo veřejnosti, kdyby místo odrazování od svobodného myšlení byla uprostřed této svobodné země postavena dianoetická akademie nebo seminář pro svobodné myslitele, vybavený vysloužilými komorami a galeriemi a stinnými procházkami a háji, kde by po sedmi letech strávených v tichu a meditaci mohl člověk zahájit skutečného svobodného myslitele a od té doby kupředu mít povolení myslet si, co se mu líbí, a odznak, který by ho odlišil od padělků.

Ze všech lidí žijících [kněží] jsou našimi největšími nepřáteli. Kdyby to bylo možné, uhasili by samotné světlo přírody, proměnili svět v žalář a udržovali lidstvo navždy v řetězech a temnotě.

Ti nejgeniálnější lidé se nyní shodují, že [Univerzity] jsou pouze školkami předsudků, korupce, barbarství a pedantství.

[Křesťanství] nenařizuje ošklivost cynika ani necitlivost Stoika.

Jak často musím opakovat, že vím nebo jsem si vědom svého vlastního bytí; a že já sám nejsem svými myšlenkami, ale poněkud jiným, myslícím, aktivním principem, který vnímá, ví, chce a pracuje o myšlenkách?

Nepopírám existenci hmotné podstaty jen proto, že o ní nemám ponětí, ale proto, že její představa je nekonzistentní, nebo jinými slovy proto, že je odporné, že by o ní měla existovat představa.

Být znamená být vnímán

Je nemožné, aby člověk, který je falešný vůči svým přátelům a sousedům, byl věrný veřejnosti.

Čí je to chyba, když chudé Irsko stále zůstává chudé?

Cokoli je okamžitě vnímáno, je myšlenka: a může nějaká myšlenka existovat mimo mysl?

Otázkou mezi materialisty a mnou není, zda věci mají skutečnou existenci z mysli toho či onoho člověka, ale zda mají absolutní existenci, odlišnou od vnímání Bohem a vnější pro všechny mysli.

Nejprve jsme zvedli prach a pak si stěžujeme, že nevidíme.

Oko při dlouhém používání vidí i v nejtemnější jeskyni: a neexistuje žádný předmět tak temný, ale můžeme rozeznat nějaký záblesk pravdy tím, že na něj dlouho hledíme.

Ta věc pekla a věčného trestu je nejabsurdnější, stejně jako nejnepříjemnější myšlenka, která kdy vstoupila do hlavy smrtelného člověka.

Stejné principy, které na první pohled vedou ke skepsi, sledované do určitého bodu, přivádějí lidi zpět ke zdravému rozumu.

Mysl, která má svobodu přemýšlet o svých vlastních pozorováních, pokud nepřináší světu nic užitečného, málokdy selže v zábavě sama pro sebe.

Ze svého vlastního bytí a ze závislosti, kterou nacházím v sobě a ve svých představách, činem rozumu nutně odvozuji existenci Boha a všech stvořených věcí v Boží mysli.

Připustíme-li něco tak mimořádného, jako je stvoření tohoto světa, mělo by se zdát, že připustíme něco zvláštního, zvláštního a nového pro lidské obavy, mimo jakýkoli jiný zázrak.

Jiní skutečně mohou mluvit, psát a bojovat o svobodu a předstírat ji navenek, ale svobodný myslitel sám je skutečně svobodný.

Spočívá realita rozumných věcí v vnímání? nebo, je to něco odlišného od jejich vnímání, a to nemá žádný vztah k mysli?

Co je mysl? To je jedno. Co je na tom? Vadit.