Brother Lawrence slavné citáty

Uctívat Boha v pravdě znamená poznat ho za to, kým je, a poznat sami sebe za to, čím jsme.

Jak šťastní bychom byli, kdybychom našli poklad, o kterém mluví evangelium; všechno ostatní by bylo jako nic. Protože je bezmezná, čím více ji hledáte, tím větší bohatství najdete; hledejme neustále a nepřestávejme, dokud ji nenajdeme.

Abychom poznali Boha, musíme na něj často myslet; a když ho přijdeme milovat, budeme na něj také často myslet, protože naše srdce bude s naším pokladem.

Nenechte se odradit odporem, se kterým se setkáte ze své lidské přirozenosti; musíte jít proti svým lidským sklonům. Často si na začátku budete myslet, že ztrácíte čas, ale musíte pokračovat, být odhodlaní a vytrvat v něm až do smrti, navzdory všem obtížím.

Doba podnikání se u mě neliší od doby modlitby; a v hluku a řinčení mé kuchyně, zatímco několik osob současně volá po různých věcech, vlastním Boha v tak velkém klidu, jako bych byl na kolenou.

Pozvedněte k němu svá srdce, někdy i při jídle, a když jste ve společnosti; nejméně malá vzpomínka bude pro něj vždy přijatelná. Nemusíte plakat příliš hlasitě; On je nám blíže, než jsme si vědomi.

Abychom si vytvořili zvyk neustále mluvit s Bohem a odkazovat na něj vše, co děláme, musíme se na něj nejprve obrátit s určitou pílí: ale po malé péči bychom měli najít jeho lásku, která nás k ní bez problémů vnitřně vzrušuje.

Stačí malé pozvednutí srdce; malá vzpomínka na Boha, jeden akt vnitřního uctívání jsou modlitby, které, jakkoli krátké, jsou pro Boha přesto přijatelné.

Na světě není život sladší a rozkošnější než život neustálého rozhovoru s Bohem; mohou ho pochopit pouze ti, kteří ho praktikují a prožívají.

Nemusíte plakat příliš hlasitě; je nám blíž, než si myslíme.

Zahnal jsem ze své mysli vše, co mohlo zkazit pocit Boží přítomnosti.... Jen si dělám svou práci, abych vytrval v jeho svaté přítomnosti... Má duše vedla obvyklý, tichý, tajný rozhovor s Bohem.

Nejsvětější a nezbytnou praxí v našem duchovním životě je přítomnost Boha. To znamená najít neustálé potěšení v Jeho Božské společnosti, mluvit s ním pokorně a láskyplně ve všech ročních obdobích, v každém okamžiku, aniž by to jakkoli omezovalo rozhovor.

Neměli bychom být unavení z toho, že děláme malé věci pro lásku Boha, který nebere ohled na velikost díla, ale na lásku, s níž je vykonáváno.

Lidé vymýšlejí prostředky a metody, jak přijít na Boží lásku, učí se pravidlům a nastavují zařízení, která jim tuto lásku připomínají, a zdá se, že je to svět potíží přivést se do vědomí Boží přítomnosti. Přesto to může být tak jednoduché. Není to rychlejší a jednodušší jen dělat naše společné podnikání zcela pro lásku k němu?

Uctívat Boha v pravdě znamená dále připustit, že jsme zcela v rozporu s ním a že je ochoten učinit nás jako sebe, pokud si to přejeme. Kdo bude tak neopatrný, že se na okamžik odvrátí od úcty, lásky, služby a neustálé adorace, které mu právem dlužíme?

Měli bychom jednat s Bohem v největší jednoduchosti, mluvit k němu upřímně a jasně a prosit o jeho pomoc v našich záležitostech.

Svět se zdá velmi málo duši, která uvažuje o velikosti Boha.

Bůh nám vždy dával světlo v našich pochybnostech, když jsme neměli jiný záměr, než ho potěšit.

Ne vždy se úzkostlivě omezujte na určitá pravidla nebo konkrétní formy oddanosti, ale jednejte s obecnou důvěrou v Boha, s láskou a pokorou.

Přemýšlejme často, že naším jediným úkolem v tomto životě je potěšit Boha. Snad všechno kromě toho je jen pošetilost a ješitnost.

Stačí trocha pozvednutí srdce; trocha vzpomínání na Boha, vnitřní akt adorace, i když byl učiněn na pochodu a s mečem v ruce, jsou modlitby, které jsou sice krátké, ale přesto jsou Bohu velmi příjemné a zdaleka nenutí vojáka ztratit odvahu při nejnebezpečnějších příležitostech, posilují ji. Ať tedy myslí na Boha co nejvíce, aby si postupně zvykl na toto malé, ale svaté cvičení; nikdo si toho nevšimne a není nic jednoduššího, než opakovat často během dne tyto malé skutky vnitřní adorace.

Myslete často na Boha, ve dne, v noci, ve svém podnikání a dokonce i ve svých odklonech. Je vždy blízko vás a s vámi; nenechávejte ho samotného.

Bůh nedopustí, aby duše, která si přeje být plně oddána jemu, měla jiné potěšení než s ním: to je více než rozumné.

Že bychom se měli etablovat ve smyslu Boží přítomnosti neustálým rozhovorem s ním. Že je ostudné ukončit jeho rozhovor, myslet na maličkosti a bláznovství.

Že všechno je možné pro toho, kdo věří, že je méně obtížné pro toho, kdo doufá, jsou snadnější pro toho, kdo miluje, a ještě snadnější pro toho, kdo vytrvá v praktikování těchto tří ctností.

Uctívat Boha znamená přiznat, že jsme zcela v rozporu s ním a že je ochoten učinit nás jako sebe.

Musíme dělat svou práci věrně, bez potíží a neklidu, vzpomínat na svou mysl k Bohu mírně a s klidem, tak často, jak ji najdeme bloudit od něj.

Že bychom se měli odevzdat Bohu, pokud jde o věci časné i duchovní, a hledat své uspokojení pouze při plnění jeho vůle, ať už nás vede utrpením nebo útěchou, protože všichni by se rovnali duši skutečně rezignované

Naším jediným úkolem je milovat a potěšit se v Bohu.

Na světě není sladší způsob života než nepřetržité společenství s Bohem.

Pro člověka, který má naději, je možné mnoho věcí. Ještě více je možné pro osobu, která má víru. A ještě více je možné pro osobu, která ví, jak milovat. Ale všechno je možné pro osobu, která praktikuje všechny tři ctnosti.

Neexistuje větší životní styl a větší štěstí, než je neustálý rozhovor s Bohem.

Toužím jen po něm a být plně jeho.

Není nutné mít velké věci na práci. Otočím svou malou omeletu v pánvi pro lásku Boží.

Prázdnota je to, co nás osvobozuje od religiozity a vede nás ke skutečné spiritualitě.

Opustil jsem všechny zvláštní formy oddanosti, všechny modlitební techniky. Moje jediná modlitební praxe je pozornost. Vedu obvyklý, tichý a tajný rozhovor s Bohem, který mě naplňuje ohromnou radostí.

Že potřebujeme jen poznat Boha, který je s námi důvěrně přítomen, obracet se k němu každou chvíli, abychom ho mohli prosit o pomoc, abychom poznali Jeho vůli ve věcech pochybných, a abychom správně vykonávali to, co od nás zjevně vyžaduje, obětovali mu je dříve, než je uděláme, a vzdávali mu díky, když jsme to udělali.

Opustil jsem všechny formy oddanosti a stanovil modlitby kromě těch, ke kterým mě můj stát zavazuje. A mým úkolem je jen vytrvat v jeho svaté přítomnosti, kde se držím prosté pozornosti a obecné laskavé úcty k Bohu, kterou mohu nazvat skutečnou Boží přítomností, nebo, lépe řečeno, obvyklým, tichým a tajným rozhovorem duše s Bohem, který mi často způsobuje radosti a vytržení uvnitř a někdy i navenek, tak velké, že jsem nucen používat prostředky k jejich umírnění a zabránění jejich zjevení ostatním.

Boha, jak bychom ho měli uctívat. Bůh je duch, takže ho musíme uctívat v duchu a pravdě, to znamená pokornou a pravou adorací ducha v hloubce a středu našich duší.

Cílem, který bychom si měli navrhnout, je stát se v tomto životě nejdokonalejšími uctívači Boha, jakými můžeme být, jak doufáme, že budeme po celou věčnost.

Nedokážu si představit, jak mohou věřící lidé žít spokojeně bez praxe Boží přítomnosti. Pokud jde o mě, držím se s ním v hloubi středu své duše, jak jen mohu; a když jsem s ním, nebojím se ničeho; ale nejmenší odvrácení se od něj je nesnesitelné.

Nežádá od nás mnoho, jen si na něj čas od času pomyslí, malý akt adorace, někdy prosí o Jeho milost, někdy mu nabídne vaše utrpení, jindy mu děkuje za milosti, minulé i současné, které vám udělil, uprostřed vašich potíží, abyste v něm měli útěchu tak často, jak jen můžete. Pozvedněte k němu své srdce během jídla a ve společnosti; nejméně malá vzpomínka mu bude vždy nejpříjemnější. Člověk nemusí křičet příliš hlasitě; je nám blíž, než si myslíme.

Ó můj Bože, protože jsi se mnou a já nyní musím v poslušnosti tvých příkazů použít svou mysl na tyto vnější věci, prosím tě, abys mi udělil milost, abych pokračoval ve Tvé Přítomnosti; a za tímto účelem mi prospíváš svou pomocí, přijmi všechna moje díla a ovládni všechny mé city." (Brácha. Lawrence prosil o Jeho milost a nabídl mu všechny své činy).

Je možné, abychom žili v samotném smyslu Pánovy přítomnosti, i za těch nejtěžších okolností. Chceme-li si vy a já během tohoto života užívat rajského klidu, musíme si zvyknout na známý, pokorný a velmi láskyplný rozhovor s Pánem Ježíšem.

Měli bychom se pevně uchytit v přítomnosti Boha tím, že s ním neustále mluvíme...měli bychom krmit svou duši vznešeným pojetím Boha a z toho odvozovat velkou radost z toho, že jsme jeho. Měli bychom dát život do naší víry. Měli bychom se zcela odevzdat Bohu v čistém opuštění, ve světských i duchovních záležitostech, a najít spokojenost v plnění jeho vůle,ať už nás provede utrpením nebo útěchou.

Čím větší dokonalost duše usiluje, tím více závisí na Božské Milosti.

Kdybych měl být zodpovědný za vedení duší, naléhal bych na každého, aby si byl vědom stálé Boží přítomnosti, pokud z jiného důvodu než jeho přítomnost není potěšením pro naše duše a ducha.

Nejsmrtelnější trápení se nikdy nezdají nesnesitelná, ale když je vidíme ve špatném světle; když je vidíme v ruce Boha, který je vydává; když víme, že je to náš milující otec, kdo nás ponižuje a trápí; naše utrpení ztratí svou hořkost a stane se dokonce útěchou.

Jedním ze způsobů, jak si snadno vzpomenout na mysl v době modlitby a zachovat ji více v klidu, je nenechat ji bloudit příliš daleko jindy. Měli byste ji přísně udržovat v Boží přítomnosti; a když jste zvyklí na něj často myslet, zjistíte, že je snadné udržet svou mysl v klidu v době modlitby, nebo si ji alespoň připomenout z jejích putování.

Že bychom měli, jednou provždy, srdečně vložit celou svou důvěru v Boha a zcela se odevzdat jemu, zajistit, aby nás neklamal.