Edward Sapir slavné citáty

Jazyk je nejmasivnější a nejinkluzivnější umění, jaké známe, hornaté a anonymní dílo nevědomých generací.

Jazyk je anonymní, kolektivní a nevědomé umění; výsledek tvořivosti tisíců generací.

Vidíme a slyšíme a jinak prožíváme velmi převážně jako my, protože jazykové návyky naší komunity předurčují určité možnosti interpretace.

Standardní mezinárodní jazyk by měl být nejen jednoduchý, pravidelný a logický, ale také bohatý a kreativní.

Ve skutečnosti národní jazyk, který se šíří za své vlastní hranice, velmi rychle ztrácí velkou část své původní bohatosti obsahu a není v žádném případě lepší než konstruovaný jazyk.

Srovnání výpovědí učiněných v různých obdobích nám často umožňuje uvést maximální a minimální data vzhledu kulturního prvku nebo přiřadit časové limity pohybu populace.

Francouzština i Latina jsou spojeny s nacionalistickými a náboženskými důsledky, které nelze zcela setřást, a tak, i když se zdálo, že po dlouhou dobu vyřešili mezinárodní jazykový problém až do určitého bodu, ve skutečnosti tak neučinili v duchu.

Kulturní antropologie se stále rychleji začíná realizovat jako přísně historická věda.

Angličtina, jakmile byla přijata jako mezinárodní jazyk, není o nic bezpečnější než Francouzština se ukázala být jako jediný přijatý jazyk diplomacie nebo jako latina se ukázala být jako mezinárodní jazyk vědy.

Faktem je, že "skutečný svět" je do značné míry nevědomě vybudován na jazykových návycích skupiny.

Bylo by naÃve si představit, že jakákoli analýza zkušeností je závislá na vzorcích vyjádřených v jazyce. Jakýkoli koncept, ať už je nebo není součástí systému gramatických kategorií, lze sdělit v jakémkoli jazyce. Pokud v dané sérii chybí pojem, znamená to jinou konfiguraci a nikoli nedostatek expresivní síly.

Logická analýza reflexivních zvyklostí ve francouzštině však ukazuje, že tato jednoduchost je iluzí a že pokud jde o pomoc cizinci, je vypočítavější ho obtěžovat.

Druhý typ přímých důkazů tvoří prohlášení, ať už jako formální legendy nebo osobní informace, týkající se věku nebo relativního sledu událostí v kmenové historii vytvořených samotnými domorodci.

Společná věrnost formě projevu, která je identifikována s žádnou národní jednotkou, se pravděpodobně ukáže jako jeden z nejsilnějších symbolů svobody lidského ducha, které svět dosud poznal.

To, co spoutává mysl a ničí ducha, je vždy zarputilé přijetí absolutních.

Lidé nežijí v objektivním světě sami, ani sami ve světě společenské činnosti, jak je obvykle chápáno, ale jsou velmi vydáni na milost konkrétnímu jazyku, který se stal prostředkem vyjádření jejich společnosti.

Móda je zvyk v podobě odklonu od zvyku

Netrpělivost se promítá do touhy mít s tím vším něco okamžitého, a jak je tomu obecně u netrpělivosti, řeší se tím nejjednodušším způsobem, který je připraven k ruce.

Postoj nezávislosti k konstruovanému jazyku, který musí přijmout všichni národní mluvčí, je opravdu velkou výhodou, protože má tendenci přimět člověka, aby se považoval za mistra jazyka místo svého poslušného služebníka.

Žádný důležitý národní jazyk, alespoň v západním světě, nemá úplnou pravidelnost gramatické struktury, ani neexistuje jediná logická kategorie, která by byla adekvátně a důsledně řešena z hlediska jazykové symboliky.

Není žádným tajemstvím, že plody jazykového studia nijak nesouvisejí s prací vynaloženou na jejich výuku a učení.

Bylo by samozřejmě beznadějné pokusit se vtlačit do mezinárodního jazyka všechny ty místní významové podtexty, které jsou tak drahé srdci nacionalisty.

Stále více a více nevyžádaných dárků zvenčí bude pravděpodobně přijímáno s nevědomou nelibostí.

Například firma, která podniká v mnoha zemích světa, je nucena vynaložit obrovské množství času, práce a peněz na poskytování překladatelských služeb.

Psychologie jazyka, který je tak či onak vnucován člověku kvůli faktorům mimo jeho kontrolu, se velmi liší od psychologie jazyka, který člověk přijímá ze své svobodné vůle.

Společné stvoření vyžaduje společnou oběť, a možná ne nejméně silným argumentem ve prospěch konstruovaného mezinárodního jazyka je skutečnost, že je stejně cizí, nebo zjevně tak, tradicím všech národností.

Žádné dva jazyky nejsou nikdy dostatečně podobné, aby mohly být považovány za představující stejnou sociální realitu.

Je docela iluzí si představit, že se člověk přizpůsobuje realitě v podstatě bez použití jazyka a že jazyk je pouze náhodným prostředkem řešení konkrétních problémů komunikace nebo reflexe.

Kulturní antropologie není cenná, protože odhaluje archaiku v psychologickém smyslu. Je to cenné, protože neustále znovu objevuje normální.

Lidské bytosti si nepřejí být skromné; chtějí být tak expresivní - tedy tak neskromné - jak to strach umožňuje; Móda jim pomáhá vyřešit tento paradoxní problém.

Kdyby byl jazyk vždy zcela "gramatický", byl by dokonalým motorem konceptuálního vyjádření. Bohužel, nebo naštěstí, žádný jazyk není tyransky konzistentní. Všechny gramatiky unikají.

Pokud jde o zastánce konstruovaného mezinárodního jazyka, je spíše třeba se divit, kolik společného mají jejich návrhy ve skutečnosti, a to jak ve slovní zásobě, tak v obecném duchu postupu.

Jednou ze slávy anglické jednoduchosti je možnost použití stejného slova jako podstatné jméno a sloveso.

Duch logické analýzy by se měl v praxi mísit s praktickým tlakem na přijetí nějaké formy mezinárodního jazyka, ale neměl by se tím nechat utlačovat.

V jistém smyslu je každá forma vyjádření vnucena člověku sociálními faktory, především vlastním jazykem.

Jsem přesvědčen, že stratigrafická metoda v budoucnu umožní archeologii vrhnout mnohem více světla na historii americké kultury, než tomu bylo v minulosti.

Národní jazyky jsou všechny obrovské systémy partikulárních zájmů, které mrzutě odolávají kritickému zkoumání.