Simone Weil slavné citáty

Pozornost je nejvzácnější a nejčistší formou velkorysosti.

Nesmíme si přát, aby naše potíže zmizely, ale aby je milost proměnila.

Zakořenění je možná nejdůležitější a nejméně uznávanou potřebou lidské duše.

Můžu, proto jsem.

Představivost a fikce tvoří více než tři čtvrtiny našeho skutečného života.

Imaginární zlo je romantické a rozmanité; skutečné zlo je ponuré, monotónní, neplodné, nudné. Imaginární dobro je nudné; skutečné dobro je vždy nové, úžasné, opojné.

Dva vězni, jejichž cely sousedí, spolu komunikují klepáním na zeď. Zeď je věc, která je odděluje, ale je také jejich komunikačním prostředkem. Je to stejné s námi a Bohem. Každé oddělení je spojení.

Nemůžeme udělat krok k nebesům. Bůh prochází vesmírem a přichází k nám.

Lidské bytosti jsou stvořeny tak, že ti, kdo dělají drcení, necítí nic; je to rozdrcená osoba, která cítí, co se děje. Pokud se člověk nepostavil na stranu utlačovaných, aby s nimi cítil, nemůže to pochopit.

Pokud chcete vědět, jaký je člověk ve skutečnosti, všimněte si, jak se chová, když ztratí peníze.

Když není možné vyřešit rozpor jinak než lží, pak víme, že jsou to opravdu dveře.

Věda, která nás nepřibližuje k Bohu, je bezcenná.

Zraňujícím činem je přenos degradace, kterou v sobě neseme, na ostatní.

Abyste byli vždy relevantní, musíte říkat věci, které jsou věčné.

Je to jen nemožné, co je možné pro Boha. Předal možné mechanice hmoty a autonomii svých tvorů.

Ve středu lidského srdce je touha po absolutním dobru, touha, která je vždy tam a nikdy není uklidněna žádným předmětem v tomto světě.

Nejcennější dary nezískáváme tím, že je hledáme, ale tím, že na ně čekáme.

Kdykoli se člověk snaží potlačit pochybnosti, dochází k tyranii .

Zdálo se mi jisté, a stále si to myslím i dnes, že člověk nikdy nemůže dostatečně zápasit s Bohem, pokud tak činí z čisté úcty k pravdě. Kristus má rád, že dáváme přednost pravdě před ním, protože předtím, než je Kristem, je pravdou. Jestliže se člověk odvrátí od něho, aby šel k pravdě, nepůjde daleko, než padne do jeho náruče.

Hvězdy a kvetoucí ovocné stromy: naprostá stálost a extrémní křehkost dávají stejný pocit věčnosti.

Připoutanost je výrobcem iluze a kdo chce realitu, měl by být oddělen.

Zranitelnost vzácných věcí je krásná, protože zranitelnost je známkou existence. Zničení Tróje. Pád okvětních lístků z ovocných stromů v květu. Vědět, že to, co je nejcennější, nemá kořeny v existenci - to je krásné.

Boží láska k nám není důvodem, proč bychom ho měli milovat. Boží láska k nám je důvodem, proč máme milovat sami sebe.

Chtít uniknout ze samoty je zbabělost. Přátelství se nemá hledat, nesmí se snít, nesmí se po něm toužit; má se cvičit (je to ctnost).

Nebezpečí nespočívá v tom, aby duše nepochybovala o chlebu, ale aby se lží nepřesvědčila, že nemá hlad.

Připoutanost je velkým tvůrcem iluzí; skutečnosti může dosáhnout pouze někdo, kdo je oddělený.

Charita. Milovat lidské bytosti, pokud nejsou ničím. To znamená milovat je tak, jak to dělá Bůh.

V boji proti úzkosti člověk nikdy nevytváří klid; boj proti úzkosti vytváří pouze nové formy úzkosti.

Protože když jsou dvě bytosti, které nejsou přáteli, blízko sebe, není setkání, a když jsou přátelé daleko od sebe, není odloučení.

Všechny hříchy jsou pokusy zaplnit mezery.

Zlo je kořenem tajemství, bolest je kořenem poznání.

Inteligentní muž, který je hrdý na svou inteligenci, je jako odsouzený muž, který je hrdý na svou velkou buňku.

Pokora je pozorná trpělivost.

Krása vždy slibuje, ale nikdy nic nedává.

Ateista může být jednoduše ten, jehož víra a láska jsou soustředěny na neosobní aspekty Boha.

Je věčnou povinností vůči lidské bytosti nenechat ho trpět hladem, když má člověk šanci přijít mu na pomoc.

Nejvyšší extáze je pozornost v plném rozsahu.

Ten, kdo v sobě nemá Boha, nemůže cítit jeho nepřítomnost.

Umělecké dílo má autora, a přesto, když je dokonalé, má něco, co je v něm anonymní.

Krásná je experimentálním důkazem, že inkarnace je možná.

Více než v jakémkoli jiném divadelním umění se zdá, že nedostatek úcty k herectví pramení ze skutečnosti, že každý laik se považuje za platného kritika.

Je jen nutné vědět, že láska je směr a ne stav duše. Pokud si toho člověk není vědom, propadne zoufalství při prvním náporu utrpení.

Je tu ještě něco, co má moc nás probudit k pravdě. Jsou to díla geniálních spisovatelů. Dávají nám, pod rouškou fikce, něco, co odpovídá skutečné hustotě skutečné, té hustotě, kterou nám život nabízí každý den, ale kterou nejsme schopni pochopit, protože se bavíme lžemi.

Láska není útěcha, je to světlo.

Ti, kteří milují věc, jsou ti, kteří milují život, který musí být veden, aby mu sloužil.

Nenechte se uvěznit žádnou náklonností. Udržujte svou samotu. V den, pokud to někdy přijde, když dostanete skutečnou náklonnost, nebude existovat žádný odpor mezi vnitřní samotou a přátelstvím, právě naopak. I podle tohoto neomylného povzdechu to poznáte.

Žádná lidská bytost neunikne nutnosti představit si nějaké dobro mimo sebe, k němuž se jeho myšlenka obrací v pohybu touhy, prosby a naděje.

Humanismus se nemýlil v tom, že si myslel, že pravda, krása, svoboda a rovnost mají nekonečnou hodnotu, ale v tom, že si je člověk může získat pro sebe bez milosti.

Láska souhlasí se všemi a přikazuje pouze těm, kteří souhlasí. Láska je abdikace. Bůh je abdikace.

I když se zdá, že naše úsilí o pozornost po celá léta nepřináší žádný výsledek, jednoho dne zaplaví duši světlo, které je v přesném poměru k nim.