William Blackstone slavné citáty

Tresty nepřiměřené závažnosti, zejména tam, kde jsou bez rozdílu postiženy, mají menší účinek na prevenci zločinů a na změnu chování lidí, než takové, které jsou obecně milosrdnější, přesto řádně smíchané s patřičnými rozdíly závažnosti.

Je lepší, aby deset viníků uniklo, než jeden nevinný trpět.

Žádné uzákonění člověka nelze považovat za zákon, pokud není v souladu se zákonem Božím

Tento přírodní zákon, který je soulad s lidstvem a diktován samotným Bohem, je samozřejmě nadřazen povinnosti vůči jakémukoli jinému. Je závazná na celém světě, ve všech zemích a za všech okolností: žádné lidské zákony nemají žádnou platnost, pokud jsou v rozporu s tím; a ty z nich, které jsou platné, odvozují veškerou svou sílu a veškerou svou autoritu, prostředně nebo okamžitě, z tohoto originálu.

Na těchto dvou základech, zákonu přírody a zákonu zjevení, závisí všechny lidské zákony.

Svobodní lidé mají zbraně, otroci ne.

Zákon, který omezuje člověka v páchání neplechy svým spoluobčanům, i když snižuje přirozené, zvyšuje občanskou svobodu lidstva.

Každé svévolné a bezpříčinné omezení vůle subjektu, ať už praktikované panovníkem, šlechtou nebo lidovým shromážděním, je stupněm tyranie.

A konečně, aby obhájili tato práva, když jsou skutečně porušována a napadena, mají poddaní Anglie právo, na prvním místě, na řádnou správu a volný průběh spravedlnosti u soudů; vedle práva žádat krále a Parlament o nápravu stížností; a, konečně, právo mít a používat zbraně pro sebezáchovu a obranu.

[Sebeobrana je] právem nazývána primárním zákonem přírody, takže není, ani nemůže být ve skutečnosti odebrána zákony společnosti.

Žádné vnější dveře mužského domu nelze obecně otevřít, aby bylo možné provést jakýkoli občanský proces;ačkoli v trestních případech veřejná bezpečnost nahrazuje soukromou.

Hraní je jakýmsi tichým přiznáním, že společnost, která se v něm zabývá, obecně překračuje hranice svého bohatství, a proto vrhají losy, aby určili, na koho v současné době padne zřícenina, aby zbytek mohl být zachráněn o něco déle.

Popírat možnost, ne, skutečnou existenci čarodějnictví a čarodějnictví, znamená okamžitě naprosto odporovat zjevenému Božímu slovu v různých pasážích Starého i Nového zákona, a věc sama o sobě je pravdou, o které každý národ na světě zase vydal svědectví, buď příkladem zdánlivě dobře doloženým, nebo zákazovými zákony, které přinejmenším předpokládají možnost obchodu se zlými duchy.

Zákon málokdy váhá s prohlášením svého vlastního významu; ale soudci jsou často zmateni, aby zjistili význam ostatních.

Královské námořnictvo Anglie bylo vždy jeho největší obranou a ozdobou; je to jeho starodávná a přirozená síla - plovoucí hradba našeho ostrova.

Veřejné blaho není v ničem podstatnějším, než v ochraně soukromých práv každého jednotlivce.

To, že král nemůže udělat nic špatného, je nezbytným a základním principem anglické ústavy.

Třetí absolutní právo, vlastní každému Angličanovi, je právo . . . posvátná a nedotknutelná práva soukromého vlastnictví.

Zde skutečně spočívá dokonalost anglické vlády, že všechny její části tvoří vzájemnou kontrolu.

Dokud není objasněn obsah víry, výzva k přijetí víry ve víru je vedlejší, protože člověk by nevěděl, co přijal. Požadavek na význam náboženské víry je logicky před otázkou přijetí této víry ve víru nebo před otázkou, zda tato víra představuje poznání.

Navíc je tak velký ohled na právo soukromého vlastnictví, že nepovolí jeho nejmenší porušení; ne, dokonce ani pro obecné dobro celého Společenství.

Muži byli stvořeni pro společnost a nejsou schopni žít sami, ani nemají odvahu to udělat.

Lidstvo nebude odůvodněno z pocitů lidstva.

Bible byla vždy považována za součást obecného práva Anglie.

Ve všech tyranských vládách je nejvyšší soudnictví, nebo právo jak na vytváření, tak na prosazování zákonů, svěřeno jednomu a témuž člověku, nebo jednomu a témuž tělu lidí; a kdekoli jsou tyto dvě mocnosti spojeny dohromady, nemůže existovat žádná veřejná svoboda.

Zákon je ztělesněním morálního sentimentu lidí.

Neexistuje nic, co by tak obecně zasáhlo představivost a zaujalo City lidstva, jako vlastnické právo.

Svoboda tisku je skutečně zásadní pro povahu svobodného státu: ale to spočívá v tom, že se žádné předchozí omezení na publikacích, a ne ve svobodě od odsouzení za trestní věci, když publikoval. Každý svobodný člověk má nepochybné právo předkládat veřejnosti, co se mu zlíbí: zakázat to, znamená zničit svobodu tisku; ale pokud publikuje to, co je nevhodné, zlomyslné nebo nezákonné, musí mít důsledky své vlastní temerity.

Manžel a manželka jsou jedno a ten je manžel.

Čas, na který vzpomínka na člověka běží, není opakem.

Vědy mají společenskou povahu a nejlépe vzkvétají ve vzájemném sousedství; neexistuje ani žádné odvětví učení, ale může jim pomoci a zlepšit pomoc čerpaná z jiných umění.

Manželstvím jsou manželé jednou osobou v právu, to znamená, že samotná bytost nebo právní existence ženy je během manželství pozastavena.

A tato velká přirozená práva mohou být redukována na tři hlavní nebo primární články: právo na osobní bezpečnost; právo na osobní svobodu; a právo na soukromé vlastnictví; protože neexistuje žádný jiný známý způsob donucení nebo zkrácení přirozené svobodné vůle člověka, ale porušením nebo snížením jednoho nebo druhého z těchto důležitých práv, zachování těchto, nedotknutelných, lze oprávněně říci, že zahrnuje zachování našich občanských imunit v jejich největším a nejrozsáhlejším smyslu.

Ze zločinů, které poškozují osoby soukromých subjektů, je nejzákladnější a nejdůležitější trestný čin odebrání tohoto života, který je bezprostředním darem velkého Stvořitele; a který Tedy nikdo nemůže být oprávněn zbavit sebe nebo jiného, ale nějakým způsobem buď výslovně přikázal, nebo zjevně odvoditelný z těch zákonů, které nám dal Stvořitel; božské zákony, mám na mysli, buď přírody nebo zjevení.

Neexistuje nic, co by tak obecně zasáhlo představivost a zaujalo City lidstva, jako vlastnické právo; nebo to jediné a despotické panství, které si jeden člověk nárokuje a uplatňuje nad vnějšími věcmi světa, v úplném vyloučení práva jakéhokoli jiného jednotlivce ve vesmíru. A přesto existuje jen velmi málo, které si dávají potíže zvážit originál a základ tohoto práva.

Pokud [zákonodárný sbor] pozitivně uzákonil věc, kterou je třeba udělat, soudci ji nemohou odmítnout, protože to mělo postavit soudní moc nad moc zákonodárného sboru, což by bylo podvratné pro veškerou vládu.

Muž..musí nutně podléhat zákonům svého Stvořitele, protože je zcela závislá bytost..A proto, protože člověk ve všem absolutně závisí na svém Stvořiteli, je nutné, aby se ve všech bodech podřizoval vůli svého Stvořitele.

Tato práva, která Bůh a příroda ustanovili, a jsou proto nazývána přirozenými právy, jako je život a svoboda, nepotřebují pomoc lidských zákonů, aby byla do každého člověka vložena efektivněji, než jsou; ani nedostávají žádnou další sílu, když jsou prohlášeny obecními zákony za nedotknutelné. Naopak, žádný lidský zákonodárce nemá pravomoc je zkrátit nebo zničit, pokud se vlastník sám nedopustí nějakého činu, který se rovná propadnutí.

Zákon ve svém nejobecnějším a nejkomplexnějším smyslu znamená pravidlo jednání; a je aplikován bez rozdílu na všechny druhy jednání, ať už Živé nebo neživé, racionální nebo iracionální. Tak říkáme, zákony pohybu, gravitace, optiky nebo mechaniky, stejně jako zákony přírody a národů. A je to pravidlo jednání, které předepisuje nějaký nadřízený a které je podřízený povinen dodržovat.