John of Kronstadt slavné citáty

Naše bezbožnost nepřemůže nevýslovnou dobrotu a milosrdenství Boží; naše otupělost nepřemůže Boží moudrost ani naši slabost Boží všemohoucnost.

Křesťan musí být vždy laskavý, laskavý a moudrý, aby přemohl zlo dobrem.

Láska neodráží. Láska je jednoduchá. Láska nikdy chyby. Stejně tak věřte a důvěřujte bez reflexe, protože víra a důvěra jsou také jednoduché; nebo lépe: Bůh, v kterého věříme a v kterého důvěřujeme, je nekomplexní bytostí, protože je také jednoduše láskou.

Zlobíte se na svého bližního, opovrhujete jím, neradi k němu mluvíte pokojně a láskyplně, protože je pro vás něco drsného, náhlého, neopatrného, nepříjemného v jeho povaze, v jeho řeči, v jeho chování-protože si více uvědomuje svou důstojnost, než je možná nutné; nebo proto, že může být poněkud hrdý a neuctivý; ale vy sami, lékař a učitel vašeho souseda, jste vinnější než on.

Pán je uskutečněním všeho dobrého, co si myslím, cítím a dělám.

Pamatujte, že Bůh během vašich modliteb sleduje vaši kladnou odpověď na otázku, kterou vám vnitřně klade: "věříte, že jsem schopen to udělat?"Na kterou otázku musíte z hloubky svého srdce odpovědět: "ano, pane"

Vyhněte se duplicitě, to znamená, Nenechte své srdce rozdělit mezi připoutanost k Bohu a připoutanost k pozemským věcem, "nemůžete sloužit Bohu a mamonu" (Mt. 6: 24); lpět pouze na Bohu, důvěřuj pouze na něj; neboť ďábel nás podněcuje k duplicitě a snaží se získat vlastnictví našeho srdce, které je jediné a nedělitelné.

Čím déle zůstaneme bez přiznání, tím je to pro nás horší, tím více se zapleteme do pout hříchu, a proto je obtížnější podat účet.

Je nezbytné, aby se křesťan postil, aby si vyčistil mysl, probudil a rozvinul své pocity a podnítil svou vůli k užitečné činnosti. Tyto tři lidské schopnosti ztmavujeme a dusíme především "surfováním, opilstvím a péčí o tento život" (Lk. 21:34).

Jako Nejsvětější Trojice je náš Bůh jedna bytost, i když tři osoby, tak i my sami musíme být jedno. Jako je náš Bůh nedělitelný, musíme být také nedělitelní, jako bychom byli jeden člověk, jedna mysl, jedna vůle, jedno srdce, jedna dobrota, bez nejmenší příměsi zloby - jedním slovem, jedna čistá láska, jako Bůh je láska. Aby byli jedno, stejně jako my jsme jedno (Jan 17: 22).

Učení i neučení mladí lidé zřídka chodí do kostela a obecně se nevěnují své duchovní výchově, považují ji za zbytečnou a vzdávají se světské marnosti. Tomu je třeba věnovat pozornost. Je to ovoce pýchy... Považují účast na kostele a bohoslužbě za práci obyčejného lidu a žen, zapomínajíc, že v chrámu andělé vykonávají chvění spolu s muži, a považují to za svou nejvyšší blaženost.

Pevně věřte, že Pán je pro vás vždy vším. Během modlitby je mocí a naplněním každého z vašich slov v Duchu Svatém. Během zbožného rozhovoru je vaší živou vodou, horlivým proudem vašich slov za všech okolností ? Je pro tebe vším. Zbavte se péče před Pánem svým. Uzavřel vás se sebou na všech stranách. Proniká do vás úplně a zná všechny vaše myšlenky, všechny vaše potřeby a sklony, a pokud v něm žijete s vírou a láskou, pak vás žádné zlo nepostihne. "Pán je na dosah ruky, nedbej na nic" (Phil. 4:6).

"Jestliže se proti tobě sedmkrát za den obrátí a sedmkrát za den se k tobě obrátí, řka: činím pokání, odpustíš mu." (Lk. 17:4). Jako hledač srdcí, Pán ví, že lidé jsou náchylní k velmi častým přestupkům, a že když padli, často znovu vstávají; proto nám dal přikázání často odpouštět přestupky, a on sám je první, kdo naplní své Svaté Slovo. Jakmile z celého srdce řeknete: "činím pokání", bude vám okamžitě odpuštěno.

Bůh je nevyčerpatelný ve svých darech lidem? Všude vidíme hojnost a radost; jen chamtiví bohatí vkládají ruce a uchovávají ve svých pokladnicích příliš mnoho Božích darů, které by mohly hojně živit stovky a tisíce chudých. Člověče! Věřte pevně v Boží nevyčerpatelnost v jeho darech a ochotně "rozdávejte svůj chléb hladovým" (Isa. 58:7)?

Bezcenná je láska člověka, který ji dává neochotně, protože hmotná láska není jeho, ale Boží Dar, zatímco člověku patří pouze dispozice srdce. To je důvod, proč se mnoho charitativních organizací ukázalo jako téměř bezcenné, protože byly udělovány neochotně, neochotně, bez úcty k osobě našeho souseda. Tak se také pohostinnost mnoha osob ukazuje jako bezcenná kvůli jejich pokryteckému marnému-slavnému chování vůči svým hostům. Obětujme své oběti na oltáři lásky bližnímu se srdcervoucí náklonností: "neboť Bůh miluje veselého dárce"

Modlitba je duchovní dýchání; když se modlíme, dýcháme v Duchu Svatém; modlitba v Duchu Svatém (Jd. 1:20). Všechny církevní modlitby jsou tedy dýcháním Ducha Svatého; jako by to byl duchovní vzduch a také světlo, duchovní oheň, duchovní jídlo a duchovní oděv.

"Hned opustili své sítě a šli za ním" (Mt. 4:20). Apoštolové se nezlobili, že opustili své sítě kvůli Pánu, i když byli možná jejich jediným majetkem a drahocenným pro ně, protože žili podle nich; a my bychom také kvůli Pánu měli opustit vše, co brání našemu následování ? to znamená, že všechny mnohé a různé sítě, ve kterých nás nepřítel zapletl do života.

"Sláva, vy, kteří jste velmi oblíbení, Hospodin je s vámi" (Lk. 1:28)! Tak svatá církev vzývá Nejsvětější Pannu, Matku Boží. Ale Pán je také s každou zbožnou duší, která v Něj věří. To, že Pán přebývá s Pannou Marií předtím, než počala Spasitele, není zvláštnost vlastní pouze té nejčistší Panně. Pán je s každou věřící duší: "Pán je s vámi."Tato slova mohou být řečena každému, kdo dodržuje Pánova přikázání.

Když se modlíte buď nahlas, nebo k sobě za ostatní ? například pro členy vaší domácnosti nebo pro cizince, i když vás o to možná nepožádali ? modlete se za ně se stejnou horlivostí a horlivostí, jako byste se modlili za sebe. Pamatujte na přikázání zákona: "Milujte svého bližního jako sebe samého" (Lev. 19:18). Dodržujte toto pravidlo při všech příležitostech.

Pán před svým vtělením nechal lidstvo zažít veškerou hořkost hříchu, veškerou jejich bezmocnost, aby ji vymýtil; a když všichni toužili po Vysvoboditeli, pak se objevil, nejmoudřejší, všemocný lékař a pomocník. Když lidé hladověli a žíznili po spravedlnosti, jak slábla, pak přišla věčná spravedlnost.

Když se modlíte sami a váš duch je sklíčený a jste unaveni a utlačováni svou osamělostí, pamatujte tedy, jako vždy, že Bůh Trojice na vás hledí očima jasnějšími než Slunce; také všichni andělé, váš vlastní anděl strážný a všichni Boží svatí.

Když máte hlad, neházejte se na jídlo - jinak přetížíte své srdce a tělo. Jezte pomalu, bez avidity, s odrazem k Boží slávě, vzpomínejte na Boha, který nás živí, a především na jeho neporušitelný pokrm, jeho tělo a krev, že se nám z lásky dal v jídle a pití a pamatoval také na Svaté Slovo evangelia.

V modlitbě a v každém díle svého života se vyhýbejte podezřelé ness, pochybnostem a ďábelským představám. Nechte své duchovní oko být jediné, aby celé tělo vaší modlitby, vašich skutků a vašeho života bylo lehké.

Nebuďte podrážděni ani těmi, kdo hřeší, ani těmi, kdo urážejí; nemějte vášeň pro všímání si každého hříchu u svého bližního a pro jeho souzení, jak jsme zvyklí. Každý dá Bohu odpověď sám za sebe. Každý má svědomí; každý slyší Boží slovo a zná Boží vůli buď z knih, nebo z rozhovorů s jinými lidmi. Zvláště nedívejte se zlým úmyslem na hříchy svých starších, kteří na vás nehledí; "svému vlastnímu Pánu stojí nebo padá."Opravte své vlastní hříchy, upravte svůj vlastní život.

Když jste vystaveni zlomyslnému a zuřivému násilí vášní a obtěžování ďábla, při plnění různých skutků pro Boha přijměte tato utrpení jako utrpení pro jméno Krista a radujte se ze svých utrpení a děkujte Bohu; protože ďábel vás připravuje, aniž by to sám věděl, nejzářivější koruny od Pána.

Pán sám sebe nazval a je "dobrým pastýřem" (Jn. 10:11). Pokud věříte v jeho vedení, pak ze svého srdce pochopíte, že jako horlivý pastýř, když krmí své stádo, nedovolí ovcím rozptýlit se, ale shromažďuje je dohromady, takže také Pán paství naše duše, nedovolí jim bloudit ve lži a hříších, ale shromažďovat je na cestě ctnosti a nedovolit mentálnímu vlkovi, aby je ukradl a rozptýlil.

Srdce je od přírody rafinované, duchovní a nebeské - střežte ho; nezatěžujte ho, nedělejte ho pozemským, buďte maximálně mírní v jídle a pití a obecně v tělesných potěšeních. Srdce je chrám Boží. "Pokud někdo poskvrní Boží chrám, Bůh ho zničí" (i Kor. 3:17).

Bůh se zářivě odráží v duších svých vyvolených a tyto čisté duše, tyto obrazy Boha, jako průhledné sklo, září jako zlato na slunci, jako diamanty nejčistší vody, ale září pro Boha a anděly, neodhalují lidem svůj jas, i když občas, podle Božího nařízení, září i pro ně, světlem jejich víry, jejich ctnostmi, je-li to nutné, podobně jako svíčka položená na svícen v místnosti a osvětlující místnost se všemi, kteří jsou v ní. (srov. M. 5:15).

Je nutné probudit srdce, aby se modlilo, jinak bude docela suché. Atributy modlitby musí být: láska k Bohu, upřímnost a jednoduchost.

...Chcete-li do svého pokoje dostat čistý vzduch nebo se jít projít na čerstvý vzduch, myslete na čisté a nečisté srdce. Mnozí z nás mají rádi čistý vzduch v místnosti (a to je vynikající zvyk), nebo rádi chodí na čerstvém vzduchu, ale ani nemyslí na nutnost čistoty ducha nebo srdce (tak říkajíc duchovního vzduchu, dechu života); a žijící na čerstvém vzduchu si dovolují oddávat se nečistým myšlenkám, nečistým pohybům srdce a dokonce nečistotě jazyka a nejčistším tělesným činům.

Milujte každého člověka navzdory tomu, že upadl do hříchu. Nevadí hříchy, ale pamatujte, že základ člověka je stejný - obraz Boží.

Nejlepší okamžiky na zemi jsou ty, během nichž meditujeme o nebeských věcech obecně, když rozpoznáváme nebo bráníme pravdu, toho nebeského obyvatele a obyvatele. Teprve potom skutečně žijeme. Proto základní zájmy duše vyžadují, abychom často stoupali nad zemi, vzhůru do nebe, kde je náš pravý život, naše pravá země, která nebude mít konce.

Kdo je drzý vůči lidem, je drzý vůči Bohu... Respektujte v člověku velkolepý, neocenitelný obraz Boha a buďte shovívaví k chybám a chybám padlého člověka, aby Bůh mohl být shovívavý k vašim vlastním...

Když se modlíte, on (Duch svatý) je v každém jeho slově a jako svatý oheň proniká každým slovem.

Pokud vidíte zuřivost a slyšíte vytí bouře, nebo čtete vraky lodí, pomyslete na bouři lidských vášní, která způsobuje každodenní sténání a nepokoje v srdcích lidí, ničí duchovní loď duše nebo loď lidské společnosti; a vroucně se modlete k Pánu, aby podmanil bouři hříchů, jako kdysi podmanil bouři na moři svým slovem, a aby vykořenil naše vášně z našich srdcí a obnovil v nich neustálý klid.

Naše žádosti jsou nezbytné výslovně k posílení naší víry, skrze kterou můžeme být spaseni. "Milostí jsme spaseni skrze víru" (EF. 2:8). "Ó ženo, tvá víra je veliká" (Mt. 15:28). Z tohoto důvodu Pán přiměl ženu, aby se upřímně modlila, aby probudila svou víru a posílila ji.

Pokud vás napadnou myšlenky na sebechválu, na sebeuspokojení, řekněte: "já sám nejsem nic; všechno, co je ve mně dobré, je dosaženo milostí Boží. Co jsi dostal, co jsi nedostal?"(I Kor. 4:7). "Beze mne nemůžete nic dělat" (Jan 15: 5).

Dal-li nám Bůh sám sebe, přebývá-li v nás a my v něm podle svých pravých slov, co mi tedy nedá, co mi ušetří, o co mě připraví, jak mě může opustit? Hospodin je můj pastýř, proto mi nic nechybí." 23:1).

Pokud se rádi oblékáte elegantně nebo když se oblékáte, pomyslete na neporušitelný oděv spravedlnosti, ve kterém by měly být oděny naše duše, nebo na Ježíše Krista, který je naším duchovním rouchem, jak se říká: "protože tolik z vás, kteří byli pokřtěni v Krista, oblékli Krista" (Gal. 3:27).

...při hledání hmotného světla pamatujte na duchovní světlo, které je pro duši nepostradatelné a bez kterého zůstává v temnotě vášní, v temnotě duchovní smrti. "Přišel jsem jako světlo na svět," praví Pán, "aby každý, kdo ve mne věří, nezůstával ve tmě" (Jn. 12:46).

"Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich" (Mt. 18:20). Vážím si dokonce dvou nebo tří, kteří se modlí společně, protože v souladu s Pánovým slibem je on sám uprostřed nich.

Když vidíš své tělo promarněné nemocí, Nereptej proti Bohu, ale řekni: "Pán dal A Pán vzal; požehnané jméno Páně" (Job 1: 21). Jste zvyklí dívat se na své tělo jako na svůj vlastní nezcizitelný majetek, ale to je docela špatné, protože vaše tělo je Boží stavba.

Jak přijímáme nejvyšší tajemství božské lásky k nám ? tajemství křesťanské víry? S naší myslí, srdcem a životem; s naší svobodnou vůlí? Jsou všechny tři síly našich duší proniknuty svatou vírou, stejně jako duše svatých? Království nebeské "je jako kvas, který žena vzala a schovala ve třech mírách jídla, dokud celý nezkvasil" (Lk. 13:21). Tři opatření jsou tři síly duše.

Potom by se zdálo, že i když žijeme na zemi, musíme žít jako v nebeském království a přebývat tam v očekávání nadějí. Ale ve skutečnosti je tomu z větší části naopak. Lidé lpí celou svou bytostí na zemi a na všem pozemském.

Každý člověk na Zemi je nemocný horečkou hříchu, slepotou hříchu a je přemožen svou zuřivostí. Protože hříchy se skládají převážně ze zloby a pýchy, je nutné zacházet s každým, kdo trpí nemocí hříchu, s laskavostí a láskou. To je důležitá pravda, na kterou často zapomínáme. Velmi často jednáme opačným způsobem: hněvem přidáváme zlobu ke zlobě, pýchou se stavíme proti pýše. Zlo tedy v nás roste a nesnižuje se; není vyléčeno - spíše se šíří

Člověk, který je chudý v duchu, touží a říká celým svým srdcem: posvěť se jméno tvé, Přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak na zemi. Je to, jako by sám zmizel; všude a ve všem, co chce vidět Boha-v sobě i v ostatních. "Nechte všechno svým, ne mým.'

Kristus je naše naděje, naše očista a santifikace, naše vzkříšení, život a odpočinek. On jediný je to, co všichni potřebujeme, a proto pravoslavná církev neustále vyslovuje tato slova nahlas, abychom je mohli slyšet během svatých služeb církve a být neustále obnovováni. Protože máme sklon zapomenout na to jediné, co potřebujeme. Smrtí nám budou vzaty všechny pozemské statky, bohatství, krása těla a oděvu, prostorná obydlí atd., ale ctnost duše, že neporušitelný roucho, zůstane s námi věčně.

...lidé se většinou modlí, jako by s nimi nebyl žádný Bůh, nebo jako by neposlouchal jejich modlitby. Připusťme Pánu přinejmenším stejnou pozornost, jakou dobří rodiče projevují žádostem svých dětí, alespoň tu prozíravou a pozornou lásku, kterou mají dobří rodiče ke svým dětem.

Jak to bude s námi v budoucím životě, když všechno, co nás potěšilo na tomto světě: bohatství, vyznamenání, jídlo a pití, šaty, krásně zařízená obydlí a všechny atraktivní předměty-jak to bude, říkám, když nás všechny tyto věci opustí-když se nám všechny budou zdát snem, a když se od nás budou vyžadovat skutky víry a ctnosti, abstinence, čistoty, mírnosti, pokory, milosrdenství, trpělivosti, poslušnosti a dalších?

Zlo a chyby jsou napraveny dobrem, láskou, laskavostí, pokorou, pokorou a trpělivostí.