Lucretius slavné citáty

Neustále kapající prohlubně z kamene.

Nic nemůže být vytvořeno z ničeho.

Všechna náboženství jsou stejně vznešená pro nevědomé, užitečná pro politika a směšná pro filozofa.

Kapky deště dělají díru v kameni ne násilím, ale častým pádem.

Co je jídlo pro jednoho muže, může být pro ostatní divoký jed

Největším bohatstvím je žít spokojený s malým množstvím, protože tam, kde je mysl spokojená, nikdy není potřeba.

My, lidé prázdného vzduchu, děláme bohy, kterým přičítáme neduhy, které bychom měli nést.

Je tedy užitečnější sledovat člověka v dobách nebezpečí a v protivenství, abychom rozeznali, jaký je to člověk; protože pak se konečně z hlubin jeho srdce vytáhnou slova pravdy a maska se odtrhne, realita zůstává.

V této fázi musíte připustit, že vše, co je vnímáno jako vnímající, se přesto skládá z atomů, které jsou necitlivé. Jevy otevřené našemu pozorování tak neodporují tomuto závěru ani s ním nejsou v rozporu. Spíše nás vedou za ruku a nutí nás věřit, že živý se narodil, jak tvrdím, z insentienta.

Voda vyhloubuje kámen, ne silou, ale kapkou po kapce.

Takové jsou výšky bezbožnosti, ke kterým jsou lidé vedeni náboženstvím.

Pravdy zapalují světlo pro pravdy.

Strach je matkou všech bohů ... Příroda dělá všechno spontánně, sama, bez vměšování bohů.

Život je jeden dlouhý boj ve tmě.

Takové zlé skutky by mohly být motivovány.

Pouze náboženství může vést k takovému zlu.

Odpočívej, bratře, Odpočívej. Udělal jsi špatně nebo dobře Odpočívej, Odpočívej, není boha, žádní bohové, kteří by přebývali korunováni pomstychtivou spravedlností na výsostech, ani se mračili služebníky své nenávisti v pekle.

Vinice a zářící úroda, pastviny, altány a to vše, o co se naše největší dřina stěží postará, opotřebováváme svou sílu, ať už ve volech nebo v lidech, otupujeme okraje našich radlic a na oplátku se naše pole stávají zlými a lakomými, podvyživenými, a tak dnes zemědělec kroutí hlavou a stále častěji vzdychá, že jeho práce, Práce jeho rukou, přišla vniveč.

Určitě to nebylo záměrné, že částice upadly do pořádku, nevyřešily, co budou dělat, ale protože mnoho z nich se v průběhu nekonečného času mnoha šancemi zasáhlo a setkalo se se všemi možnými formami a pohybem, konečně našly dispozice, které mají, a tak byl vytvořen vesmír.

Celý život je boj ve tmě.

Není tedy nic, co by se vrátilo k ničemu, ale všechny věci se vracejí rozpuštěné ve své živly.

Zbožnost totiž nespočívá v tom, že bychom často viděli obracet zahalenou hlavu na kameny, ani v tom, že bychom se blížili ke každému oltáři, ani v tom, že bychom leželi před chrámy bohů, ani v kropení oltářů krví zvířat, ale spíše v tom, že bychom mohli na všechny věci pohlížet s klidnou myslí.

Co nám může dát jistější znalosti než naše smysly? Jak jinak můžeme rozlišovat mezi pravdivým a nepravdivým?

Náš život musí jednou skončit; marně letíme z následování osudu; e 'en now, e' en now, umíráme.

Nemůžeme si představit, že by hmota byla vytvořena z ničeho, protože věci vyžadují, aby začalo semeno.

Maska je odtržena, zatímco realita zůstává

Je potěšením sedět v klidu na zemi, a bezpečně vidět, jak jsou ostatní lidé házeni na moře, která s bouřlivými větry jsou zmateni.

Součet všech součtů je věčný.

Neexistuje nic, co by existovalo tak velké nebo úžasné, že by to lidstvo postupem času neobdivovalo stále méně.

To, co kdysi vyvěralo ze země, klesá zpět do země.

Cokoli vyrobené ze zničitelné hmoty nekonečný čas by předtím pohltil. Ale pokud atomy, které tvoří a doplňují svět, vydržely v nesmírném rozpětí minulosti, jejich přirozenost je nesmrtelná-to je jasné. Nikdy se věci nemohou vrátit do nicoty!

Pokud jsou zásoby atomů nevyčerpatelné, větší než síla živých věcí, pokud byla přítomna stejná tvůrčí síla přírody, aby vrhla atomy do svazků-přesně tak, jak jsou nyní sjednoceny, proč pak musíte přiznat, že v jiných oblastech oblohy existují jiné světy a různé kmeny lidí, druhy divokých zvířat.

Nic nepochází z ničeho.

Během svého života můžete dokončit tolik generací, kolik chcete; přesto vás bude čekat věčná smrt.

Je příjemné, když je moře vysoké a větry se vlní kolem, sledovat od břehů boje druhého.

Byl-li člověk, který si objednal svůj život podle pravidel pravého rozumu, je pro něj skromná látka spojená se spokojenou myslí velkým bohatstvím; protože nikdy není málo.

Žádat o moc znamená nutit do kopce kámen, který se nakonec opět odvaluje z vrcholu a bezhlavě hledá úrovně roviny.

Nejvyšší vrcholy a ty vyvýšené nad úroveň jiných věcí jsou většinou odstřeleny závistí jako bleskem.

Násilí a špatnost uzavírají všechny, kdo je páchají, do svých sítí a většinou se vracejí na toho, od kterého začínají.

Padající kapka nakonec vytesá kámen.

Věci stojí tak daleko a liší se, že to, co je jídlo pro jednoho, je jed pro druhého.

(O teplotě vody ve studních) důvodem, proč se voda ve studních v létě ochlazuje, je to, že země je poté teplem zředěna a uvolňuje do vzduchu všechny tepelné částice, které náhodou má. Čím více je tedy země odváděna z tepla, tím chladnější se stává vlhkost, která je skryta v zemi. Na druhou stranu, když celá země kondenzuje a smršťuje se a ztuhne chladem, pak, samozřejmě, jak se smršťuje, vytlačuje do studní jakékoli teplo, které drží.

Jasně vnímáme, že mysl posiluje a rozpadá se s tělem.

Ty věci, které jsou ve světle, vidíme z temnoty.

A život není dán nikomu svobodnému, ale je to leasing pro všechny.

Kolik zla způsobilo náboženství! [Lata., Tantum religio potuit suadere malorum!]

Ne, největší rozum a básníci také přestávají žít; Homer, jejich princ, nyní spí ve stejném zapomenutém spánku jako ostatní. [Lata., Adde repertores doctrinarum atque leporum; Adde Heliconiadum comites; quorum unus Homerus Sceptra potitus, eadem aliis sopitu quiete est.]

Je pochybné, jaké štěstí zítra přinese. [Lata., Posteraque In dubio est fortunam quam vehat aetas.]

Objevují se bohové a jejich klidné příbytky, které neruší žádný vítr, ani mraky se přeháňkami, ani bílý sníh ztvrdlý mrazem je neobtěžuje; nebe, vždy čisté, je bez mraků a usmívá se příjemným rozptýleným světlem. [Lata., Apparet divom numen, sedesque quietae; Quas neque concutiunt ventei, nec nubila nimbeis. Aspergunt, neque nex acri concreta pruina Cana cadens violat; semper sine nubibus aether Integer, et large diffuso lumine ridet.]

Všechny věci se řídí pevnými zákony.