-
Tlama psa a on bude štěkat z druhého konce.
-
Jak, pokud nepijete jako já, můžete doufat, že pochopíte krásu Staré indické ženy hrající Domino s kuřetem?
-
Nemluvě o tom, co prohrajete, prohrajete, prohrajete, prohrajete, člověče. Ty hlupáku, ty hlupáku ... Dokonce jste byli izolováni od odpovědnosti za skutečné utrpení ... I utrpení, které snášíte, je do značné míry zbytečné. Vlastně falešný. Postrádá samotný základ, který od něj požadujete pro jeho tragickou povahu. Klamete sami sebe.
-
Co je člověk, jen malá duše, která drží mrtvolu?
-
Pouze proti smrti člověk marně volá.
-
Pohyby některých dalších malých červených ptáků v zahradě, jako animované poupata růží, vypadaly nesnesitelně nervózní a zlodějské. Bylo to, jako by stvoření byla připevněna citlivými dráty k jeho nervům.
-
Jak podobné jsou sténání lásky k těm umírajícím.
-
S čím nemám absolutně žádné sympatie, je zákonodárce, muž, který se snaží pro svůj vlastní zisk využít slabostí těch, kteří si nejsou schopni pomoci sami, a poté na něj upevnit nějaký morální Nadpis. To se mi tak hnusí, že si nedokážu představit, kolik to je.
-
Mám rád předmluvy. Četl jsem je. Někdy už nečtu.
-
Ani v nejistém světle nedošlo k záměně ruky, napůl krabí, napůl velkorysé a zcela Opilé, samotného konzula, řeckých e, létajících pilířů d, t jako osamělé postranní kříže, kromě toho, kde ukřižovali celé slovo.
-
Vytí vyvrhelové psi,*****, který celou noc ohlašuje úsvit, bubnování, sténání, které se později objeví bílé peří schoulené na telegrafních drátech v zadních zahradách nebo slepice hnízdící v jabloních, věčný smutek, který nikdy nespí velkého Mexika.
-
Nikdy si nemysli, že když mě propustíš, budeš svobodný. Odsoudili byste nás pouze do konečného pekla na zemi. Osvobodil bys jen něco jiného, abys nás oba zničil.
-
Jak má zavražděný přesvědčit svého vraha, že ho nebude strašit?
-
Možná je jeho tragédií, že je jediným normálním spisovatelem, který na zemi zůstal-a právě to přispívá k jeho izolaci a také k jeho pocitu viny.
-
Bože, jak zbytečný a prázdný je svět! Dny plné levných a poskvrněných okamžiků se navzájem uspějí, neklidné a strašidelné noci následují v hořké rutině: slunce svítí bez jasu a měsíc vychází bez světla. Mé srdce má chuť popela a moje hrdlo je napjaté a unavené pláčem. Co je ztracená duše? Je to ten, který se odvrátil od své pravé cesty a tápá v temnotě vzpomínaných cest..."
-
Ne, moje tajemství jsou z hrobu a musí být zachována. A tak se někdy považuji za velkého průzkumníka, který objevil nějakou mimořádnou zemi, ze které se nikdy nemůže vrátit, aby světu předal své znalosti: ale název této země je peklo.
-
V nadcházející válce by korespondenti převzali neslýchanou důležitost a vrhli se plamenem, aby nakrmili veřejnost svými malými hlívami dehydratovaných exkrementů.
-
Dobrý bože, kdyby naše civilizace na pár dní vystřízlivěla, umřela by výčitkami svědomí na třetí.
-
AdiÃ3s, "dodala španělsky," nemám dům jen stín. Ale kdykoli potřebujete stín, můj stín je váš.""Děkuji.""Potopil tě.""Ne potopil tě, SeñOra Gregorio, děkuji.""Potopil tě.
-
Konzul pocítil bolest. Ach, mít koně, a cvalem pryč, zpívat, někomu, koho jsi možná miloval, do srdce veškeré jednoduchosti a míru na světě; nebylo to jako příležitost, kterou člověku poskytl život sám? Samozřejmě, že ne. Přesto se na okamžik zdálo, že je.
-
Na nějaký čas se navzájem konfrontovali jako dvě němé nevyslovené pevnosti.
-
Strach vyvolaný pochybnostmi je můj věčný měsíc.
