Abdelkader El Djezairi slavné citáty

Denní slunce zapadá v noci, ale slunce srdce nikdy nezmizí.

Bojte se toho člověka, který se nebojí Boha.

Smrt je černý velbloud, který klečí před branami všech.

Parafrázováno: mezi stupni univerzálního projevu každý vnímající tvor obvykle zažívá iluzorní pocit autonomie. Současně, s vědomím stvoření nebo bez něj, stvoření věčně přežívá jako "neměnný prototyp" v božském poznání.

Abu Sa ' id al-Kharraz řekl, že jsem nikdy nevěděl, že Alláh může být vyvýšen, kromě náhody v něm protikladů. On je první i poslední, zjevný i skrytý.'

Když Bůh chtěl stvořit koně, řekl jižnímu větru: "chci z tebe udělat stvoření. Kondenzovat."A vítr kondenzoval.

Svou elegancí připomíná obraz namalovaný v paláci, i když je stejně majestátní jako samotný palác.

Absolutně neprojevené nelze označit žádným výrazem, který by jej mohl omezit, oddělit nebo zahrnout. Navzdory tomu se každá narážka zmiňuje pouze o něm, každé označení ho označuje a On je zároveň neprojeveným a projeveným.

Bůh je v sobě nebytí a bytí, neexistující a existující. Je zároveň tím, co označujeme absolutním nebytím a absolutním bytím; nebo relativním nebytím a relativním bytím. . . . Všechna tato označení se vracejí pouze k Bohu, protože není nic, co můžeme vnímat, znát, psát nebo říkat, co není on.

Potěšení a láska Boha k jeho tvorům tvoří původní stav. Jeho potěšení a láska jsou prostředky, kterými přivedl své stvoření k existenci, a jsou příčinou tohoto uvedení do existence. Ten, kdo ví, že nemá ani bytí, ani jednání, se znovu objevuje v tomto původním stavu potěšení a božské lásky.

Pokud mu Boží milosrdenství poskytne poznání o sobě, pak bude jeho adorace čistá; a pro něj bude ráj a peklo, odměna, duchovní stupně a všechny stvořené věci, jako by je Bůh nikdy nestvořil. Nepřizná jim žádnou důležitost, ani je nebude brát v úvahu, ledaže je to předepsáno božským zákonem a moudrostí. Neboť pak bude vědět, kdo je jediným agentem.

Otočte svou tvář směrem k posvátné mešitě (Korán 2:144,149,150) komentář: slovo "posvátné" znamená, že srdce, které se neodpojilo od sféry duše a sféry stvořených bytostí, je zakázáno pronikat na toto místo. . . . "Ať jste kdekoli, otočte svou tvář "[směrem k posvátné mešitě] znamená: "ať jste kdekoli, při provádění bohoslužebných skutků nebo při běžných skutcích života, rozjímejte o něm - v tom, co jíte, v tom, co pijete, v tom, koho si vezmete, vždy s vědomím, že je okamžitě Kontemplatorem a Kontemplatovaným. . . ."

Ale v souladu s jeho moudrostí bylo správné, aby byl prorok poté poslán zpět z vize čisté jednoty a aby se vrátil . . . směrem k separativní vizi. Vždyť stvořil člověka a džiny jen proto, aby se mu klaněli a znali ho - a kdyby zůstali na stupni čisté jednoty, nebyl by nikdo, kdo by ho uctíval. V tomto odděleném vidění jsou znovu vnímáni uctívaní a ctitel, Pán a služebník, Stvořitel a stvoření.

Lide můj, Vzdávám se všeho, co k Bohu přidružujete. Orientuji svou tvář výlučnou orientací k němu, který stvořil nebesa a zemi, a nejsem jedním z přidružených.

Sbírejte jako vzácné perly Slova moudrých a ctnostných.

První "stanice oddělení" odpovídá stavu obyčejného člověka, který vnímá vesmír jako odlišný od Boha. Počínaje odtud vede iniciační itinerář bytost nejprve k zániku v božské jednotě, která ruší veškeré vnímání stvořených věcí. Ale duchovní realizace, je-li úplná, přichází poté na "druhou stanici oddělení", kde bytost vnímá současně jedno v násobku a násobek v jednom.

Někteří muži, jako Španělé, budou jen více plavat, když budou odraženi, ale budou věnovat malou pozornost přátelskému pohlazení.