Maria Monk slavné citáty

Velkou nechuť k Bibli projevili ti, kteří se mnou o ní hovořili, a někteří mi v různých dobách poznamenali, že kdyby nebylo této knihy, katolíci by nikdy nebyli vedeni k tomu, aby se vzdali své vlastní víry.

Když jsme stáli u dveří, ponořili jsme prsty do svěcené vody, zkřížili jsme se a požehnali si a postupovali do ložnice, v obvyklém pořadí, dva po dvou.

Musím být informován, že jednou z mých velkých povinností bylo poslouchat kněze ve všech věcech; a to jsem se brzy dozvěděl, ke svému naprostému úžasu a hrůze, bylo žít v praxi zločinného styku s nimi.

Moji rodiče byli oba ze Skotska, ale nějakou dobu před svatbou pobýval v dolní Kanadě, který se konal v Montrealu; a v tom městě jsem strávil většinu svého života.

Sotva jsem čtenáře zadržel dostatečně dlouho na toto téma, abych mu dal spravedlivý dojem ze stresu kladeného na přiznání. Je to jeden z velkých bodů, na které byla naše pozornost neustále zaměřena.

V den, kdy jsem tedy šel do kostela, abych byl potvrzen, s řadou dalších, nesmírně jsem trpěl výčitkami svého svědomí.

Kněží, trvala na tom, nemohli hřešit. Byla to věc nemožná. Všechno, co udělali a přáli si, bylo samozřejmě správné. Doufala, že uvidím rozumnost a povinnost přísah, které jsem měl složit, a budu jim věrný.

Biskup, jak jsem poznamenal, nebyl při všech příležitostech příliš důstojný a někdy jednal tak, že by se na veřejnosti neobjevil dobře.

Výroba voskových svíček byla dalším důležitým odvětvím podnikání v klášteře.

Někteří kněží ze semináře byli v klášteře každý den a noc a často několik najednou.

Jiní také občas pobavili a soukromě vyjádřili takové pochybnosti; i když nás všechny slavnostně varovala krutá vražda svatého Františka.

Všude kolem mě trval na tom, že mé pochybnosti dokazují pouze mou vlastní nevědomost a hříšnost; že věděli ze zkušenosti, že brzy dají místo skutečnému poznání a pokroku v náboženství; a cítil jsem něco jako nerozhodnost.

Neustále jsme slyšeli, jak se to opakuje, že se už nikdy nesmíme dívat na sebe jako na své vlastní; ale musíme si pamatovat, že jsme byli slavnostně a neodvolatelně oddáni Bohu.

Měl jsem, myslím, každou příležitost, kterou lze rozumně očekávat, posoudit svou důvěryhodnost.

Pokud vím, nebyly vynaloženy žádné úsilí k zachování utajení na toto téma; to znamená, že jsem neviděl žádný pokus udržet některého z vězňů kláštera v nevědomosti o vraždě dětí.

Často jsem si také pamatoval, že mi bylo řečeno, že nás bude kousat tolik ďáblů, pokud půjdeme do pekla, jako máme na svědomí nevyznané hříchy.

Opravdu jsem věřil, že kněží jsou obeznámeni s mými myšlenkami; a často před nimi stál ve velké úctě. Často mi říkali, že mají moc mě každou chvíli zabít.

Řada dívek mého známého chodila do školy k jeptiškám Kongregačního kláštera, nebo sestry lásky, jak se jim někdy říká.

Bohužel jsem nebyl dost moudrý, abych poslouchal její rady, a narychlo jsem se oženil. Za několik týdnů jsem měl příležitost činit pokání z kroku, který jsem učinil, protože zpráva se ukázala jako pravdivá-zpráva, kterou jsem považoval za oprávněnou a skutečně vyžadující naše oddělení.

Než jsem vzal závoj, byl jsem ozdoben na obřad a byl jsem oblečen do bohatých šatů patřících klášteru, které se používaly při takových příležitostech; a umístěn nedaleko oltáře v kapli, na pohled řady diváků, kteří se shromáždili, možná asi čtyřicet.