Sappho slavné citáty

I když jen dech, slova, která přikazuji, jsou nesmrtelná.

Co nelze říci, bude plakáno.

Když se na tebe na chvíli podívám, pak už nemůžu mluvit, ale můj jazyk ztichne a okamžitě mi pod kůží proudí jemný plamen a očima nic nevidím, uši mi hučí a mokrý pot mě koupe a chvění mě všude zachvátí.

Když se vztek šíří dechem, Chraňte svůj jazyk před nečinným štěkáním.

Láska mě opět žene dál, ten uvolňovač končetin, hořkosladké stvoření, proti kterému se nedá nic dělat.

V domě, který slouží múze, není místo pro smutek.

Láska-hořkosladká, nepotlačitelná - uvolňuje mé končetiny a já se třesu.

Krása trvá jen tak dlouho, jak je vidět; dobrota, krásná dnes, zůstane tak zítra.

Někdo, říkám vám, v jiné době si nás bude pamatovat

Smím psát slova nahější než maso, silnější než kost, odolnější než šlacha, citlivější než nerv.

Zkušenost nám ukazuje, že bohatství bez ctnosti není nikdy neškodným sousedem.

Někteří říkají, že armáda jezdců nebo pěchota, flotila lodí je ta nejspravedlivější věc na tváři černé země, ale já říkám, že je to to, co člověk miluje.

Možná zapomenete, ale dovolte mi, abych vám to řekl: někdo na nás v budoucnu bude myslet

Večerní hvězda je nejkrásnější ze všech hvězd

Nevím, co mám dělat, moje mysl je ve dvou.

To, co člověk miluje nejvíc, je krásné.

Zvedněte vysoký střešní nosník, tesaři. Jako Ares přichází ženich, vyšší daleko než vysoký muž.

Pokud jste hákliví, neprodávejte sutiny na pláži.

Postavte se a postavte se ke mně, má lásko, a rozptýlete milost ve svých očích.

Nyní země s mnoha květinami klade na její jarní výšivky

Múzy mi skutečně daly / záviděl a šťastný los: / e ' en, když ležím v hrobě, / nemohu, nesmí, být zapomenut.

Smrt musí být zlo a bohové souhlasí;protože proč by jinak žili na věky?

Nevím, co mám dělat, moje mysl je rozdělena

Nemyslel bych si, že se dotknu oblohy dvěma rukama

Celou dobu, věřte mi, jsem se modlil, aby naše noc trvala dvakrát tak dlouho.

Láska je mazaný tkadlec fantazií a bajek.

Měsíc zapadl a Plejády; je půlnoc a čas plyne a já spím sám.

Smrt je zlo; bohové tak soudili; kdyby to bylo dobré, zemřeli by.

Stavitelé, zvedněte strop vysoko, zvedněte kopuli do nebe, Slyšte svatební píseň! Pro šťastný ženich je blízko, vysoký jako Mars, a statelier, slyšet svatební píseň!

Láska otřásla mým srdcem / jako vítr na hoře / Troubling the oak-trees

Hesperus sdružující vše, co ranní hvězda rozptýlila.

Ten, kdo je spravedlivý, je dobrý, a ten, kdo je dobrý, bude brzy také spravedlivý.

Smrt je nemoc; tak se bohové rozhodnou: / kdyby byla smrt požehnáním, bohové zemřeli.

Hvězdy zahalují svou krásu brzy / vedle slavného měsíce, / když její plné stříbrné světlo / rozzáří celou zemi.

Eros brány mé srdce: divoké vichřice zametání pusté hory, vykořenění duby.

Ve zlatých sandálech / svítání jako zloděj / padl na mě.

S jeho jedem neodolatelným a hořkosladkým, který uvolňuje končetiny, láska plaz-jako mě udeří dolů

Bez varování jako vichřice snáší na dub Láska třese mým srdcem

Ze všech potomků země a nebe je láska nejcennější.

Kdyby Jove jmenoval nějakou květinu, aby vládla, v bezkonkurenční kráse na pláni, růže (lidstvo bude souhlasit). Růže královna květin by měla být.

Nechám své tělo proudit jako voda přes jemné polštáře.

Měsíc je nastaven a Plejády; uprostřed noci čas plyne, ležím sám.

Eros se zmocňuje a otřásá mou duší jako vítr na hoře třesoucí se starými duby.

Měsíc zapadl do břehu proudu, který lemuje Západní oblohu, sedm Plejád se potopilo z nebe a půlnoc spěchá; moje naděje létají a bohužel! sám na svém unaveném gauči ležím.

Tančící úplněk kolem nějakého spravedlivého nového oltáře pošlapává měkké květy jemné trávy.

Žádný med pro mě, pokud přichází s včelou.

Měsíc a Plejády zapadly, / půlnoc je blízko, / čas plyne, plyne, přesto / sám lžu.

Pouhý vzduch, tato slova, ale lahodná slyšet.

Jak mě láska uvolňovače končetin zametá pryč