Andrei Tarkovsky slavné citáty

Myslím, že se člověk musí od dětství učit, aby se ocitl sám. Znamená to nenudit se, když jste sami, protože člověk, který se nudí, když je sám-jak se mi zdá-je v nebezpečí.

Pokud s něčím uspějeme, je to jen proto, že ostatní potřebují to, co e vyprodukovali. A čím větší úspěch s něčím máme, tím více lidí vyžaduje, abychom to vyjádřili. Je tedy samozřejmé, že v důsledku toho v zásadě nikdy nevyhrajeme, ostatní vyhrávají. Vždycky prohrajeme

Umění se rodí ze špatně navrženého světa

Umělec má povinnost být klidný. Nemá právo projevovat své emoce, své zapojení, jít to všechno vylévat na publikum. Jakékoli vzrušení nad předmětem musí být sublimováno do olympijského klidu formy. To je jediný způsob, jak může umělec vyprávět o věcech, které ho vzrušují.

Mým cílem je natáčet filmy, které lidem pomohou žít, i když někdy způsobí neštěstí

Musí existovat nějaký tlak; umělec existuje, protože svět není dokonalý. Umění by bylo k ničemu, kdyby byl svět dokonalý, protože člověk by nehledal harmonii, ale prostě by v ní žil. Umění se rodí ze špatně navrženého světa.

Zajímají mě pouze názory dvou lidí: jeden se jmenuje Bresson a druhý Bergman.

Je zřejmé, že umění nemůže nikoho nic naučit, protože za čtyři tisíce let se lidstvo nenaučilo vůbec nic. Už dávno bychom se měli stát anděly, kdybychom byli schopni věnovat pozornost zkušenostem umění a nechat se změnit v souladu s ideály, které vyjadřuje. Umění má pouze schopnost prostřednictvím šoku a katarze učinit lidskou duši vnímavou k dobru. Je směšné si představit, že lidé mohou být učeni být dobří-umění může dát jen jídlo-otřes-příležitost-pro psychický zážitek.

Umění se rodí a uchvacuje všude tam, kde je nadčasová a nenasytná touha po duchovnu.

Historie není čas, ani evoluce. Oba jsou důsledky. Čas je stav: plamen, ve kterém žije mlok lidské duše

Když o tématu bylo řečeno méně, než bylo řečeno, můžete stále přemýšlet dále. Alternativou je, aby publiku byla předložena závěrečná dedukce (...) žádné úsilí z jejich strany. Co to pro ně může znamenat, když se s autorem nesdíleli o utrpení a radosti z uvedení obrazu do bytí?

Vím jen jednu věc. když spím, neznám žádný strach, ne, potíže žádné blaženosti. požehnání tomu, kdo vynalezl spánek. společná mince, která nakupuje všechny věci, rovnováha, která vyrovnává pastýře a krále, blázna a moudrého muže. na zdravém spánku je jen jedna špatná věc. říká se, že se velmi podobá smrti.

Úkolem ředitele je znovu vytvořit život, jeho pohyb, jeho rozpory, jeho dynamiku a konflikty. Je jeho povinností odhalit každou iotu pravdy, kterou viděl, i když ne každý považuje tuto pravdu za přijatelnou. Umělec samozřejmě může ztratit svou cestu, ale i jeho chyby jsou zajímavé, pokud jsou upřímné. Představují totiž realitu jeho vnitřního života, peregrinací a bojů, do nichž ho uvrhl vnější svět.

Nikdy se nepokoušejte sdělit svůj nápad publiku-je to nevděčný a nesmyslný úkol. Ukažte jim život a oni v sobě najdou prostředky, jak ho posoudit a ocenit.

Přidělenou funkcí umění není, jak se často předpokládá, šířit myšlenky, šířit myšlenky, sloužit jako příklad. Cílem umění je připravit člověka na smrt, orat a bránit jeho duši a učinit ji schopnou obrátit se k dobru

Moderní masová kultura, zaměřená na "konzumenta", civilizaci protetiky, ochromuje lidské duše, vytváří bariéry mezi člověkem a klíčovými otázkami jeho existence, jeho vědomí sebe sama jako duchovní bytosti.

Postavit člověka vedle sebe s bezmezným prostředím, spojit ho s nespočetným počtem lidí kolem něj a daleko, spojit člověka s celým světem, to je význam kinematografie.

Když mluvím o poezii, nemyslím na ni jako na žánr. Poezie je vědomí světa, zvláštní způsob vztahu k realitě. Takže poezie se stává filozofií, která vede člověka po celý život.

Snad smysl veškeré lidské činnosti spočívá v uměleckém vědomí, v nesmyslném a nezištném tvůrčím aktu? Možná je naše schopnost tvořit důkazem toho, že jsme sami byli stvořeni k obrazu a podobě Boha?

Poezie je vědomí světa, zvláštní způsob vztahu k realitě.

UMĚLECKÝ OBRAZ JE VŽDY METONYMEM, KDE JE JEDNA VĚC NAHRAZENA JINOU, ČÍM MENŠÍ JE VĚTŠÍ. ABY UMĚLEC VYPRÁVĚL O TOM, CO JE ŽIVÉ, POUŽÍVÁ NĚCO MRTVÉHO; MLUVIT O NEKONEČNÉM, UKAZUJE KONEČNÉ.

Pro pracujícího umělce je zjevně nejtěžší vytvořit si vlastní koncepci a následovat ji, nebát se přísností, které ukládá, ať už jsou jakkoli rigidní... Vidím to jako nejjasnější důkaz geniality, když umělec následuje své pojetí, svou myšlenku, svůj princip tak neochvějně, že má tuto svou pravdu neustále pod kontrolou a nikdy ji nepustí ani kvůli svému vlastnímu potěšení ze své práce.

Člověk se od osvícenství zabýval věcmi, které měl ignorovat.

Co je to umění? (...) Jako vyznání lásky: vědomí naší vzájemné závislosti. Zpověď. Nevědomý čin, který přesto odráží skutečný smysl života-lásku a oběť.

Moje setkání s jiným světem a jinou kulturou a počátky připoutanosti k nim vyvolaly podráždění, sotva vnímatelné, ale nevyléčitelné-spíše jako neopětovaná láska, jako příznak beznaděje snahy pochopit, co je neomezené, nebo sjednotit, co nelze spojit; připomínka toho, jak konečná, jak omezená, naše zkušenost na zemi musí být omezena.

Film [Stalker] musí být na začátku pomalejší a nudnější, aby diváci, kteří vešli do špatného divadla, měli čas odejít před zahájením hlavní akce.

Pro mě jsou nejzajímavější postavy navenek statické, ale vnitřně nabité převažující vášní.

...zdá se, že nikdo nechápe, že láska může být pouze jednostranná, že žádná jiná láska neexistuje, že v žádné jiné formě to není láska. Pokud to zahrnuje méně než úplné dávání, není to láska. Je impotentní; prozatím to není nic.

...umění musí nést touhu člověka po ideálu, musí být výrazem jeho dosažení; že umění musí dát člověku naději a víru. A čím beznadějnější je svět v umělcově verzi, tím jasněji možná musíme vidět ideál, který stojí v opozici - jinak se život stává nemožným! Umění symbolizuje smysl naší existence.

Pokud se pokusíte potěšit diváky a nekriticky přijmout jejich vkus, může to znamenat pouze to, že k nim nemáte žádný respekt: že prostě chcete sbírat jejich peníze.

Muž píše, protože je mučen, protože pochybuje. Musí neustále dokazovat sobě i ostatním, že za něco stojí. A pokud vím jistě, že jsem génius? Proč tedy psát? K čemu to sakra je?

Je chybou mluvit o umělci, který hledá svůj předmět. Ve skutečnosti v něm subjekt roste jako ovoce a začíná vyžadovat výraz. Je to jako porod. Básník nemá na co být hrdý. Není pánem situace, ale služebníkem. Tvůrčí práce je jeho jedinou možnou formou existence a každé jeho dílo je jako skutek, který nemá moc anulovat. Aby si byl vědom, že posloupnost takových skutků je splatná a zralá, že spočívá v samotné povaze věcí, musí mít víru v myšlenku; protože pouze víra blokuje systém obrazů, pro který čtený systém života.

Zdá se mi, že lidé, kteří se nudí ve své vlastní společnosti, jsou v nebezpečí.

Nevyslovené pocity jsou nezapomenutelné.

Kde jsem, když nejsem ve skutečnosti nebo ve své fantazii?

Chvíli mlčet je dobré. Slova nemohou skutečně vyjádřit emoce člověka.

Umění by bylo k ničemu, kdyby byl svět dokonalý.

Vědění je pravdivé pouze tehdy, je-li založeno na morálce.

Umělec, který nemá víru, je jako malíř, který se narodil slepý.

Žádné "mise en scÃne" nemá právo být opakováno, stejně jako žádné dvě osobnosti nejsou nikdy stejné. Jakmile se "mise en scÃne" promění ve znamení, klišé, koncept, jakkoli originální, pak se celá věc - postavy, situace, psychologie - stane schematickou a falešnou.

Smrt dětství je začátkem poezie.

Dobře víme, že ani lásku, ani klid mysli nelze koupit za žádnou měnu.

Mým úkolem je, aby si každý, kdo vidí mé filmy, uvědomil svou potřebu milovat a dávat svou lásku a uvědomil si, že krása ho přivolává.

Je naprosto možné být profesionálním režisérem nebo profesionálním spisovatelem a nebýt umělcem: pouze jakýmsi vykonavatelem myšlenek jiných lidí.

Stalker se zdá být slabý, ale v podstatě je to on, kdo je neporazitelný kvůli své víře a vůli sloužit druhým.

Pokud existují lidé, kteří mluví stejným jazykem jako já, tak proč bych měl zanedbávat jejich zájmy kvůli nějaké jiné skupině lidí, kteří jsou cizí a vzdálení? mají své vlastní "bohy a modly" a my nemáme nic společného. [...] Pokud se pokusíte potěšit diváky a nekriticky přijmout jejich vkus, může to znamenat pouze to, že k nim nemáte žádný respekt: že prostě chcete sbírat jejich peníze

Objektivita může být pouze autorova, a tedy Subjektivní, i když upravuje týdeník.

Umění je realistické, když se snaží vyjádřit etický ideál. Realismus usiluje o pravdu a pravda je vždy krásná. Zde se estetika shoduje s etickým.

Stát se umělcem neznamená jen něco se naučit, osvojit si profesionální techniky a metody. Opravdu, jak někdo řekl, abyste mohli dobře psát, musíte zapomenout na gramatiku.

Mám hrůzu značek a štítků. Nechápu například, jak mohou lidé mluvit o Bergmanově "symbolice". Zdaleka ne symbolický, zdá se mi, že prostřednictvím a téměř biologického naturalismu dospěl k duchovní pravdě o lidském životě, která je pro něj důležitá.