Madeleine de Souvre, marquise de Sable slavné citáty

naposledy aktualizováno : 5. září 2024

other language: spanish | czech | german | french | italian | slovak | turkish | ukrainian | dutch | russian | portuguese

Madeleine de Souvre, marquise de Sable
  • Myslíme velmi na lidi, když neznáme rozsah jejich schopností, protože vždy předpokládáme, že více existuje, když vidíme jen polovinu.

  • Když umíněný člověk začne něco zpochybňovat, jeho mysl vypne vše, co by mohlo věc vyjasnit. Tento argument ho dráždí, jakkoli by to mohlo být, a zdá se, že se bojí odhalit pravdu.

  • Je marné a zbytečné zkoumat vše, co se ve světě děje, pokud nám naše studium nepomůže napravit naše cesty.

  • Existují lidé tak slepí a sebestřední ve všech věcech, že vždy věří, že ať si přejí nebo si myslí cokoli, mohou vnutit svou vůli ostatním lidem. Ať už používají jakýkoli špatný důvod, aby přesvědčili ostatní, tito sebestřední lidé jsou tak chyceni v procesu, že se jim zdá, že vše, co musí udělat, je vyslovit svá přání vznešeným a velícím tónem hlasu, aby přesvědčili všechny.

  • Ve znalosti lidských záležitostí bychom nikdy neměli dovolit, aby naše mysl byla zotročena ostatními tím, že se podrobíme jejich rozmarům. Musíme zachovat svobodu myšlení a nikdy nepřijmout nic čistě lidské autority do našich hlav. Když je nám předložena různorodost názorů, musíme si vybrat, pokud můžeme; pokud nemůžeme, musíme zůstat na pochybách.

  • Být příliš nespokojený sám se sebou je slabost. Být příliš spokojený sám se sebou je hloupost.

  • Pouta ctnosti by měla být bližší než pouta krve, protože dobrý člověk je blíže jinému dobrému člověku svou podobností morálky než syn svému otci svou podobností tváře.

  • Je to jedinečná vlastnost lásky, že ji nemůžeme skrýt tam, kde existuje, nebo předstírat, kde neexistuje.

  • Je to velmi časté selhání, nikdy být potěšen naším štěstím ani nespokojen s naší povahou.

  • Ten, kdo používá podvod, by měl alespoň využít svého úsudku, aby zjistil, že sotva může velmi dlouho skrývat zrádné chování mezi chytrými muži, kteří jsou odhodláni ho najít, i když mohou předstírat, že jsou oklamáni, aby zamaskovali své znalosti o jeho podvodnosti.

  • Dáváme přednost lidem, kteří se nás snaží napodobit, než těm, kteří se nám snaží vyrovnat. Je to proto, že napodobování je známkou úcty, ale touha rovnat se ostatním je známkou závisti.

  • Malichernost mysli, nevědomost a domněnka jsou příčinou tvrdohlavosti, protože tvrdohlaví lidé chtějí věřit jen tomu, co si sami dokážou představit, a dokážou si představit jen velmi málo věcí.

  • Existuje mnoho lidí, kteří jsou tak nakloněni říkat "ne", že "ne" vždy předchází tomu, co jim řekneme. Tato negativní vlastnost je činí tak nepříjemnými, že i když dělají to, co chceme, nebo souhlasí s tím, co říkáme, vždy ztratí potěšení, které by se jim mohlo dostat, kdyby nezačali tak špatně.

  • Učíme se stejně tak neúspěchy druhých, jako jejich učením. Příklady nedokonalosti jsou pro dosažení dokonalosti stejně užitečné jako modely kompetence a dokonalosti.

  • Poctivé a upřímné činy zavádějí zlé a způsobují, že ztrácejí cestu ke svým vlastním cílům, protože podlí lidé obvykle věří, že lidé nikdy nekonají bez podvodu.

  • Ctnost není vždy tam, kde se zdá být. Lidé někdy uznávají laskavosti jen proto, aby si udrželi svou pověst, a aby se stali drzějšími nevděčnými za laskavosti, které si nepřejí uznat.

  • Je lepší, aby velké národy hledaly slávu nebo dokonce marnost ve svých skutcích, než aby zůstaly lhostejné . Neboť i když nejsou podněcováni k tomu, aby jednali podle ctnostných zásad, přinejmenším existuje spásná milost, že budou dělat věci, které by možná neudělali, kdyby jejich činy nebyla podněcována marnost.

  • Sociální styk, dokonce i přátelství mezi většinou lidí, je pouze obchodní ujednání, které trvá jen tak dlouho, dokud je potřeba.

  • Sebeláska je téměř vždy vládnoucím principem našich přátelství. To nás nutí vyhnout se všem našim povinnostem v nerentabilních situacích a dokonce způsobuje, že zapomínáme na naše nepřátelství vůči našim nepřátelům, když se stanou dostatečně silnými, aby nám pomohli dosáhnout slávy nebo bohatství.

  • Sebeláska je dokonce oklamána sebeláskou, protože tím, že se staráme o své vlastní zájmy a ignorujeme zájmy jiných lidí, ztrácíme výhodu, která přichází s výměnou laskavostí.

  • Více nás odrazují lidé, kteří předvádějí svou důstojnost, než lidé, kteří předvádějí své šatníky. Když se lidé musí oklamat, aby získali pozornost, je to jisté znamení, že toho nejsou hodni. Pokud se chceme stát hodnými, můžeme tak učinit pouze vrozenou eminencí udělenou ctností. Vážíme si skvělých lidí více pro vlastnosti jejich duše než pro vlastnosti jejich bohatství.

  • Láska je vždy pánem všude. Utváří duši, srdce a mysl všude tam, kde existuje. Nezáleží na množství lásky, ale jednoduše na její existenci v mysli a srdci, kde sídlí. A skutečně se zdá, že láska je k duši milence, stejně jako duše sama k tělu, které oživuje.

  • Je silou charakteru uznat naše selhání a naše silné stránky a je slabostí charakteru nezůstávat v souladu s dobrým i špatným, které je v nás.

  • Touha vypadat kompetentně často brání naší schopnosti stát se kompetentními, protože se více snažíme ukázat své znalosti, než se učit to, co nevíme.

  • Existuje určitý způsob sebestřednosti v mluvení, který vždy činí řečníka nepříjemným. Neboť je stejně veliká pošetilost naslouchat jen sami sobě, když vedeme rozhovor s ostatními, jako mluvit sami se sebou, když jsme sami.

  • Průměrní průměrnosti, zejména ti, kteří se učí, jsou s největší pravděpodobností umínění. Pouze silné mysli vědí, jak napravit své názory a opustit špatnou pozici.

  • Pošetilé činy druhých by nám měly sloužit spíše jako lekce než jako příležitost k smíchu těm, kteří je páchají.

  • Je to tak velká chyba mluvit příliš mnoho, že v podnikání a konverzaci, pokud je dobré také krátké, je to dvojnásob dobré a člověk získává stručností to, co často ztrácí přemírou slov.

  • Často si ceníme vnějšího a povrchního aspektu věcí více než jejich vnitřní reality. Špatné chování kazí všechno, dokonce i spravedlnost a rozum. "Jak" věcí záleží nejvíce, a dokonce i ty nejnepříjemnější záležitosti mohou být oslazeny a zlaceny správným vzhledem. Taková je zaujatost a slabost lidské mysli.

  • Všechny velké zábavy jsou pro křesťanský život nebezpečné.

  • Každý je tak pohlcen svými vlastními vášněmi a zájmy, že o nich vždy chce mluvit, aniž by se zapojil do vášní a zájmů těch, s nimiž mluví, i když jeho posluchači mají stejnou potřebu, aby jim ostatní naslouchali a pomáhali jim.

  • Téměř vždy se staneme pány těch, které dobře známe, protože ten, kdo je důkladně pochopen, je v jistém smyslu podřízen těm, kteří mu rozumějí.

  • Místo toho, abychom se seznámili s ostatními, myslíme jen na to, abychom se jim dali najevo. Bylo by lepší naslouchat jiným lidem, aby se stali osvícenými, než mluvit tak, aby před nimi zářili.

  • V získávání dobré rady je tolik moudrosti jako v jejím poskytování. Nejrozumnější lidé se zdráhají uvažovat o pocitech jiných lidí; a vědět, jak se podřídit moudrému vedení druhých, je samo o sobě druhem moudrosti.

  • I ti nejlepší lidé, i když neinstruovaní, jsou vždy slepí a nejistí. Musíme se snažit poučit se, aby nás nevědomost neučinila ani příliš plachými, ani příliš odvážnými.

  • Sebeláska nás nutí klamat se téměř ve všech věcech, odsuzovat ostatní a obviňovat je ze stejných chyb, které v sobě neopravujeme; děláme to buď proto, že si neuvědomujeme zlo, které v nás existuje, nebo proto, že vždy vidíme své vlastní zlo maskované jako dobro.

  • Je jen malá výhoda v tom, abychom se potěšili, když se nám nelíbí nikdo jiný, protože naše velká sebeláska je často potrestána opovržením druhých.

  • Je obdivuhodnou dovedností sladit odmítnutí civilními slovy, která odčinila laskavost, kterou nejsme schopni poskytnout.

  • Bohatství nás nenaučí překonat touhu po bohatství. Držení mnoha statků nepřináší odpočinek, když si po nich nepřejete.

  • Pod největší zbožností je vždy skryto dost sebelásky, aby bylo možné stanovit limity pro charitu.

  • Někdy chválíme, jak to bývalo, abychom obviňovali přítomnost, a vážíme si toho, co už není, abychom pohrdali tím, co je.

  • Tato imperialita, která nám pomáhá ve všech věcech, je pouze vhodnou autoritou, která pochází z nadřazeného ducha.

  • Nic nám nemůže říci tolik o obecné bezpráví lidstva jako dokonalé seznámení s naším vlastním nemoderním chováním. Kdybychom přemýšleli nad svými vlastními impulsy, rozpoznali bychom ve své vlastní duši hlavní princip všech neřestí, které vyčítáme jiným lidem; a pokud to není v našich samotných činech, bude to přítomno alespoň v našich impulsech. Neexistuje žádná zloba, kterou by sebeláska nenabídla našemu duchu, abychom mohli využít jakékoli příležitosti, a je jen málo lidí dost ctnostných na to, aby nebyli v pokušení.

  • Rozhovor těch, kteří nás rádi ovládají, je velmi nepříjemný. Měli bychom však být vždy připraveni laskavě uznat pravdu, bez ohledu na to, v jakém převleku k nám přijde.

  • V těch, kteří jsou v životě umístěni nad námi, existuje určitá skrytá průměrnost, schopnost přijímat Svobody ve snaze o potěšení a rozptýlení, aniž by to poškodilo čest a úctu, kterou jim dlužíme.

  • Jsou malicherní lidé, kteří nesnesou, aby jim byla připomínána jejich nevědomost, protože jsou obvykle slepí ke všem věcem, docela hloupí a docela ignoranti, nikdy nic nezpochybňují a jsou přesvědčeni, že jasně vidí to, co ve skutečnosti vůbec nevidí, kromě temnoty svých vlastních dispozic.

  • Dobré výsledky jsou někdy způsobeny selháním úsudku, protože schopnost úsudku nám často brání v tom, abychom podnikli mnoho věcí, které by uspěly, kdyby se uskutečnily bez přemýšlení.

  • Kritika by měla probudit naši pozornost, ne rozněcovat náš hněv. Měli bychom naslouchat těm, kteří nám odporují, a neutíkat před nimi. Pravda by měla být naší příčinou, bez ohledu na to, jakým způsobem k nám přichází.

  • Ačkoli většina přátelství, která existují, si nezaslouží jméno, můžeme je přesto využít v souladu s našimi potřebami, jako druh komerčního podniku založeného na nejistých základech a ve kterém jsme velmi často podvedeni.

  • Naše dobré skutky nám často dělají nepřátele a nevděčný člověk námi pohrdá ve dvou ohledech; protože není ochoten uznat vděčnost, kterou nám dluží: nechce mít svého dobrodince jako svědka svého nevděčného chování.