-
Nebylo to tak, že by rozeklané srázy byly vznešené, že obklopující lesy byly nejtemnějším stínem, nebo že vody byly hluboce hluboké; ale že nade všemi, skály, dřevo, a voda, přemítal ducha odpočinku a tichá energie přírody pohnula duši do jejích hlubin.
-
Nebe je duší všech scenérií. To dělá zemi krásnou při východu slunce a nádhernou při západu slunce. V jednom dýchá nad zemí krystalický éter, v druhém tekuté zlato.
-
Pokud se dožiju dost starého věku,mohu si sednout pod nějaký keř, poslední v utilitárním světě, a cítit vděčnost, že intelekt ve svém pochodu ušetřil jeden pozůstatek starověkého lesa, abych mohl zemřít.
-
A venkovská příroda je plná stejného zrychlujícího ducha-je to ve skutečnosti důl bez vyčerpání, ze kterého básník a malíř přinesli takové úžasné poklady-neochvějný pramen intelektuálního požitku, kde všichni mohou pít a být probuzeni k hlubšímu pocitu geniálních děl a horlivějšímu vnímání krásy naší existence. Pro ty, jejichž dny jsou všechny spotřebovány v nízkých honbách lakoty, nebo křiklavé lehkomyslnosti módy, nepozorující krásu přírody, jsou nevědomé harmonie stvoření
-
Jak jsem chodil... den za dnem, a úplně sám, aby zjistil, jestli mezi starými věcmi nebylo něco nového!
-
. . .příroda stále převládá a jsou tací, kteří litují, že s vylepšením kultivace by měla zmizet vznešenost divočiny: protože ty scény samoty, z nichž nikdy nebyla zvednuta ruka přírody, působí na mysl s hlubším tónem emocí než cokoli, čeho se dotkla ruka člověka. Mezi nimi jsou následná sdružení Boha Stvořitele-jsou to jeho neposkvrněná díla a mysl je uvržena do kontemplace věčných věcí.
-
Uprostřed těch scén samoty... mysl je uvržena do kontemplace věčných věcí.
-
Nikdo neví, jak často je Boží ruka vidět na poušti, kromě těch, kteří ji touží po životě člověka.
-
Nic není vynalezeno a dovedeno k dokonalosti najednou.
-
Celkově skály, dřevo a voda plodily ducha odpočinku a tichá energie přírody pohnula duši do jejích nejvnitřnějších hlubin.
-
Neduhy diskriminace jsou stále s námi. Musíme pokračovat v houževnatosti a ostražitosti šedesátých let. rasové porozumění není něco, co najdeme; je to něco, co vytváříme.
-
Jak krásné jsou portály noci, když hvězdy vycházejí, aby sledovaly, jak umírá Denní světlo.
-
Chodit s přírodou jako básník je nezbytnou podmínkou dokonalého umělce.
-
Pokud je představivost spoutána a není popsáno nic jiného než to, co vidíme, málokdy se v malbě nebo poezii vytvoří něco opravdu velkého
-
Nyní příroda není v rozporu s uměním, ani umění s přírodou; oba jsou služebníky jeho prozřetelnosti. Umění je dokonalost přírody. Kdyby byl svět nyní takový, jaký byl šestý den, nastal by ještě chaos. Nat, jsou nevědomé harmonie stvoření.
-
Nikdy se mi nepodaří malovat scény, jakkoli krásné, hned po návratu z nich. Musím počkat na čas, abych nakreslil závoj nad společnými detaily...
