George Muller slavné citáty

Žiji v duchu modlitby. Modlím se, když chodím, když ležím a když vstávám. A odpovědi vždy přicházejí.

Síla našeho duchovního života bude přesně úměrná místu, které má Bible v našem životě a myšlenkách.

Začátek úzkosti je konec víry a začátek pravé víry je konec úzkosti.

Jediný způsob, jak se naučit silné víře, je vydržet velké zkoušky.

Co je jídlo pro vnitřního člověka? Ne modlitba, ale slovo Boží; a zde opět ne prosté čtení Božího slova, takže prochází pouze naší myslí, stejně jako voda prochází potrubím, ale zvažuje to, co čteme, přemýšlí o tom a aplikuje to na naše srdce.

Pokud nás Duch Svatý vede, bude to dělat podle písem a nikdy v rozporu s nimi.

Víra nepůsobí v oblasti možného. Není pro Boha žádná sláva v tom, co je lidsky možné. Víra začíná tam, kde končí síla člověka.

Neměli bychom se zmenšovat z příležitostí, kde může být naše víra vyzkoušena. Čím více budu v pozici, kdy budu zkoušen ve víře, tím více budu mít příležitost vidět Boží pomoc a vysvobození. Každý nový případ, ve kterém mi pomáhá a vysvobozuje, zvýší mou víru. Věřící by se neměl zmenšovat ze situací, pozic nebo okolností, ve kterých může být jeho víra vyzkoušena, ale měl by je vesele přijmout jako příležitost vidět Boží ruku nataženou v pomoci a vysvobození. Tak bude jeho víra posílena.

Křesťan by se nikdy neměl starat o zítřek nebo dávat střídmě kvůli možné budoucí potřebě. Pouze přítomný okamžik je náš, abychom sloužili Pánu, a zítra možná nikdy nepřijde...Život má stejnou hodnotu, jakou je vynaložen na Pánovu službu.

Náš Nebeský Otec nikdy nebere svým dětem nic, pokud jim nechce dát něco lepšího.

Věřím, že Bůh vyslyšel mé modlitby. Ve svém vlastním čase dá najevo, že mě slyšel. Zaznamenal jsem své prosby, že až jim Bůh odpoví, jeho jméno bude oslaveno.

Bůh nařizuje nejen naše kroky, ale také naše zastávky.

Pokud si přejeme, aby naše víra byla posílena, neměli bychom se zmenšovat z příležitostí, kde může být naše víra vyzkoušena, a proto prostřednictvím zkoušek být posílena.

Prvním velkým a hlavním úkolem, kterému bych se měl každý den věnovat, je mít svou duši šťastnou v Pánu.

Když Bůh překoná naše těžkosti pro nás, máme jistotu, že jsme zapojeni do jeho díla, a ne do svého vlastního

Čím větší je obtížnost, kterou je třeba překonat, tím více bude k Boží slávě vidět, kolik toho lze udělat modlitbou a vírou.

Služebník Boží má jen jednoho Pána. Služebník se stane služebníkem, aby usiloval o to, aby byl bohatý, velký a ctěný v tom světě, kde byl jeho pán chudý, zlý a opovrhovaný.

Správně vycvičené dítě může být celosvětovým požehnáním, jehož vliv sahá až do věčných let. Ale zanedbané nebo špatně nasměrované řízené dítě může žít, aby zničilo a rozstřílelo lidstvo, a zanechat vlivy zla, které se budou valit ve stále větším objemu, dokud se nevrhnou do propasti věčného zatracení.

Boží slovo je naším jediným měřítkem a Duch Svatý naším jediným učitelem.

Čím větší zkouška, tím sladší vítězství.

Abychom se mohli těšit ze slova, měli bychom ho i nadále číst a způsob, jak získat ducha modlitby, je pokračovat v modlitbě; protože čím méně čteme Boží slovo, tím méně si ho přejeme číst a čím méně se modlíme, tím méně se chceme modlit.

Zkoušky, překážky, potíže a někdy i porážky jsou samotným jídlem víry.

Pouze život modlitby a meditace učiní nádobu připravenou k použití mistra.

Každá instance poslušnosti, ze správných motivů, nás duchovně posiluje, zatímco každý akt neposlušnosti nás oslabuje.

Když zrak přestane, je čas, aby víra fungovala. Čím větší potíže, tím snazší je pro víru. Dokud zůstanou lidské možnosti úspěchu, víra nedosáhne věcí tak snadno, jako když selžou všechny přirozené vyhlídky.

Bůh s potěšením zvyšuje víru svých dětí. Místo toho, abychom nechtěli žádné zkoušky před vítězstvím, žádné cvičení trpělivosti, měli bychom být ochotni je vzít z Božích rukou jako prostředek. Zkoušky, překážky, potíže a někdy i porážky jsou samotným jídlem víry.

Bůh posuzuje to, co dáváme, podle toho, co držíme.

budeme-li pevně držet naši důvěru v něho, ale naše víra je také, cvičením, posílena; a tak to přijde, že, pokud budeme chodit s Bohem v jakékoli míře upřímnosti srdce, zkoušky víry budou větší a větší.

Přeji si mnoho věcí, které se týkají sebe; ale netoužím po ničem tak, abych měl srdce naplněné láskou k Pánu. Toužím po vřelém osobním připoutání k němu.

Čím více jsem v pozici, abych byl souzen ve víře s odkazem na mé tělo, moje rodina, moje služba Pánu, moje podnikání, atd. tím více budu mít příležitost vidět Boží pomoc a vysvobození; a každá nová instance, ve které mi pomáhá a vysvobozuje, bude směřovat k růstu mé víry.

Radost, kterou dávají odpovědi na modlitbu, nelze popsat; a podnět, který dávají duchovnímu životu, je nesmírně velký.

Je to běžné pokušení Satana, abychom se vzdali čtení slova a modlitby, když náš požitek je pryč; jako by to bylo k ničemu číst písma, když se nám nelíbí, a jako by to bylo k ničemu, aby se modlili, když nemáme ducha modlitby.

Byl den, kdy jsem zemřel; zemřel jsem sobě, svým názorům, preferencím, vkusu a vůli; zemřel světu, jeho schválení nebo odsouzení; zemřel na schválení nebo vinu dokonce mých bratří nebo přátel; a od té doby jsem studoval jen proto, abych se ukázal být schválen Bohu.

Křesťané si prakticky nepamatují, že když jsme spaseni milostí, úplně milostí, takže ve věci spásy jsou skutky zcela vyloučeny; přesto, pokud jde o odměny milosti, v budoucím světě existuje důvěrné spojení mezi životem křesťana zde a požitkem a slávou v den Kristova zjevení.

Konečně jsem viděl Krista jako svého Spasitele. Věřil jsem v Něj a dal jsem se mu. Břemeno se ze mě odvalilo a mou duši naplnila velká láska ke Kristu. To bylo před více než padesáti lety. Tehdy jsem miloval Ježíše Krista, ale rok poté jsem ho miloval víc, a další rok poté, a od té doby každý rok

Bůh je rád, že neustále mění svůj způsob jednání s námi, abychom nebyli v pokušení důvěřovat dárcům nebo okolnostem, ale pouze jemu a abychom na něj upírali zrak.

Duch a slovo musí být spojeny. Dívám-li se na ducha samotného bez slova, otevřu se také velkým bludům. Pokud nás Duch Svatý vůbec vede, bude to dělat podle písem a nikdy v rozporu s nimi.

Na základě naší vlastní dobroty nemůžeme očekávat, že naše modlitby budou vyslyšeny. Ale Ježíš je hoden, a kvůli němu můžeme mít naše modlitby vyslyšeny. Není nic příliš vybíravého, příliš nákladného nebo příliš velkého na to, aby mu Bůh dal. Je hoden. Je to neposkvrněné, svaté dítě, které za všech okolností jednalo podle Boží mysli. A pokud mu důvěřujeme, pokud se v Něj skrýváme, pokud ho postavíme dopředu a sebe do pozadí, závisíme na něm a prosíme o jeho jméno, můžeme očekávat, že naše modlitby budou vyslyšeny.

Jedině vírou v Pána Ježíše můžeme dosáhnout odpuštění svých hříchů a být v pokoji s Bohem; ale když věříme v Ježíše, stáváme se právě touto vírou Božími dětmi; mít Boha jako svého otce a může k němu přijít pro všechna časná a duchovní požehnání, která potřebujeme.

Chybělo-li upřímné srdce a upřímnost před Bohem nebo jsem trpělivě nečekal na Boha na poučení, nebo pokud jsem upřednostňoval radu svých bližních před prohlášením Božího Slova, udělal jsem velké chyby.

Jen ať je to důvěra v Boha, ne v člověka, ne za okolností, ne v žádné z vašich vlastních námah, ale skutečná důvěra v Boha, a bude vám pomáháno ve vašich různých potřebách... Ne za okolností, ne v přirozených vyhlídkách, ne v bývalých dárcích, ale pouze v Bohu. To je právě to, co přináší požehnání. Řekneme-li, že mu důvěřujeme, ale ve skutečnosti ne, pak nám Bůh, když nás vezme za slovo, umožní vidět, že se mu opravdu nesvěřujeme; a proto vzniká selhání. Na druhou stranu, pokud je naše důvěra v Pána skutečná, pomoc určitě přijde.

Buďte si jisti, že křesťanství je něco víc než formy a vyznání a obřady: v naší svaté víře je život, moc a realita.

Nestačí se začít modlit, ani se správně modlit; ani nestačí pokračovat po nějaký čas v modlitbě; ale musíme trpělivě, uvěřitelně pokračovat v modlitbě, dokud nedostaneme odpověď; a dále musíme nejen pokračovat v modlitbě až do konce, ale musíme také věřit, že nás Bůh slyší a odpoví na naše modlitby. Nejčastěji selháváme v tom, že nepokračujeme v modlitbě, dokud není dosaženo požehnání, a neočekáváme požehnání.

Jako varování pro rodiče zmiňuji, že můj otec mě upřednostňoval před mým bratrem, což bylo pro nás oba velmi škodlivé. Ke mně, jako sklon produkovat v mé mysli pocit sebeovznesení; a k mému bratrovi, tím, že v něm vytváří odpor vůči mému otci i mně.

Bratr s malými výdělky se může zeptat: "měl bych také dát? Moje výdělky jsou již tak malé, že moje rodina sotva vydělá. Moje odpověď zní: "už jste někdy uvažovali o tom, že důvodem, proč vaše výdělky zůstávají tak malé, může být to, že utratíte všechno za sebe? Kdyby vám Bůh dal více, použili byste to pouze ke zvýšení svého vlastního pohodlí, místo abyste hledali, kdo je nemocný nebo kdo nemá vůbec žádnou práci, abyste jim mohli pomoci.

Mým úkolem je ze všech sil sloužit své vlastní generaci;při tom budu nejlépe sloužit příští generaci, kdyby Pán Ježíš zůstal... Čím déle žiji, tím více si uvědomuji, že mám jen jeden život na zemi, a že tento jediný život je jen krátký život k setí, ve srovnání s věčností, ke sklizni.

Pokládání pokladů v nebi přitáhne srdce k nebi.

Peníze opravdu nestojí za nic víc, než za to, že je lze použít k uskutečnění Pánova díla. Život má stejnou hodnotu, jakou je vynaložen na Pánovu službu.

Viděl jsem jasněji než kdy jindy, že prvním velkým a primárním úkolem, kterému bych se měl každý den věnovat, bylo mít svou duši šťastnou v Pánu. První věc, kterou je třeba znepokojovat, nebyla, jak moc bych mohl sloužit Pánu, jak bych mohl oslavovat Pána; ale jak bych mohl dostat svou duši do šťastného stavu a jak může být můj vnitřní člověk živen...Viděl jsem, že nejdůležitější věcí, kterou musím udělat, je věnovat se čtení Božího Slova a meditaci nad ním.

Často mě udivuje, že jsem neviděl důležitost meditace nad písmem dříve v mém křesťanském životě. Jako vnější člověk není vhodný pro práci po delší dobu, pokud nejí, tak je to s vnitřním člověkem. Jaké je jídlo pro vnitřního člověka? Ne modlitba, ale Boží slovo-ne prosté čtení Božího Slova, aby procházelo pouze naší myslí, stejně jako voda protéká potrubím. Ne, musíme zvážit, co čteme, přemýšlet nad tím a aplikovat to na naše srdce.