Marilyn Hacker slavné citáty

Bydlel jsem ve studiovém bytě, který jsem koupil čtyři roky, než jsem ho koupil v roce 1989, takže jsem v něm už byl. Začal jsem tam žít v roce 1985, takže od té doby mám stejnou adresu a telefonní číslo.

Téměř nejste svobodní, pokud učíte skupinu postgraduálních studentů, abyste se s jedním z nich spřátelili. Nemyslím nic eroticky nabitého, jen přátelství.

Byl jsem vášnivý čtenář literárních časopisů, protože jsem byl teenager. Vždy existují objevy. Sedíte ve své židli, čtete; uvědomíte si, že jste četli příběh nebo skupinu básní čtyřikrát, a víte, Ano, Chci jít dál s tímto spisovatelem.

Jako učitel jste víceméně povinni věnovat všem stejnou pozornost. To vás může unavit.

Někdy jsme dostávali - a četl jsem-200 rukopisů týdně. Některé z nich byly úžasné, některé byly hrozné; většina byla průměrná. Bylo to jako dary dobrých a špatných víl.

Komunita znamená, že tu lidé tráví čas společně, a nemyslím si, že to tak opravdu je.

Nevím, zda tam byla báseň, která by pomohla něco rozvíjet. Myslím, že je to tam pro sebe, pro to, co v něm čtenář najde.

Nemyslím si, že je to náhodou, že jsem byl poprvé přitahován k překladu dvou francouzských básníků.

Snažím se psát každý den. Tady to dělám mnohem lépe, než když učím. Vždy přepisuji, obvykle docela blízko, což znamená první koncept, pak to odložte na 24 hodin a pak další koncepty.

Zajímalo by mě, co to znamená o americké literární kultuře a jejím přenosu, když vezmu v úvahu počet amerických básníků, kteří si vydělávají na živobytí výukou tvůrčího psaní na univerzitách. Nakonec jsem to udělal sám.

Jsem závislý na e - mailu, ale kromě toho existují praktické věci-možnost koupit si na internetu knihu, kterou v místním knihkupectví nenajdete. To by mohlo být záchranné lano, pokud žijete dále od zdrojů.

Matce bylo řečeno, že nemůže chodit na medicínu, protože je žena a Židovka. Stala se tak učitelkou ve veřejném školském systému v New Yorku.

Paříž je nádherné město. Nemohu říci, že patřím do zvláště anglofonní komunity.

Zdá se, že poezie byla odstraněna jako literární žánr a místo toho instalována jako druh duchovního aerobního cvičení - nikdo ji nemusí číst, ale může to udělat kdokoli.

Ženy milují nemocné dítě nebo zdravé zvíře; muž, který je oba svědí jako Inkubus.

Milovali jste dobře to, co jste velmi brzy odešli? Pojď domů a vezmi mě do náruče a zbav mě bolesti žaludku, bolesti hlavy, zármutku. Nikdy jsem nebyl tak plný, nikdy jsem nebyl tak úplně zbaven. Zimní večery se ponoří do okna. Ani jedno dílo vás nepřinutí, kde jste, obrátit se ve svém dni nebo se probudit ze své noci ke mně. Jediný dar, který jsem si nechal nebo dal, je to, co jsem plakal, stavidla zklamala smutek za mrtvé šance, za konec mládí, za každého, koho jsem miloval, kdo opravdu zemřel. Vypil jsem náš jeden rok ve slaném nálevu místo medu z ročních období vašeho jazyka.

Existuje způsob, jakým je spojeno veškeré psaní. Například ve druhém jazyce může workshop osvobodit studenty od používání slovní zásoby, kterou získávají.

Nejasnosti jazyka, a to jak z hlediska slovní zásoby, tak syntaxe, jsou fascinující: jak důležitá je konotace, co je ztraceno a co je získáno v lingvistickém přechodu.

Básnířka musí být buď bezpohlavní, samotářská výstřednice, která nemá co konkrétně říci ženám, nebo brilantní, tragická, mučená sebevražda.

Dobré psaní dodává energii, ať už jde o cokoli.

Kdo si může vybrat, jaká Bitva ji srazí?

jsem střídavě brilantní a bezcitný-a bezesný: postel je jen bažina, do které se lze vrátit.

Milovali jste dobře to, co jste velmi brzy opustili? Pojď domů a vezmi mě do náruče a zbav mě bolesti žaludku, bolesti hlavy, zármutku.

Mně se to stalo. Byl jsi tak hluboko, jako jsem kdy byl já. Byl jsi ve mně jako můj puls.

Na tom, že jste uprostřed něčeho, je něco velmi uspokojivého.

Každý si myslí, že napíše jednu knihu básní nebo jeden román.

Z jednotlivých básní jsou některé lyričtější a jiné popisnější nebo narativní. Každá báseň je opravena za okamžik. Všechny tyto okamžiky napsané nebo přečtené společně přebírají pohyb a architekturu vyprávění.

Zažil jsem uzdravení prostřednictvím poezie jiných spisovatelů, ale neexistuje způsob, jak si sednout a napsat v naději, že báseň bude mít léčivý potenciál. Pokud ano, napíšu špatnou báseň.

Svou práci jsem začal posílat do deníků, když mi bylo 26, což byla jen otázka, kdy jsem nabral odvahu. Byly to většinou časopisy, které jsem četl předchozích šest nebo sedm let.

Vzhledem k devalvaci literatury a studia cizích jazyků jako takových ve Spojených státech, stejně jako převaze teorie nad textem v postgraduálním studiu literatury, programy tvůrčího psaní udržují kurzy literatury osídlené.

Jasně, jakmile student již není studentem, možnosti vztahu se rozšíří.

Pracoval jsem na všech druzích zaměstnání, většinou komerční střih.

S, nebo navzdory našim jizvám, zůstaneme naživu.

Tah mezi zvukem a syntaxí vytváří jakési hudební napětí v jazyce, který mě zajímá.

Fenomén univerzitních programů tvůrčího psaní ve Francii neexistuje. Celá myšlenka je považována za novinku nebo zvláštnost.

Potěšení, které mám při psaní, mě zajímá o psaní básně. Není to prohlášení o tom, co si myslím, že by měl dělat někdo jiný. Pro mě je to zajímavé napětí mezi interiérem a exteriérem.

Možná je v první řadě výzvou vzít to, co považuji za čtenáře, a udělat z toho báseň, která musí být především věrohodnou básní v angličtině.

Překlad mě nutí podívat se na to, jak je báseň sestavena jiným způsobem, bez osobní investice básně, kterou píšu sám, ale stejně úzce technicky.

Když překládáte zejména poezii, musíte se podívat na to, jak spisovatel, se kterým pracujete, dává dohromady slova, věty, fráze, trojité napětí mezi linií verše, syntaxí a větou.

Překlad je zajímavě odlišný způsob, jak se zapojit jak do poezie, tak do jazyka, ve kterém jsem většinu času žil. Myslím, že se ti dva navzájem krmí.

Myslím, že na příchodu do města do práce je něco, co vás s ním spojí jiným způsobem.