David Almond slavné citáty

Máme jeden druhého, a naše příběhy se kroutí a mísí jako kroucení proudů řeky. Držíme se navzájem pevně, když se točíme a číháme po našich životech. Jsou chvíle velké radosti a magie. Ty nejúžasnější věci mohou čekat, jak každý den svítá, jak se každá stránka otáčí.

Nejlepší tip pro psaní je jen psát; sednout si a psát, začít to dělat a nebát se prázdné stránky.

Všechno se zdá být možné v noci, když zbytek světa usnul.

Každý má v sobě šev dobroty, " řekl Děda. "Jde jen o to, zda ji lze najít a vynést na světlo.

Dobré knihkupectví není jen o prodeji knih z regálů, ale o oslovení světa a změně.

Kniha. Jsou seřazeny na policích nebo naskládány na stůl. Tam jsou zabaleny v bundách, řádky úhledného tisku na pěkně vázaných stránkách. Vypadají jako takové uspořádané, statické věci. Pak vy, čtenář přijde. Otevřete knižní bundu a může to být jako otevření bran do neznámého města nebo otevření víka truhly s pokladem. Přečtete si první slovo a vyrazíte na cestu zkoumání a objevování.

A co je špatného na hře se slovy? Slova rádi hrají, stejně jako děti nebo koťata!

Vždy platilo, že politici chtějí od dětí jiné věci než dobří pedagogové. Dobří pedagogové chtějí imaginativní, průzkumné bytosti, ale politici chtějí jen ekonomické jednotky.

Musíme si dovolit vidět, co je vidět, a musíme si to představit.

Moje práce zkoumá hranici mezi racionalismem a pověrou a kolísavou hranici mezi nimi.

Nechci být zase malá. Ale zároveň Ano. Chci být já, jako jsem byl tehdy, a já, jako jsem teď, a já, jako budu v budoucnosti. Chci být já a nic než já. Chci být blázen jako měsíc, divoký jako vítr a stále jako země. Chci být vším, čím je možné být. Rostu a nevím, jak růst. Žiju, ale ještě jsem nezačal žít.

Pravda a sny jsou vždy zmatené,

Tak co mám napsat? Nemohu jen napsat, že se to stalo, pak se to stalo, pak se to stalo nudnému infinitumu. Nechám svůj deník růst stejně jako mysl, stejně jako strom nebo zvíře, stejně jako život. Proč by kniha měla vyprávět příběh v nudné přímce? Slova by měla bloudit a meandrovat. Měli by létat jako sovy a blikat jako netopýři a klouzat jako kočky. Měli by reptat a křičet, tančit a zpívat.

Ano. Ale smutný je v pořádku. Sad je jen na rozdíl od všeho

Myslel jsem, že nikdy nemůžete říct jen tím, že se na ně podíváte, co si myslí nebo co se děje v jejich životě. Dokonce i když máte hloupé lidi nebo opilé lidi v autobusech, lidé, kteří šli hloupě a křičeli nesmysly nebo se vám snažili říct všechno o sobě, nikdy jste o nich nemohli říct... Věděl jsem, že když se na mě někdo podívá, tak o mně taky nic neví.

Říká se, že lopatky jsou tam, kde byla vaše křídla, když jste byli andělem," řekla. "Říkají, že jsou tam, kde vám jednoho dne znovu narostou křídla."

Přijdeme k lampě vedle cesty a najednou přestaneme chodit, začneme tančit a třpytíme se v šachtách světla, jako hvězdy, jako mouchy, jako vločky prachu.

Tohle je náš svět. Ano, temnoty je v něm víc než dost. Ale nad vším je ta radost, Kit. Je tu všechno to krásné, krásné světlo.

O mrtvých je často známo, že jedí 27 a 53

Všude najde příběhy, v zrnech písku, které sbírá ze zahrady, v obláčcích kouře, které se unášejí z komínů vesnice, ve fragmentech hladkého dřeva nebo skla v jetsamu. Zeptá se jich: "odkud jste přišli? Jak jste se sem dostal?"A budou jí odpovídat hlasy velmi podobnými jejím vlastním, ale s novými lilts a skřípáním a stříkáním v nich, které ukazují, že jsou jejich vlastní.

Je tu světlo a radost, ale všude kolem je také tma a můžeme se v ní ztratit.

Psaní bude jako cesta, každé slovo krok, který mě zavede dále do neobjevené země.

Někdy prostě musíme přijmout, že existují věci, které nemůžeme vědět. Proč je vaše sestra nemocná? Proč můj otec zemřel?někdy si myslíme, že bychom měli být schopni vědět všechno. Musíme si dovolit vidět, co je vidět, a musíme si to představit.

Možná jsme všichni v něčí sen. Možná je všechno sen a nic jiného.

Slova by měla bloudit a meandrovat. Měli by létat jako sovy a blikat jako netopýři a klouzat jako kočky. Měli by reptat a křičet, tančit a zpívat.

Sedím na stromě zpívám jako ptáci můj zobák je moje pero moje písně jsou moje básně.

Až vyrosteš, "řekl jsem," přestaneš se někdy cítit malý a slabý?"Ne," řekla. "Uvnitř je vždy malá křehká a drobná věc, bez ohledu na to, jak jste dospělí."

Co jsi zač?"Zašeptal jsem. Znovu pokrčil rameny. "Něco," řekl. "Něco jako ty, něco jako zvíře, něco jako pták, něco jako anděl.""Zasmál se. "Něco takového.