Patrick Ness slavné citáty

Volby mohou být neuvěřitelně těžké, ale nikdy nejsou nemožné. Říci, že nemáte na výběr, je osvobodit se od odpovědnosti, a tak se člověk s integritou nechová.

Vaše mysl bude věřit uklidňujícím lžím a zároveň bude znát bolestivé pravdy, díky nimž jsou tyto lži nezbytné. A vaše mysl vás potrestá za to, že věříte oběma.

Říct, že nemáte na výběr, znamená zbavit se odpovědnosti.

Jsme rozhodnutí, která děláme.

... dobrý nápad vždy přitahuje další dobré nápady.

V tomto světě necitlivosti a přetížení informací je schopnost cítit, můj chlapče, opravdu vzácný dar.

Příběhy jsou důležité...Mohou být důležitější než cokoli jiného. Pokud nesou pravdu.

Kniha je také svět sám o sobě. Svět tvořený slovy, kde chvíli žijete.

Bez filtru je člověk jen chaos chůze.

Příběhy nemají vždy šťastné konce."To ho zastavilo. Protože ne, že ne? To je jedna věc, kterou ho Monstrum rozhodně naučilo. Příběhy byly divoké, divoká zvířata a šli směrem, který jste nemohli očekávat.

Výkřik pro knihovny. Křičte na mladé čtenáře, kteří je používají.

Knihovníci jsou průvodci pro všechny znalosti.

Naděje může být věc, která vás táhne vpřed, může být věc, která vás udržuje v chodu, ale že je to nebezpečné, že je to bolestivé a riskantní, že se to ve světě odváží a kdy nám svět někdy dovolil vyhrát odvahu?

Byl jsem nesmírně nekompromisní čtenář a bloudil jsem do své místní veřejné knihovny a tam seděl svět a čekal, až se na něj podívám, abych se o něm dozvěděl, abych zjistil, kdo bych v něm mohl být.

Všechno, co se stalo, mě přivedlo sem, na toto místo, s tímto nožem v ruce a něčím, co stojí za záchranu.

To je věc, kterou se učím o tom, že vás vyhodí sami. Nikdo Pro tebe nic nedělá. Pokud to nezměníte, nezmění se to.

Všichni padáme, ale na tom nezáleží. Důležité je znovu se zvednout.

Violo?V případě, že se jedná o jednu z hlavních příčin, které se mohou vyskytnout, je třeba si uvědomit, že se jedná o jednu z hlavních příčin, které mohou nastat, a to i v případě, že je to možné, a to i v případě, že je to možné, je to v případě, že je to možné, a to i v případě, že je to možné.

Violo? Stále mě voláš ... a já tě stále Hledám ... A já tě najdu ... vsadíš na to svůj život ... najdu tě ... stále mě voláš, Violo ... protože tady přicházím.

Takhle vás chráníme tím, že vás dostaneme ven.

Myslím, že možná všichni padnou... Myslím, že otázka je, jestli se zase vrátíme.

Jediný zločin, jediný zločin je vzít si život. Není nic jiného."A proto se nebojuješ," říkám. Prudce se ke mně otočí. "Zachovat život znamená bojovat se vším, za čím člověk stojí.

...Že to dělá odvahu světu a kdy nám svět někdy dovolil vyhrát odvahu?"~pg 423

Když štěstí není s tebou, je to proti tobě."~pg 92

Ne, "říká Ben," ale věřím tomu. Věřím ti. A proto je to naděje.

Nejhorší je ten, kdo ví lépe a nedělá nic.

Vzpomínám si na bolest, kterou jsem cítil, když se dostala příliš blízko, jak to bylo jako zármutek, jak to bylo jako ztráta, jako bych padal, padal do ničeho, jak mě to zaťalo a přimělo mě plakat, přimělo mě skutečně plakat.

Běžíme po pravé vidlici, Manchee v patách, noc a Prašná silnice táhnoucí se před námi, armáda a katastrofa za námi, já a Viola, běžící bok po boku.

A já se na ni dívám, jak tam sedí a ona se dívá přes řeku a čekáme, až přijde úsvit, každý z nás to ví. Každý z nás zná toho druhého.

Conor se pevně držel své matky. A tím ji mohl konečně nechat jít.

Pokud tě svět chce, bude přicházet, dokud tě nedostane. A kdo jsem já, kdo to může napravit? Kdo jsem já, kdo to může změnit, když to svět tak moc chce? Kdo jsem, abych zastavil konec světa, pokud bude stále přicházet?

Miluješ ho, " říká. Není to žádání, jen fakt. "Ano," říkám. Také fakt.

Já a Todd? Společně proti starostovi?"Usmívá se. "Nemá šanci.

Můžeme zachránit svět, " říkám a snažím se usmívat. "Ty a já.

Dělám, co musím, " říkám. Dělám, co musím, abych ho zachránil. Dělám, co musím, abych Todda zachránil.

Ale Wilf to nějak ví. Wilf to vždycky ví.

Jen jsem se snažil zůstat naživu, hledal jsem způsoby, jak tě najít, doufal jsem, že jsi mě tu nenechal."Nikdy," říkám. "Ne nikdy."Podívá se zpátky na mě. "Nikdy bych tě neopustil.""Slibuješ?"Zkříž mi srdce, doufám, že umřu," říká a stydlivě se usmívá. "Taky slibuju," řeknu a usmívám se na něj. "Nikdy tě neopustím, todde Hewitte, už nikdy.

Všimli jste si, že se neptá, kde jsem?"říká starosta hlas, pohybující se tam, někde. "Jeho první slova jsou, kde je?" A jeho hluk říká totéž. Zajímavý.

Nevím, kolik času ubíhá, když tam jen ležíme, jen cítíme, že ten druhý je opravdu tam, opravdu pravdivý, opravdu živý, cítíme jeho bezpečí, jeho váhu proti mému, drsnost jeho prstů dotýkajících se mé tváře, jeho teplo a jeho vůně a prašnost jeho šatů, a sotva mluvíme...

Todde!"Znovu křičím a dostávám se k němu a jeho hluk se otevírá ještě dál a ovine se kolem mě jako deka a já ho popadnu ke mně, popadnu ho ke mně, jako bych ho nikdy nenechal jít a on volá bolestí, ale jeho druhá ruka mě popadne zpět - "myslel jsem, že jsi mrtvý," říká, jeho dech na mém krku. "Myslel jsem, že jsi mrtvý."Todde," říkám a brečím a jediné, co můžu říct, je jeho jméno. "Todd.

Pokud někdy uvidíte válku, "říká, aniž by vzhlédla ze své schránky," dozvíte se, že válka jen ničí. Z války nikdo neunikne. Nikdo. Ani přeživší.

A vím to - vím to ve svém srdci - právě teď - Todd Hewitt-není nic, co bychom nemohli dělat společně -

Jen proto, že tam jdeš a já zůstanu tady, " říkám. "Neznamená to, že se rozcházíme."Ne," řekla a já vím, že to chápe. "Ne, to určitě ne." "už se od tebe nerozloučím," říkám a stále se dívám na naše prsty. "Ani v mé hlavě.

Život se rovná běhu a až přestaneme běhat, možná tak poznáme, že život je konečně u konce.

Věc, kterou stojí za to se naučit, stojí za to se dobře naučit.

A pokud se jednoho dne, "řekla, Teď opravdu pláče," ohlédneš zpět a cítíš se špatně, že jsi tak naštvaný, pokud se cítíš špatně, že jsi na mě tak naštvaný, že jsi se mnou nemohl ani mluvit, pak musíš vědět, Conore, musíš to bylo v pořádku. Bylo to v pořádku. To jsem věděl. Já vím, dobře? Vím všechno, co mi musíš říct, aniž bys to musel říkat nahlas.

Jsme rozhodnutí, která děláme. A musí udělat. Nejsme nic jiného.

A bolest je příliš mnoho, je příliš mnoho, je příliš mnoho a moje ruce jsou na mé hlavě a já se vzpamatovávám a moje ústa jsou otevřená v nekonečném bezslovném kvílení veškeré temnoty, která je ve mně. A já se do toho vracím.

Nepodváděj mě. Nikdy mě neopouštěj.

Zvuk, když havarujeme, je tak hlasitý, že je téměř nemožný.