Sarah Fielding slavné citáty

Slova laskavosti léčí svěšené srdce více než balzám nebo med.

Je to touha ohýbat všechny věci k našim vlastním účelům, která je mění ve zmatek a je hlavním zdrojem každého omylu v našem životě.

Na křídlech Fantazie, jemní čtenáři, vydejte se do vzduchu, kde představivostí můžete vytvořit velký úžasný hrad.

[F] nebo jak říká Sokrates, že moudrý muž je občanem světa, tak jsem si myslel, že moudrá žena má stejnou svobodu pohybovat se po všech stanicích nebo stupních mužů a napravit svou volbu, kdekoli se jí zlíbí.

Měl jsem v mysli krátký Boj, zda mám rezignovat na svého milence nebo na svou svobodu, ale netrvalo to dlouho. Zjistil jsem, že jsem svobodný jako vzduch a nemohl jsem snést myšlenku, že bych se na celý život dostal do moci jakéhokoli člověka pouze z přítomného vrtošivého sklonu.

Zdá se, že v lidské mysli jsou jen dvě velmistrovské vášně nebo hybatelé, jmenovitě láska a pýcha. A to, co tvoří krásu nebo deformitu charakteru člověka, je volba, pod kterou prapor se rozhodne přihlásit. Existuje však silný rozdíl mezi různými degresemi ve stejné věci a směsí dvou protikladů.

Snažím se neskrývat, že věřím, že ve vášni, která se nazývá láska, je velká směsice touhy-nebo spíše, bez jakéhokoli přitažlivého namáhání slov, může být nazývána společníkem lásky.

[F]nebo ženy, jako obchodníci, přitahují nespravedlivé, aby kupovali své zboží vysokou hodnotou, kterou na ně sami kladou.... Silně se snaží upevnit v myslích svých enamoratos svou vlastní vysokou hodnotu a pak vymyslet co nejvíce, aby je přiměli věřit, že mají po ruce tolik kupujících, že zboží-pokud nespěchají-bude všechno pryč.

Když jsem se pak smířil s mým současným sklonem, vytvořil jsem předmět svého vlastního uctívání, což nebylo nic jiného než mé vlastní porozumění.

Malou slečnu učí její maminka, že nikdy nesmí mluvit, než s ní promluví. Na tom sedí a zvedá hlavu, dívá se z jednoho na druhého, v naději, že bude povolána a oslovena jménem pretty miss.... Pokud by se to však nemělo stát a nikdo by si jí neměl všímat, je připravena plakat nad zanedbáváním. Pokud by však v místnosti byla další slečna pohladená a všimnutá, zatímco je tak přehlížena, nebude možné, aby zadržela své slzy, a slovo je blubbering.

Věřím, že žádný gentleman by si nepřál, aby jeho rodinné záležitosti byly zanedbávány, protože jeho žena si plnila hlavu rozkroky a pothooky, a kdo, protože rozuměla několika útržkům latiny, si toho vážil víc než hlídání jehly nebo poskytování večeře svého manžela.

Nejsem žádný z těch nesmyslných hlupáků, kteří dokážou kňučet a dělat romantickou lásku-to nechávám na mladších bratrech. Nechte můj majetek mluvit za mě.

Často jsem si myslel, že jsem v případě lovce lišek, který, když celý den dřel a potil se v honičce, jako by jeho úspěch mělo korunovat nějaké neslýchané požehnání, konečně zjistí, že vše, co má svou prací, je páchnoucí nevolné zvíře. Ale můj stav byl ještě horší než jeho; neboť nechává odporného ubožáka, aby byl roztrhán svými psy, zatímco já jsem byl nucen hladit své, a zlovolně předstírat, že je předmětem mé lásky.

Byl jsem mezi ctnostmi jako velký Turek v jeho seraglio žen, a rozhodl jsem se přebývat s tou ctností, která se mi v mých očích dívala nejspravedlivěji a v té době mi poskytovala největší potěšení. Stručně řečeno, udělal jsem z nich manželky: nejprve jsem je obdivoval, pak jsem z nich udělal svůj vlastní majetek, a pokud se nepodřídí mé vůli, znovu jsem je vypnul a rozvedl.

Pokud by se však přísná kritika měla na naši metodu zamračit, nechť upřímnost a dobrá nálada odpustí, co se děje podle našeho nejlepšího úsudku, kvůli prozíravosti v příběhu a potěšení a zábavě našeho upřímného čtenáře.

Motivy k činům a vnitřní obraty mysli se zdají být podle našeho názoru potřebnější než samotné činy; a mnohem raději bychom si vybrali, aby náš čtenář jasně pochopil, co si naši hlavní aktéři myslí, než to, co dělají.

Jejich ctnosti žily v jejich dětech. Rodina změnila své osoby, ale ne své způsoby, a pokračovali v požehnání světu z generace na generaci.

[H] lituji těch, kteří se (za předpokladu jména přátel) obklopují maximy dovážejícími moudrost pochybností a podezření, dokud si nevnucují tento velmi těžký úkol pracovat životem, aniž by znali lidské stvoření, kterému mohou správně používat jazyk a svobodně mluvit diktáty svých srdcí!

[Alegorie] je let, kterým se lidský důvtip pokouší V jednom a stejném čase prozkoumat dva objekty, a proto je přizpůsoben pouze těm nejvznešenějším géniům.

Existuje ještě jiný druh manželského dialektu (který přirozeně uspěje v tom, že spolu mluví), který může velmi správně stylizovat jazyk rozporuplný.... V prvním případě, jakkoli prostý předmět satiry může být vystaven celé společnosti, přesto vždy zůstává nějaké malé krytí.... Ale v této poslední metodě se vzdor stává otevřenějším a impulzivita, s níž jsou tyto rozpory vyslovovány (i když jejich subjekty jsou často nejvíce lhostejné povahy), zjevně dokazují, že vznikají z vášně.

Nevím, zda by bylo příliš odvážné tvrzení říci, že upřímnost dělá kapacitu.... Abychom však mohli vyzkoušet pravdivost jakéhokoli pozorování týkajícího se mysli, nejjednodušší metodou je ilustrovat ji vnějšími objekty. Kdyby se například člověk po celé dny svého života potil a pracoval, aby naplnil již plnou hruď, absurdita jeho marného úsilí by byla do očí bijící. Stejně tak, když je lidská mysl naplněna a naplněna představami, které tam přinášejí klamné sklony, není prostor pro vstup pravdy: upřímnost je vyhnána, vášně samy nesou vliv.

Důkladně rozvinout labyrinty lidské mysli je náročný úkol.... Abychom se do těchto zákoutí ponořili a otevřeli je čtenáři nápadným a srozumitelným způsobem, je nutné přijmout určitou svobodu psaní, ne striktně možná v mezích předepsaných pravidly.

Lidé se dívají na poznání, které se učí-nebo by se mohli naučit-od ostatních, jako na nejkrásnější stavby, které nejsou jejich vlastní: ve vnějších objektech by raději viděli své vlastní hogsty než palác svého souseda; a v mentálních by upřednostňovali jedno zrnko poznání získané jejich vlastním pozorováním před veškerou moudrostí tisíce Šalomounů.

Lichocení v námluvách je nejvyšší drzost, protože zatímco předstírá, že vám dává víc, než si zasloužíte, sleduje příležitost vzít od vás to, co opravdu máte.

Byl jsem odsouzen k tomu, abych byl sťat nebo upálen, jak se králi líbilo; a on byl milostivě potěšen, z velkých pozůstatků své lásky, zvolit nejmírnější větu.

Domníval jsem se, že mám určitou stálost mysli, protože bych mohl nést své vlastní utrpení, ale zjistil jsem, že skrze utrpení druhých bych mohl být oslaben jako dítě.

Ztráta svobody, která se musí účastnit být manželkou, byla ze všech věcí nejstrašnější pro mou představivost.

Pokud je pro autora při posuzování jeho vlastních děl nezbytná skromnost a upřímnost, neméně jsou v jeho čtenáři.

Co myslím láskou ... je tohle. Sympatická záliba-vzrušená fantazií, řízená úsudkem-a ke které se připojuje také nejupřímnější touha po dobru a štěstí svého předmětu.