Josephine Baker slavné citáty

Jste v předvečer úplného vítězství. Nemůžeš udělat chybu. Svět je za Vámi.

Musíme změnit systém vzdělávání a výuky. Historie nám bohužel ukázala, že bratrství je třeba se naučit, když by to mělo být přirozené.

Vzal jsem rány [života], ale vzal jsem je s bradou nahoru, důstojně, protože tak hluboce miluji a respektuji lidstvo.

Určitě přijde den, kdy barva neznamená nic jiného než tón pleti, kdy je náboženství vnímáno jedinečně jako způsob, jak mluvit o své duši; když místa narození mají váhu hodu kostkou a všichni lidé se rodí svobodní, když porozumění plodí lásku a bratrství.

Nikdo mě nezastraší. Každý je vyroben se dvěma pažemi, dvěma nohama, žaludkem a hlavou. Jen o tom přemýšlej.

Věřím v modlitbu. Je to nejlepší způsob, jak čerpat sílu z nebe.

Musíme ukázat, že s černochy a bělochy se v armádě zachází stejně. Jinak, jaký má smysl vést válku s Hitlerem?

Celý život jsem tvrdil, že lidé na světě se mohou naučit žít společně v míru, pokud nejsou vychováváni v předsudcích.

Francouze mám moc rád, protože i když vás urážejí, dělají to tak pěkně.

Krásná? Je to všechno otázka štěstí. Narodil jsem se s dobrými nohami. Pokud jde o zbytek... nádhera, ne. Zábavné, Ano.

Věci, které opravdu milujeme, zůstávají s námi vždy, zamčené v našich srdcích, dokud zůstane život.

Věřím v modlitbu. Je to nejlepší...

Tajemství pramene mládí je myslet na mladistvé myšlenky.

Bůh nemá rád zlo a žádné štěstí nemůže být postaveno na nenávisti. Milujte se navzájem jako bratři.

Umění je elastický druh lásky.

Houslista měl housle, malíř svou paletu. Měl jsem jen sebe. Byl jsem nástroj, o který se musím starat.

Vešel jsem do paláců králů a královen a do domů prezidentů. A mnohem víc. Ale nemohl jsem jít do hotelu v Americe a dostat šálek kávy, a to mě naštvalo.

Opravdu jsem nebyla nahá. Prostě jsem neměl žádné oblečení.

Byl to můj krém a já jeho káva - a když jste nás nalili, bylo to něco.

Budu tančit celý život. . . . Chtěl bych zemřít, bez dechu, strávený, na konci tance.

Jednoho dne jsem si uvědomil, že žiji v zemi, kde jsem se bál být černý. Byla to jen země pro bílé lidi. Ne černá. Tak jsem odešel. Ve Spojených státech jsem se dusil... Mnoho z nás odešlo, ne proto, že bychom chtěli odejít, ale proto, že jsme to už nemohli vydržet... V Paříži jsem se cítil osvobozen.

Bílá představivost je jistá, pokud jde o černochy.

Protože jsem na jevišti zosobňoval divocha, snažil jsem se být v každodenním životě co nejcivilizovanější.

V jiných zemích jsem byl ďábel a v Americe jsem byl také malý ďábel.

Je to to, čemu říkají povolání, co děláte s radostí, jako byste měli oheň ve svém srdci, ďábla ve svém těle?

Pamatuji si, že když Lindbergh dorazil do Paříže, byl jsem jedním z prvních lidí, kteří se dozvěděli o jeho přistání, protože Francouzi vědí, že jsem se narodil v St.Louis, protože si mysleli, že bych byl velmi hrdý na to, že to oznámím veřejnosti, dali mi zprávy jako první. Pak jsem hrál v ' Folies Bergere.'

... Vypadalo to velmi odlišně od Sochy svobody, ale co na tom záleželo? K čemu bylo dobré mít sochu bez svobody, svobodu jít tam, kam si člověk vybral, když ho brzdí jeho barva? Ne, dal jsem přednost Eiffelově věži, která nic neslibovala. Josephine Bakerová, jakmile viděla Eiffelovu věž

Nenávist namířená proti barevným lidem tady v St. Louis ve mně vždy vyvolala smutný pocit... Jak můžete očekávat, že vám svět bude věřit a respektovat vaše kázání DEMOKRACIE, když vy sami zacházíte se svými barevnými bratry tak, jak to děláte?

Chtěl jsem se dostat daleko od těch, kteří věřili v krutost, a tak jsem šel do Francie, země skutečné svobody, demokracie, rovnosti a bratrství.

Přátelé, pro mě po celá léta St. Louis představoval Město strachu... ponížení... bída a teror... Město, kde by v očích bílého muže měl Černoch znát své místo a měl by v něm lépe zůstat.

Moji lidé mají vlastní zemi, do které mohou jít, pokud se rozhodnou... Afrika... ale tato Amerika jim patří stejně jako kterékoli bílé rase... v některých ohledech ještě více, protože dali pot svého obočí a svou krev v otroctví, aby se mnoho částí Ameriky mohlo stát prosperujícím a uznávaným ve světě.

Učil jsem se důležitost jmen - mít je, dělat je-ale zároveň jsem cítil nebezpečí. Po uznání následovalo oblivion, zívající tlama, jejíž oběti beze stopy zmizely.

Vy mladí se chováte jako staří muži. Ty se nebavíš.

Utekl jsem ze St. Louis, a pak jsem utekl ze Spojených států, kvůli té hrůze diskriminace.

Přestaňme říkat "bílí Američané" a "barevní Američané", zkusme to jednou provždy říkat... Amerika. Nechť jsou si lidé na Zemi rovni jako v nebi.

Musíte získat vzdělání. Musíte chodit do školy a musíte se naučit chránit se. A musíte se naučit chránit se perem, a ne pistolí.

Věřím, že kdyby se bílí a barevní lidé mohli dát dohromady a být natož, rozuměli by si a následně se milovali.

Pokaždé, když jsem skočil, zdálo se mi, že se dotknu oblohy, a když jsem znovu získal zemi, zdálo se, že je moje sama.

Když jsem byl dítě a spálili mě z mého domova, vyděsil jsem se a utekl jsem. Nakonec jsem utekl daleko. Bylo to na místě zvaném Francie. Mnozí z vás tam byli a mnozí ne. Ale musím vám říct, dámy a pánové, v té zemi jsem se nikdy nebál. Bylo to jako pohádkové místo.

Nikdy jsem nebyl velký umělec. Byl jsem člověk, který miloval umění, což není totéž. Ale já jsem miloval a věřil v umění a myšlenku univerzálního bratrství natolik, že jsem do nich vložil vše, co mám, a byl jsem požehnán.

Mám dvě lásky: svou zemi a Paříž.

Myslím, že musí míchat krev, jinak se lidská rasa musí zvrhnout. Míchání krve je úžasné. Dělá silné a inteligentní muže. Odnáší unavené duchy.

Sex byl příjemná forma cvičení, jako tanec.