L.A. Weatherly slavné citáty

V žádném případě jsem nechtěl, aby se mě přestal dotýkat, ani na pár hodin. Když jsem se podíval na táborovou postel, pulzoval mi puls. Odkašlal jsem si. "Wel...is existuje důvod, proč nemůžeme oba vzít postel? Spací pytle se zapínají na zip, že?"Alex na mě zíral, aniž by se pohnul. "Bylo by to v pořádku?"Zeptal jsem se a najednou jsem byl nervózní." Světlo lucerny způsobilo, že jeho oči vypadaly tmavší, vlasy téměř černé. Začal se usmívat a po tváři se mu šířil úsměv. "Ano, To by bylo extrémně v pořádku.

Políbil mě, zpočátku tak jemně, že jsem se roztavil. Přitiskl jsem se k němu, když se polibek prohloubil, stočil jsem mu ruce kolem krku a upadl do čistého pocitu. Měkkost jeho vlasů, když jsem jimi procházel prsty; jeho paže ruce na mé kůži, hladil mě. Bylo to tak, tak dobré. Bála jsem se, že už to nikdy nebudu mít-ten pocit, že jsem tak bolestně naživu, že každý nervový konec byl v plamenech.

Cítila se tak lidská, že sotva mohl pokračovat v rozhovoru.

Vrba, teď je to nejistější než kdy jindy, " řekl nakonec. "Ale já tě miluju. Dokud budu žít-pokud to bude za padesát let, nebo jen příští týden-budu tě milovat.

Dotkla se jeho vlasů, váhavě se naklonila dopředu a on kolem ní objal ruce a znovu se ponořil do pocitu, když se líbali-její nepatrná váha na klíně, její vůně. Klouzal rukama po teplém ponoření její páteře, cítil, jak se chvěje a tlačí blíž. Nikdy se toho nemohl nabažit. Nikdy.

Objevila se Dora a položila před něj Alexovu kávu."Tvoje přítelkyně je zázrak, zlato," ona siad k němu, mačkání vrby rameno. Willowův úsměv se napjal na slovo " Přítelkyně. Viděl ji, jak chce ženu napravit, a pak se rozhodl nechat to projít.

Po dlouhé době jsem si odkašlal. tak jako tak, až se dostaneme do Nevady...Myslím, že bychom měli přehodnotit otcovo pravidlo.Alex se na mě podíval a usmál se-první skutečný úsměv, který jsem viděl na jeho tváři po dlouhé době. víte co? Už to bylo přehodnoceno a úplně vykopáno,řekl. A objal mě rukama a stáli jsme a dívali se na hory, s vycházejícími paprsky slunce, které je osvětlovaly z východu.

Tohle je nejlepší rande, co? Vloupání do jiné země.""Hej, to dělá změnu od hot-elektroinstalace auta dohromady.""Byl tam, udělal to....Alexi vážně, jsi si jistý, že nás nikdo nezastřelí?

Querido, to je v pořádku, " řekl. "Nikdo mi už roky neublížil."Hej, ty máš být můj bratr," řekl jsem a snažil se žertovat. "Bratři nedrží své sestry za ruce ani jim neříkají querida."Seb se usmál a jeho oříškové oči začaly tančit. "Ano," Řekl. "To se děje pořád."No, myslím, že v Mexiku je to jinak," řekl jsem. "Protože v Americe, v žádném případě. A já jsem Američan."Ale teď jsi v Mexiku," zdůraznil. "Právo. A vy tady říkáte, chlapci se drží za ruce se svými sestrami a říkají jim zlatíčko.""Ach ano. Jsme velmi přátelští, my Mexičané.

Hej, ty máš tu holku, já mám tu fotku. To je fér, ne?

Dobrý anděl je jen mrtvý anděl.

Jo, musel jsem být v minulém životě opravdu špatný nebo tak něco."Usmál se, oči měl stále v bolestech. Natáhl se a dotkl se pramene mt vlasů. "Neodcházej, OK?""Pšt. Nikam nejdu."Pořád jsem ho hladil po čele a táhl po něm prsty." Jeho svalnatá ramena se postupně uvolňovala a oči se znovu zavíraly. Jeho dýchání se zpomalilo, stalo se pravidelnějším. Ve vedlejší místnosti jsem slyšel zapnutou televizi, zvuk hlasů. Na ničem z toho mi nezáleželo. Zůstal jsem tam dlouho poté, co Alex usnul-jemně hladil vbrow chlapce, kterého jsem miloval, snažil se udržet jeho bolest na uzdě.

Dívka, kterou jsem hledal celý svůj život. Alex odolal nutkání vyhodit Seba z balkonu a zjistit, jestli může létat.

Alex popadl naše věci z kola a koupil je uvnitř; pak zapnul stan zavřený a zajistil nás dovnitř. "Pojď sem, zlato, zahřeju tě."

Panebože, " zašeptala jsem. "Ale jak se dostali k mé fotografii?" Alex poklepal palcem na ústa. "Že ...kniha s obrázkem každého v něm, že máte na střední škole."Ročenka," řekl jsem. Snažil se být vtipný? Ale samozřejmě měl pravdu;přesně tam to bylo.

Když jsme jeli do města,zahlédl jsem na rohu Kmart se známou červenou značkou.Odkašlal jsem si."Čekat. Můžeme se na chvíli zastavit?""K čemu?""Jen - potřebuji pár věcí."Vypadal podrážděně, ale vtáhl se do odměřeného prostoru." "Opravdu nemáme čas jít nakupovat.""Podíval jsem se na něj."Ano, Promiňte, že jsem tak frivolní. Už máte zabalený kufr; nemám ani čisté spodní prádlo.Hned jsem zpátky.

Alex se na ni podíval. Její ústa byla mírně otevřená; přejela nehtem na spodní zuby, jak si myslela. Znovu si zauzlila vlasy na zátylku a Pramen se jí uvolnil na rameno a zářil ve světle lucerny. Najednou se všechny jeho námitky zdály nesmyslné. Ne, pomyslel si. Budeš toho litovat. Už mu to bylo jedno. Pomalu, neschopný se zastavit, natáhl ruku a objal ji kolem nohy.

Jemně jsem mu přejel rukou po hrudi a prozkoumal ji. Můj dech se mi cítil pevně v krku. Byl tak krásný. Jeho svaly byly tónované, definované, jeho pokožka teplá a hladká. Hladil jsem dlaň nahoru přes linii jeho klíční kosti a cítil jsem pevnost jeho ramene, sílu jeho bicepsu. Vystopoval jsem prsty přes černý AK a sledoval řádky písmen. Alex se sotva pohnul, když jsem se ho dotkl, jeho oči mě nikdy neopustily. Nakonec jsem si povzdechl a upustil ruku. Snažil jsem se usmát. "Tak nějak jsem to chtěl dělat od té první noci v motelovém pokoji," přiznal jsem.

Nemohl jsem se setkat s jeho pohledem. Zíral jsem na stůl hned za ním-nepořádek karet na něm, Lucerna vydávající svou tichou záři. "Když jsi mi tu noc dal košili na sebe, cítil jsem tě." Cítil jsem tvou podstatu."Svět se zastavil. Stáli jsme jen pár centimetrů od sebe, nedotýkali jsme se. Venku jsem slyšel slabé šumění větru, který foukal mezi stromy. "Jaké to bylo?""zeptal se tichým hlasem. "Chtít...vracím se domů, " přiznal jsem.

Natáhl se napříč a prsty přívěsek; cítil jsem, jak se pohybuje proti mé kůži. "Willow, podívej," řekl. "Moc jsme nemluvili o tom, co by se mohlo stát, ale...víš, že vždycky chci být s tebou, že? Chci říct ... ať se děje cokoliv."A věděl jsem to; cítil jsem to pokaždé, když mě držel-ale i tak, když jsem skutečně slyšel ta slova, mé srdce se chytilo. "To chci taky," řekl jsem. "Vždycky, Alexi.

Vrba se proti němu uhnízdil. Uhladil jí dlouhé vlasy po zadní části trička a cítil jeho měkkost. Za pár okamžiků znovu usnula, její dýchání bylo teplé a pravidelné proti jeho hrudi. Alex ji políbil na hlavu a jeho paže se kolem ní sevřely. Když se sám vrátil spát, viděl krátký záblesk tisíců andělů proudících dovnitř, ale v tu chvíli to vypadalo vzdálené, téměř nedůležité. Jediné, na čem záleželo, bylo, že ležel v posteli a držel Willow, jejich holé nohy propletené. To bylo vše, co chtěl dělat po zbytek svého života.

Nutkání v tu chvíli natáhnout se a dotknout se Willow-propojit jeho prsty skrz její, když si položila ruku na stehno, nebo pohladit její světlé vlasy zpět z chrámu-bylo téměř silné. Zkřížil ruce na hrudi. "Ano, určitě je čas na přestávku na kávu," řekl a zavřel oči. "Vidíš skrz mě.

Dospívající dívka spala na pohovce, stočená pod červenočerným pleteným Afgháncem. Byla na boku, s jednou štíhlou paží, která držela pod hlavou házecí polštář. Dlouhé vlnité blond vlasy se jí rozprostřely po zádech a ramenou jako pláštěnka. I když spala, Alex viděl, jak je Hezká, se svými jemnými, téměř elfskými rysy. Stál ve dveřích a sledoval měkký vzestup a pád její hrudi.

Alex udělal tichý krok blíže ke dveřím kuchyně a neviditelně sledoval, jak willow lžíce instantní kávy do hrnků.S dalším zívnutím si seškrábla vlasy z obličeje a protáhla se. Vypadala tak úplně lidsky, tak ospalá a zmačkaná spánkem.Na okamžik, Alex na ni jen zíral, vzal její dlouhé vlasy, její široké zelené oči a pixieish bradu. Letmo, představoval si, jak se její oči setkávají s jeho, přemýšlel, jak by vypadala, kdyby se usmála

Jeho ruce, když pracoval, byly obratné a jisté, ale tak jemné-dával si pozor, aby mi neublížil víc, než musel. Seděl jsem velmi klidně, sotva jsem se odvážil pohnout. Byl jsem do něj zamilovaný. Vědění se mnou prohnalo, pravdivější než cokoli, co jsem kdy poznal. Panebože, byl jsem do něj zamilovaný.

Zarámovaná fotografie na zaprášené polici upoutala jeho pozornost; přiblížil se a tiše ji zvedl. Malá dívka s dlouhými blond vlasy stála pod stromem, její tvář se rozkoší naklonila, když se jí její péřové listy otíraly po tváři a rámovaly ji. Vrba. Vrba.