Robert Wilson Lynd slavné citáty

Neexistuje nic, v čem by se ptáci od člověka lišili více, než způsob, jakým mohou stavět, a přesto opustit krajinu tak, jak tomu bylo dříve.

Zamilovaný chlapec není hlavně tele, ale básník.

Žádný člověk není nezajímavý, když je jeho klobouk odfouknut a musí se po něm potulovat po ulici.

Keats, je třeba si uvědomit, byl senzualista. Jeho básně ... odhalte ho jako člověka, který není zcela osvobozen od vulgarit smyslnosti, stejně jako ten, kdo jej dokázal přeměnit v dokonalou literaturu.

Existují cestovatelé, kteří se bojí vlastnit jemné ruce více než potkat lva, a vojáci, kteří by raději ztratili končetinu, než získali krásný nos umělými metodami.

Pan Shaw přišel nedávno na krátkou dobu, aby byl považován méně za autora než za incident v Evropské válce. Podle názoru mnoha lidí to vypadalo, jako by spojenci bojovali proti kombinaci složené z Německa, Rakouska-Uherska, Turecka a pana Shawa.

Tajemství leží nad mořem. Každá loď míří do Thule.

Zrcadlo, které Strindberg držel přírodě, bylo prasklé. Bylo to prasklé ve dvojím smyslu-bylo to šílené. Vrátil zlomené obrazy světa, který způsobil, že vypadal jako chaos šíleného snu.

S Wordsworthem skutečně světlo zjevení nepadlo na lidské bytosti tak nepřerušeně jako na tvář země. Znal ptáky na venkově lépe než staří muži a květiny mnohem lépe než děti.

Milovníci krásy se musí spojit v lize a provést nějakou velkou propagandistickou práci po celé zemi. Musí požadovat vyhlazení buldoka a demontáž laciné vily, oba jsou zodpovědní za dohodu o naší spokojenosti uprostřed ošklivosti.

Čechov vyhledá klíčovou situaci v životě taxikáře nebo charwoman a na krátkou chvíli je rozzáří v něžném světle jeho sympatií.

Když však člověk chválí Turgeněva za krásu jeho charakteru a krásnou pravdu jeho umění, pamatuje si, že i on byl člověk, a proto méně než dokonalý. Jeho hlavním neúspěchem bylo snad to, že ze všech velkých umělců mu nejvíce chyběla nevázanost. Proto začal být opovrhován ve světě, který hodnotil nevázanost vyšší než krása, láska nebo soucit.

Swinburne byl absurdní postava. Byl to pták nápadné vzpěry a peří. Člověk nemohl než obdivovat jeho slavné peří; ale jakmile začal línat ... jeden viděl, jak velmi málo těla bylo pod ním.

Dostojevského viditelný svět byl světem senzacechtivosti. V poslední analýze může být velkým mystikem nebo velkým psychologem; ale téměř vždy odhalí svou genialitu na jevišti přeplněném lidmi, kteří se chovají jako muži a ženy, o kterých se čte v policejních zprávách.

W. B. Yeats vytvořil, ne-li nový svět, novou hvězdu. Není reportérem života takového, jaký je, do té míry, do jaké je Shakespeare nebo Browning. Člověk si není zcela jistý, že jeho království je ze zelené země. Je jako člověk, který neviděl zemi přímo, ale v krystalu.

Zapomínáme, že Sokrates byl proslulý moudrostí ne proto, že byl vševědoucí, ale proto, že si v sedmdesáti letech uvědomil, že stále nic neví.

Štěstí i přírodovědce do jisté míry závisí na jeho nevědomosti, která mu stále nechává dobýt nové světy tohoto druhu. Možná dosáhl samého Z znalostí v knihách, ale stále se cítí napůl nevědomý, dokud nepotvrdí každý jasný konkrétní očima.

Poslední podívanou, kterou křesťanští muži pravděpodobně unaví, je přístav. Století proto mohou existovat skákací místa pro hvězdy a děti našich dětí a tak dále mohou považovat loď za plíživou věc sotva dobrodružnější než červ. Mezitím nám každý přístav dává pocit, že jsme v kontaktu, ne-li s konci vesmíru, s konci země.

Existují dva druhy zvědavosti-momentální a trvalé. Momentální se zabývá podivným vzhledem na povrchu věcí. Trvalý je přitahován úžasným a po sobě jdoucím životem, který proudí pod povrchem věcí.

Je téměř nemožné si vzpomenout, jak tragické místo je svět, když člověk hraje golf.

Víra v možnost krátké rozhodující války se jeví jako jedna z nejstarších a nejnebezpečnějších lidských iluzí.

Kdybych byl filozof, měl bych napsat filozofii hraček, která by ukázala, že nic jiného v životě není třeba brát vážně a že Štědrý den ve společnosti dětí je jednou z mála příležitostí, kdy muži zcela žijí.

Dny, kdy byl člověk nejvíce zvídavý, patří mezi dny, kdy byl nejšťastnější.

Aby bylo možné vidět ptáky, je nutné se stát součástí ticha.

Kočka je pouze technicky zvíře, je božská.

Je pochybné, zda i zkušenost s bohatstvím a úspěchem je tak intenzivní u těch, kteří nezažili nic jiného, jako u těch, kteří také zažili chudobu a neúspěch. V bohatství je málo romantiky pro ty, kteří se narodili bohatí a jejichž rodiny byly bohaté po generace.

To je velká shovívavost ženy, aby se stala mučednicí krásy, aby měl svět potěšení.

Nemůžeme získat štěstí tím, že se po něm snažíme, a přesto s úsilím ho můžeme předat.

Celkově je však kritik mnohem méně profesionálním hledačem chyb, než si někdy představujeme. Je především vyhledávačem ctností, zpěvákem chvály. Nezabývá se zbavováním se strusky, kromě toho, že skrývá zlato. Jinými slovy, destruktivní stránka kritiky je čistě vedlejší záležitostí. Žádný z nejlepších kritiků nebyl muži destruktivní mysli. Jsou jako zahradníci, jejichž podnikání je více s květinami než s plevelem.

Umění psaní dějin je umění zdůrazňovat významná fakta na úkor nevýznamných. A je to stejné v každé oblasti znalostí. Vědění je síla pouze tehdy, když člověk ví, o jaká fakta se nemá obtěžovat.

Když si lidé stěžují na úpadek chování, nemají na mysli drzé zkratky davu, ale pokles uklonění a škrábání a mluvení o svém zaměstnavateli jako o "pánovi". To, co bohatí myslí dobrými mravy chudých, obvykle není zdvořilost, ale servilita.

Jane Austenová byla často chválena jako přírodní historička. Je přírodovědcem mezi krotkými zvířaty. Nestuduje muže (jak to dělá Dostojevskij) v jeho divokém stavu, než byl domestikován. Její muži a ženy jsou v podstatě muži a ženy u krbu.

Je zvykem, když chválí ruského spisovatele, aby tak učinil na úkor všech ostatních ruských spisovatelů.